Večeře za dvanáct litrů

Jo, dobré to bylo

Máme pátek a to znamená, že vás můžu obtěžovat textem ještě slabomyslnějším než obvykle, takže se laskavě připoutejte a nekuřte, a kdyby se vám zdálo, že z levého motoru létají jiskry, tak jde jen o optický přelud.

Víte, nedělám to často, že bych chválil svého zaměstnavatele, ale dnes je to skoro vhodné. Včera mi totiž udělal radost. Vzhledem k tomu, že jedno z posledních čísel pestrého týdeníku se prodávalo trestuhodně dobře, dostala naše redakce z korporátní pokladny nemalý obolus, za který se měla jít někam pobavit.

Jelikož jsem demokrat a žádný despota, nechal jsem o způsobu zábavy hlasovat, a to se mi nevyplatilo. Můj návrh, abychom zašli do některého z nejlevnějších erotických klubů řekněme v Praze-Libni a zasoutěžili si, kdo dokáže během jedné noci nasbírat nejvíce pohlavních chorob, neprošel. Stejně tak jako kompromisní řešení, abychom peníze rozdali chudým a radovali se z jejich štěstí.

Takže nakonec jste náš redakční kolektiv včera mohli vidět, jak se se mnou v čele přesouvá do jednoho relativně luxusního podniku nedaleko Staroměstského náměstí, zanořuje se do jídelních lístků a pak se nechá obskakovat celkem schopnou obsluhou.

Řeknu vám, dal jsem si ale opravdu ó-la-la večeřičku o třech chodech (ani vám nebudu říkat, co to bylo, protože kombinace syrového masa, grilovaného masa a zmrzliny je kombinací k neuvěření), čtyři Stelličky, jednu mattonku (slabá chvilka), jednu lightku (na slehnutí) a tři Tullamorky a byl jsem zcela spokojen. Ostatní hodovali podobně opulentně, a přesto jsme se do vyčleněného budgetu vešli ještě s velikou rezervou.

Ukončili jsme to těsně před půlnocí, aby se stihla poslední metra, a rozprchli jsme se k domovům. Krásná akce, řeknu vám. Tedy, kdybych chtěl, také najdu nějaké mouchy. Třeba v té restauraci vůbec nebyly žádné krásné servírky bez podprsenek. Vlastně, ony tam nebyly vůbec žádné servírky. Ale co, nemůže být každý den posvícení.

Jestli si myslíte, že můj žaludek tu směs lahůdek nezvládl a že mi je dnes špatně, tak se vám musím vysmát. Cha! Nikdy jsem se necítil lépe!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

17 thoughts on “Večeře za dvanáct litrů

  1. Benny: víš co, teď to má tu výhodu, že porady svolávám sám, takže když není forma, není porada:-)))
    siska: já taky.

  2. lobo: no vsak prave, to ti ted urcite byva na poradach zasadne jen dobre… :-)

  3. chci cumlat lobovi jeho krasne natekle bradavky, pomuzete mi prosim?

  4. Tak ten můj vzkaz měl být o dva řádky výš a normálním písmem….to je tak,když člověk otálí, vypadá pak jak úchyl…achjo :o )

  5. Osud je mi nakloněn, Stelly mám každý večer, bez ohledu na prodejnost. Lahev kapitána Morgana mi velí v ledničce, co více si člověk může přát?

  6. Benny: je to nezvyk, ale je to tak:-)
    siska: v tom případě má F. určitě přednost:-)
    F.: :-) )
    Darken: smutným? ale ne!
    Mamed: závidím ti!

  7. nejveselejsi konce mivaji ty pribehy, kdy to zaludek nevydrzi a ukaze majiteli, co do nej nacpal.

  8. tak u veceru ti fakt zavidim pretoze prave som neuveritelne hladny a rozmyslam co budem jest :/

  9. partiovka: ale jo, asi máš recht:-)
    JaMi: grilovaná kuřecí prsa, můžu jen doporučit:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>