Pod číšnickým diktátem

V náručí laciných songů

Já si myslím, že už dlouho nenastal žádný alespoň částečně hospodský příspěvek. Takový ten textík, ze kterého na vás dýchne klid, pohoda, úsměvy, prázdné řeči a nesmrtelný odér z cigaret a zvětralého piva.

V posilovně se mi včera zle nedařilo. Jestli byl nějaký špatný tlak nebo co, nevím, ale závaží mi přišla těžší než obvykle a puchýře na dlaních pálily, byť kožené bezprstové rukavice byly nasazeny. S úlevou jsem proto po hodině své trápení ukončil a odešel se trápit k pivu.

Hospoda, které říkáme „Irská,“ ač se tak nejmenuje. Já, Jenda a spolužák Lukáš. Dávám si výtečné těstoviny a ještě výtečnější staropramen a propadám se do obvyklé nirvány. Irský pingl má nádherný zvyk. V některých hospodách na nové pivo zdlouhavě čekáte, někde vám na stůl automaticky staví nové, když vám z toho starého zbývá třetina, někde se ptají, zda ještě jedno.

„Přinesu vám nový pivo,“ konstatuje irský pingl. Neptá se, jen vám oznamuje své rozhodnutí. Aspoň vám ušetří spoustu přemýšlení, jestli na to ještě jedno máte chuť. „Až vám ponesu další rundu, tak si řekněte, jestli vám tam nevadí ten citrón,“ sděluje, když na stůl pokládá první kolečko pirátských kapitánů. „Tak co je, pijete nějak pomalu,“ popichuje o pár vteřin později. Zkrátka balada.

S napětím sledujeme dvojici u vedlejšího stolu. Přibližně v našem věku, ona docela hezká s krásnýma očima, on relativně sympaticky působící. Střídavě se tiše hádají, prázdně mlčí nebo se vášnivě líbají. „Ty se rozcházej, to je jasný,“ tipuje Lukáš, a zdá se, že má pravdu. Po nějaké době dívka opravdu odchází, zřejmě definitivně, a mladík mlčí do sklenice. Vypadá smutně. Lukáš z džuboxu loudí lovesongy od Franka Sinatry a zdá se, že mladíkovi to náladu nezlepšuje. „Není divu, že se s ním rozešla, když nosí takovýhle triko,“ zní od našeho stolu ještě, protože mladík má opravdu cosi strašidelně upnutého.

Mladík odchází a my znovu svou pozornost tříštíme mezi veselé zkazky, pivo, kapitána a džubox. A tak není divu, že při placení se Lukášovi poněkud nedostává oběživa a jen díky mé nezištné pomoci nemusel v hospodě zůstat a mýt nádobí. Je půlnoc a čas jít domů, ještě z tašky vytáhnu posilovací svršky a spodky a rozvěsím je na okno, a už mě obestírá tma.

Ranní sprcha byla úžasná, neboť nám teče jen ledová voda.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 thoughts on “Pod číšnickým diktátem

  1. snad ten mladik nemel druhy den nejakou dulezitou poradu…

  2. Rozchod je smutná věc, ale kapitán M. dokáže napravit i jiné polízanice …

  3. thegen: neupadly, ale obrátily se naruby!
    Benny: kdo ví! středy jsou jak stvořené pro důležité porady:-)
    Mamed: to samozřejmě. kapitán M. dokáže poskytnout víc léčivé energie než Tomáš Pfeifer, nebo jak se ten člověk jmenoval:-)

  4. Kdo se vydrží každý den z okna dívat na ten bídný kráter po Slavistickém stadionu v Edenu, tomu 14 denní odstávka teplé vody přijde jako výborná veselohra.. (;

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>