Jak partiovka zabil čmeláčka a já včeličku

aneb Večírek se sestrou Habi

„Můžu fakt jen na dvě,“ upozorňoval vážným hlasem partiovka, když jsme se setkali na zahrádce hospody Pod Slavínem. V duchu jsem se tomu tvrzení zasmál a zasmál jsem se mu i nahlas. Počali jsme ucucávat Budvar, který sice nemám moc rád, ale tady chutnal výborně.

Přišel čas listovat jídelními lístky. Partiovka měl chuť na nějaký salát a já snil o něčem malém a lehkém. Tak jsme se nakonec shodli na třistagramovém tataráku s deseti topinkami. „A česnekem nešetřete, hohó,“ škádlil jsem číšníka, a opravdu, když nám tu hroudu masa a příměsí přinesl, na každou topinku vycházely dva stroužky. Hohó.

Pustili jsme se do toho a pěkných pár chvil se od našeho stolu šířily jen zvuky klapajících sanic a oblak česnekových výparů. „Ty vole, ta číšnice vždycky, když jde kolem nás, se na ten tatarák podívá a vypadá, jako by chtěla vrhnout,“ povšiml si partiovka. Inu, co na to říci. Možná o našem jídle věděla něco, co my ne. Ale chutnalo to moc dobře.

Dojedli jsme, dali si prvního panáka a začali debatovat. K našemu stolu přilétl relativně obrovský čmelák a začal se procházet mezi pivy. Šetrně jsme ho několikrát přesměrovali, ale pořád se vracel. Všichni se ohlédli, co to bylo za ránu. Partiovka otřel z tvrdých desek jídelního lístku zbytky čmeláka, vítězoslavně se usmál, a řekl: „Už mě sral.“

Opět jsme se zabrali do debaty a piva, když tu partiovka v jedné z dívek od vedlejšího stolu rozpoznal jakousi svou známou. Hlasitým křikem ji přivolal, představil nás a rozběhla se nenáročná konverzace, tuším o tantrickém sexu. Jak kolem našeho stolu chodily na záchod dívčiny kamarádky, také si přisedaly a my se zakrátko ocitli v obležení. V obležení, jak se ukázalo, zdravotních sester, ačkoliv o sobě tvrdily, že jsou rehabilitační pracovnice.

Zvláště mezi nimi vynikala ta nejstarší, které ostatní říkaly Habi. Každý pořádný dietolog by jí doporučil, ať nejdřív shodí 200 kilo a pak teprve začne s pořádnou redukční dietou. Když tato madam začila opile vyřvávat slovenské lidovky, byli jsme já i partiovka trochu nesví. Pak nastala fáze, kdy se nás všechny přítomné zdravotní sestry pokoušely přetáhnout ke svému stolu, ale moudře jsme usoudili, že odoláme.

Dobře jsme udělali. Při dalším pivu a dalším panáku si k nám přisedl namol opilý mužik s mocným knírem, chvíli nám čistou opilštinou něco vyprávěl, ale zjevně jsme tok jeho myšlenek nestíhali sledovat dostatečně bystře, protože po chvíli odešel bavit někoho jiného. I my jsme odešli.

A dnes ráno, přátelé, když jsem šel do práce, mi do sandálu vlétla jakási plzná včela. Do uzounké skuliny mezi chodidlo a podrážku. Není těžké uhodnout, jak jsme oba zareagovali. Ona mi bodla žihadlo do chodidla. Já zařval „Kunda!“ až se dvě babičky na protějším chodníku pokřižovaly.

Jenže co. Včely umírají a lobo jde dál.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 thoughts on “Jak partiovka zabil čmeláčka a já včeličku

  1. ááách, hospoda pod Slavínem a její jídelníček…. Já chci být v Čechááááách!

  2. byla bych schopna hodiny a hodiny provolávat slávu tataráku pod slavínem. a budvar mi tam taky z nějakýho záhadnýho důvodu chutná

  3. Mek Bí: cožpak ve Středozemi nemají tatarák? hahaha! :-) )
    TN: zkrátka je to podnik plný paradoxů!

  4. byl to krásný večer, v příbytku jsme potom s Enimenem a jistým ultrazvědem vedli dost přínosnou debatu na téma porno a Stanislavského metoda.

  5. Pod Slavínem ;-) Tam jsem jednou dostal temer po drzce, kdyz jsme jeste v kvadrech sli vsichni (vcetne zkousejiciho) sli zapit uspesnou zkousku. Jakasi lopata to nevydychala. Bylo neco kolem poledne, ovsem…

  6. partiovka: a k čemu jste dospěli?
    Huhla: to je divné, když vás bylo několik, měli byste jednu lopatu zvládnout:-)

  7. lobo: K tomu, že mnoho pornohereček Stanislawskému vděčí za mnoho; aniž by ho třeba znaly.
    Možná se diskuse vyvíjela i někam dál, ale to už nemohu sloužit. Modlil jsme se pánům simulace, aby se mi v noci nezdálo o Habi.

  8. Vsadím……se, že Habi nikdy nejí vestoje, aby se jí jídlo nevrazilo do noh…

  9. Mamed: tady to začíná vypadat, že tu hospodu navštěvuje celé blouje.cz:-)
    thegen: ty jí znáš? podle mě ta paní zvládá 100+1 polohu. při jídle, aby nedošlo k mýlce:-)

  10. Jako správný matfyzák jsem chodil nahoru na Albertov do školy a pak, zachvácen gravitací, jsem končil dole pod schody … ale to už je dááávno :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>