Horory ze školní jídelny

Pronásledující vzpomínky

Když jsem se dnes u svého stolu v mé oblíbené restauraci probíral pečeným kuřátkem, nádivkou a nadýchaným knedlíkem, v mysli se mi vynořila znepokojivá série vzpomínek. Ano, teď si žiji dobře a o pokrmy výtečných chutí nemám nouzi, ale bývalo tomu i jinak.

Je rok 1986. Školní jídelna 2. ZŠ v maloměstě je pochmurným a šedivým místem, ovládaným despotickými učitelkami. Na výběr je každý den z jednoho jídla; možnost nedojíst svou porci neexistuje. Jí se u dlouhých stolů a přáním dozorkyň je, aby se jedlo za absolutního ticha.

Jsem šestiletý prvňáček, dosud rozmazlovaný domácí kuchyní. Náhlé vhození do gastronomické šedi komunistického školského systému mě zle poznamenává, ale držím se statečně. Až do toho dne, kdy na strojem naťukaném jídelníčku přeslabikuji slovo se-ka-ná. Na talíř dostávám naběračku brambor, trochu omastku a krajíc šedozelené hmoty. Chutná to strašlivě a zapíjení čajem z várnice příliš nepomáhá. Doma pociťuji stále silnější nevolnost a večer dokonce lezu rodičům do postele, protože je mi opravdu špatně a tuším, že sám si nepomohu. V dalším scénáři figuruje sanitka, rychlý převoz na sál, narkóza a operativní odstranění apendixu, který se pod vlivem sekané změnil v zanícenou bombu. Doktoři odvedli dobrou práci, dnes už jizva skoro není vidět.

Je rok 1989. Tatáž školní jídelna, jen o něco omšelejší. Táhne mi na desátý rok, jizva mi zajistila úctu spolužáků a hrdopyšně si myslím, že školní jídelna už mě nemůže ničím překvapit ani ohrozit. Rudý režim už mele z posledního, ale ještě jedno překvapení si pro mne nachystá, to když je na jídelníčku napsáno masová haše.

Znovu dostávám naběračku brambor, trochu omastku a tentokrát hranol šedozelené hmoty. Obecně jsem člověk důvěřivý, ale v tomto případě jsem měl zlé podezření už od začátku. Souško učitelko, já to jíst nechci, troufám si k odporu a doufám, že má pověst premianta mi dává silnější vyjednávací pozici. Marně. Souška jedná z pozice síly a osobně dohlíží na to, abych pokrm dojedl. Zoufale převaluji jídlo v puse a nafukuji tváře; chuť při polknutí ve mně bůhvíproč evokuje jemně mleté myši.

Dojezeno. Dozorkyně se vítězoslavně vrací ke svému stolu, pochlubit se kolegyním svým pedagogickým úspěchem. Já sedím, ztěžka dýchám a v obličeji nabírám jasně hráškovou barvu. Spolužáci mě zakřiknutě pozorují. Konečně cítím, že síly se mi jakž takž vrátily, beru svůj tác a klopýtám k odevzdávacímu okénku.

Ujdu metr, dva, pět, osm a jsem u stolu pedagožek. Očima se střetnu s pohledem své dozorkyně, a mozek rázem předává vládu nad tělem žaludku. Ke slovu přicházejí antiperistaltika, gravitace a zákon o úhlu dopadu a odrazu. Nejprve vrhnu, přitom pustím tác na zem, žluto šedý vrhanec dopadne a jásavě se rozstříkne po zeleném linoleu. Najednou je kolem spousta zmatku, někdo mě odvádí na záchod a někdo jiný mě posílá pro hadr. Dnes už ani nevím, jak to dopadlo, jisté je, že později už učitelky nikoho k dojídání nenutily – i když to bylo možná tím, že se nacházely v revoluční euforii.

Hrozná doba.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

40 thoughts on “Horory ze školní jídelny

  1. řekl bych, že se tato gastronomická tortura odehrávala celoplošně. Zcela jasně si vzpomínám na službu, kterou drželi u okénka pro odládámí vyjedených talířů žáci čtvrtých tříd a každého nebožáka s nedojedeným „pokrmem“ vraceli zpět ke stolu. Vynalézaví strávníci pašovali vybrané kousky kulinářských specialit soužek kuchařek v puse, aby i okolí školní jídelny poznalo co bylo dnes dobrého. Nejodvážnější pak nechávali jídlo u stolu a s výmluvou neodkladné potřeby mizeli z dosahu bedlivých očí dozor konajících učitelek.
    školní jídelna never ever

  2. pořád lepší čaj z várnice než Heineken z čehokoliv.

    Jo, jo kdeže ty časy jsou, u mně hity byly dušená mrkev a čočka.

  3. Jéjeje! To u nás hodně záleželo na tom, zda soudružka-hlídka měla doma pejsky (maso se nemuselo dojídat) nebo neměla (pak se maso házelo pod stůl) … zlatá léta, od té doby nesnáším koprovou omáčku, okurkovou omáčku a rajskou omáčku … zlatá léta!

  4. Vloudil se ti překlep do posledního odstavce. Správně mělo být: najednou je kolem spousta zvratku :o )
    jamon: dušená mrkev a čočka – na to říkám jasné mňam!

  5. mamed: Koprovka, okurkovka a rajda? Na to říkám jasné mňam!
    Mně se zprotivily jen buchtičky se šodó, rýžový nákyp a nudle s mákem (i když mám podezření, že mi obracely žaludek už před nástupem na ZŠ).

  6. F. – sakra, já měl chodit do Tvé školy a obráceně … miluju nákyp a nudle s mákem :) ) kams chodila?

  7. to F: pro Tebe rád nějaké to jasné mňam rád připravím, ale bude to něco z mojí kuchyně a zároveň vezmu ohled i na Tvou abstinenci

  8. ponrepo: byl to boj:-)
    jamon: to je pravda, heineken nebo gambrinus jsou pořád horší než čaj z ruské skleničky:-)
    Mamed: s těmi omáčkami to máme nachlup stejně!
    F.: zvratku a zmatku!

  9. bezmasý pondělky: šišky s mákem, hrachovka, škubánky, čočka s vejcem…traumata na několik životů

  10. loupak: a ještě ty tlusté a vousaté kuchařky, kterým tekly proudu potu z neholených podpaží…další trauma!

  11. Maso … to byla kapitola sama pro sebe … ty dlouhé minuty, kdy se člověk snažil vyoperovat/vypitvat kousky, které měly nenulovou nutriční hodnotu … však naše medicína doteď těží z toho, jaké zlaté a šikovné ruce byly vychovány ve školních jídelnách :)

  12. odOKa: Můžu zodpovědně prohlásit, že maso s žílou stále existuje. Právě jsem se vrátila z oběda a to hovězí fakt nezvládli. Ještěže to zachránili houbovkou.
    jamon: Již se nemohu dočkat. Birell se mi přepil na jisté narozeninové oslavě a Clausthaler třebaže točený za mnoho nestojí.

  13. haškolní jídelnu na všechnu tu levičáckou verbež, která to nezažila a komunismus jim připadá seksy!

  14. p.s. já od tý doby nesnášim veškeré hnědé omáčky, hnědá masa, knedlíky a českou kuchyni všeobecně

  15. Sistr: já jsem za komunismu šel do školní jídelny více než 1700 krát, takže vím, o čem mluvím :)
    Až umřu a rozříznou mě, uvidí na letokruzích přesně období, kdy jsem chodil do ZŠ Polabiny II … :)

  16. odOKa: maso s žílou…a já to už vytěsnil z mysli!
    Mamed: pravda, sám jsem modelářem:-)
    F.: říkám to pořád, Korunka je zlo!
    sistr: to je pravda! gulagy a školní jídelny na ně!

  17. lobo: Kdepak Korunka, tam by se tohle stát nemohlo. Tentokrát mě vypekla poměrně luxusní restaurace, která má v nabídce i čtyřchodový business lunch za 250,- Kč.

  18. Ty blaho tak to je presny asi to zna kazdej. Moje favoritni zrasa byly : atomkaše/myslim, ze se tomu v kulinařských kruzich řiká hrachovka/zemlbába, šišky s makem, maso s mrkvi a ryzovej nakyp – NEVER MORE !!

  19. tak to je ta porevoluční euforie po letech zase přešla. vybavuje se mi historka s mrkvovou kaší a podobnou pointou.

  20. prd mrkvová kaše! dušená mrkev se tomu říkalo! ale v důsledku pořád stejný blivajz.

  21. ailyn: taky jste v tom měli hnědý kuličky – údajně hrášek, pravděpodobně suchý z nosu kuchařek?

  22. F: No já bych se tak neradovala, jestli to nealko má být odpadlík (renegát). Jednou jsem v Třeboni loni abstinovala a buď jsem netrefila dobrou várku nebo je to bída obecně. Na rozdíl od piv stupňových, musím přiznat.

  23. fůůůj.nejvetší humus dušená mrkev a její povinná konzumace!už čtvrtstoletí jsem ji nepozřel a tak to i zůstane!

  24. Traumata mám spíš ze školkové jídelny. A tak jsme otírala škraloupy z mlíka o židličku, zbytky jídla cpala do kapes u zástěrky a ve snech mě strašila krupicová kaše. Když někdo vychvaluje komunisty, mám mu sto chutí ucpat hubu škraloupem.

  25. Brrrr, naskočila mi husí kůže… Také mám vzpomínky, a dokonce polistopadové… Na záchodech jídelny 21. ZŠ v Plzni se zvracelo běžně hned po dojedení a nikdo to neřešil… Kamenná rýže a… dalmátské čufty…

  26. Hrachová kaše! Haše. Drožďová polívka. Jak moc mě to poznamenalo, jsem si uvědomila před několika lety, když jsem se v závodce snažila nacpat hrachovou kaši do květináče… A pak mi došlo, že už vlastně nemusím, šla to vrátit a přestala tam chodit úplně.

  27. Chm. Ozývám se jako svědek čistě porevolučních dob školně-jídelních. Koukám, že školní kuchyně asi vytváří trhliny v časoprostoru – čas na ně nepůsobí a původně jedlá hmota se v nich mění na UHO.
    A taky mám pár tipů: mléčná polévka, kulajda, polévka risibisi (pokaždé jiného složení, barvy a konzistence), fazolové lusky na deset způsobů, luncheon meat. Jako příloha jogurt (co kelímek, to samolepka ‚+1 zdarma‘ :)
    Občas jsem užasl nad posloupností recyklace potravin: Po – maso s rýží, Út – rizoto, St – rýžový nákyp, Čt – rajská s rýží, Pá – polévka risibisi (tentokrát s rýží); aplikujte na brambory, těstoviny, maso, zeleninu… vlastně na cokoli :)

  28. jsem rád, že ve svém postižení nejsem sám:-)

  29. Hieronymus: mě teda víc než jakákoliv posloupnost potravin děsily leklé ryby u nedalekého rybníka a současně rybí filé na jídelníčku…

  30. No a ty fronty, kolik let jsem stavil ve frontach na obed na ZS, coby druhak, jsem se tam nekolikrat zamiloval do nadhernych vyspelych ctvrtacek.

  31. Dnes jsem obědval ve školní jídelněKuřátko dobré, polívčička před ním také. Většinou si docela pochutnám. Rozhodně lepší než ty picerie tady okolo. I když to manželka nerada slyší – prej mě tam vykrmujou

  32. onehdá, před několika desítkami let, echm, mne učitelka Hnitková donutila sníst sousto plíčků na smetaně jen tak bez ničeho a použila metodu psychickýho vydírání typu „Soudružky kuchařky to vařily pro vás, nevděčníky, co sou zvyklý na tuzex s taaakovooouuu láskou a ty to okamžitě sníš, nebo tě vyloučíme ze školy“…. Od tý doby se jí říkalo Blitková. Vzala jsem to tehdy důkladně.

  33. to já zas jednou, sedmiletá, přišla s pláčem domů a žalovala mamince, že ti „pánové z devítky“ předbíhali ve frontě na žemlbábu:))

  34. Jé, tak to máme podonou story, ne však s tak drasticky operativním koncem. Nade mnou také jednou otylá soudružka dozorčí držela stráž, abych dojedl. Poenta se skrývá v tom co následovalo. Po tom, co jsem ji pozvracel nohavice mě už nikdy nikdo dojídat nenutil. Vysloužil jsem si vyjímku. Proto rada dětem: Zvracejte hned v začátku!

  35. Vzpomínka na ruské skleničky! V dobách dávných nám bodrý soudruh fyzikář prozradil, že ruské zázračné skleničky z jídelny jsou nerozbitné! Vedl nás v myšlence, že pravdu ověříte pokusem, takže od těch dob začal být v jídelně rázem sklenic nedostatek. Faktem je, že impakt do stěny z krátné vzdálenosti byl pro sklenici k nepřežití, za to naopak volný hod chodbou přežila každá druhá.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>