Od příchodu Mesiáše nás dělí pouhý měsíc!

Není co ztratit

Uplynulý víkend by se rozhodně nedal popsat jako nabitý událostmi. Respektive dal by se tak popsat, ale šlo by o popis, jehož přesnost by kulhala jak Meresjev po sérii operací. Nicméně, když jsem se probíral kyberprostorem, nalezl jsem vynikající zprávu:

Nová, již dvanáctá, kniha o Jacku Reacherovi vyjde už koncem března! Bude se jmenovat Nothing To Lose a pravděpodobně to bude shit, protože nevěřím, že je možné, aby Lee Child psal jenom dobré věci (i když, popravdě, jeho třetí kniha, Varovný signál, byla podle mého dost slabá). Ale samozřejmě se nemohu dočkat toho, až si ji koupím a s láskou se do ní zanořím.

Když už jsem na té Childově stránce byl, s blaženou naivitou jsem klikl na fotografie z autogramiád – a zastavilo se mi srdce. Víte, kdesi v koutku duše chovám skomírající naději, že i já jednou napíšu nějakou zkazku, která vyjde knižně, každý ji bude chtít, bude přeložena do desítek jazyků a u dveří mojí neosecesní vily na břehu umělého jezera se bude tvořit fronta z agentů předních hollywoodských studií, kteří se budou předhánět ve vymýšlení nejvyšších číslovek, jimiž ozdobí smlouvu na prodej filmových práv.

Ale zpět. Fotky z autogramiád Lee Childa. Sám autor zde vždy stojí, elegantní, vysoký a štíhlý, obklopen lidmi, kteří jako by vypadli z nějakého méně veselého obrazu Hieronyma Bosche. Proč se toto děje? Z tuzemských reálií jsem vždy vyvozoval, že všichni fanatičtí vyznavači příběhů Jacka Reachera jsou mladí, ďábelsky chytří a nekřesťansky ztepilí – například já, Mamed, smilla nebo eleska, abych jmenoval jen některé ze zde se vyskytujících individualit, které znám osobně. A najednou bum, člověk se podívá na fotky z Ameriky a zjistí, že za oceánem čtou Childa především ženy, jejichž hlavními ozdobami je pět desítek let na krku a dvěstě kilo všude jinde, brr.

Řeknu vám, jestli někdy opravdu budu slavným spisovatelem a budu jezdit po autogramiádách, hodlám na účast na nich vypisovat přísné konkursy. No řekněte, přece se nebudu podepisovat na vnitřní stranu stehna čtenářce, která se mi nelíbí…

Fuj, to jsem se zase spravedlivě rozhořčil. Tak pro spravení nálady doporučuji tohle. Je to sice hodně staré, ale třeba je mezi vámi ještě někdo, koho trocha břichomluvectví potěší!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 thoughts on “Od příchodu Mesiáše nás dělí pouhý měsíc!

  1. mali by sme Childa pozvat niekam sem do nasich koncin, nech si trocha esteticky vylepsi ten svoj autogramiadovy fotoalbum :-)

  2. „mladí, ďábelsky chytří a nekřesťansky ztepilí“ hmm…
    potěšils lobo :o )

  3. „smutnej příběh“…vůbec tomu nerozumím…

  4. uz jsem se lekla, ze by Pan Miminko mel prijit takhle brzo :) ale on je myslen jiny Mesias… ;)

  5. baryk: nediv se, když nečteš nic kromě Aha! :-)
    Quanti: přesně tak, spousta lidí si je plete…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>