Lobova teorie kofeinového kopce

L.T.K.K.

Hele, tak zatim, já si musím, ééé, ještě něco zařídit, loučím se s kolegy, když se vracíme z oběda, který jsme si nadělili za přežití dopolední porady (slovo, které by ji jakž takž vystihovalo, by zřejmě znělo Nazgúl). Kolegové vcházejí do korporátní budovy a já vbíhám do malé samoobsluhy. Proč?

Inu proto, že poklepem i poslechem jsem si potvrdil, že srdce mi stále ještě tluče v komaticko-vegetativním rytmu, do kterého jsem upadl právě při zmíněné Nazgúl poradě, a že by kvůli zvýšení bystrosti bylo vhodné s tím něco udělat, například za pomoci směsi kofeinu, vody a kyseliny fosforečné.

V obchodě jdu najisto, ostatně jsem zde celkem stálým hostem a už si mě pamatuje i ta ruská prodavačka, která se domnívá, že hovoří česky (Á, gaspadín lobo! Kak vy se mjáte?). Takže za pokladnou doprava, lstivě vběhnout do protisměru, prokličkovat mezi francouzskými holemi nemotorných stařen a už jsem u chladicího boxu…moment, kam zmizel? Zdá se, že box se odebral do křemíkového nebe a byl nahrazen naprosto běžnou policí.

Na chvilku propadám skepsi a dokonce uvažuji že si koupím pepsi. Ne, to je samozřejmě hloupost zapříčiněná náhlou touhou veršovat. Ve skutečnosti na chvilku propadám skepsi a dokonce uvažuji, že si koupím colu nevychlazenou, ale včas se plácnu přes ruku, což přihlížející stařeny zřejmě udiví. Po ladné trajektorii a za mumlání kleteb raději obchod opouštím a přebíhám přes ulici do vietnamské večerky.

Šikmooký chlapík za pokladnou je sice vtělená uctivá poctivost, ale jeho chladicí box je naplněn věcmi, které chápu jako osobní urážku. Znovu jsem tedy na chodníku, zvažuji posibility a nakonec vítězí rozvážný sprint k nedaleké trafice. S jejím majitelem provedeme transakci, o které se sice s největší pravděpodobností ve Financial Times psát nebude, ale přesto ji vnímám jako značně důležitou.

Dávám si první lok Zera a cítím, jak i ty nejvzdálenější části mého organismu pookřívají. Dávám si druhý lok, zpoza mraků vyleze slunce a většina okolních žen (byť mě samozřejmě nezajímají) získává parametry modelek. Dávám si třetí lok a zjišťuji, že mám dost sil na to, abych se vrátil do pracovního procesu.

A je to tady zase. Já prostě nechápu, že nedokážu napsat Měl jsem chuť na colu, tak jsem si ji došel koupit. Ale tak abych tomuto zápisku vtiskl alespoň nějakou přidanou hodnotu, mám tu větu, odposlechnutou z rozhovoru jednoho kolegy a pracovního ajťáka. Skoro jsem na okamžik uvěřil, že IT lidé mají nelehký osud.

A: Tak co ten tvůj notebook?
B: Ten noťas je úplně na píču, vod tý doby, co se to posralo, tak to nejde.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

19 thoughts on “Lobova teorie kofeinového kopce

  1. Ponrepo: ano, něco takového nakonec IT muž řekl:-)

  2. Ba ba, i naši IT ekšperti často radí: Hele, když to teda jakože zamrzlo?! Tak si vem třeba propisku a tam jak je na kejsu ten ďolíček, tak to tam vraž…
    :o )

  3. Záhadné zmizení chladicího boxu v samooobsluze naproti považuji za skandální porušení Listiny základních práv a svobod!

  4. eleska: vy ještě máte kejsy s ďolíčky? bože!

  5. Zásluhou ajťáka se mi smíchy téměř sloupla náplast.

  6. endji: to by byla věčná škoda, vždyť ta náplast je polovinou tvé osobnosti:-)

  7. Zásluhou ajťáka je ze mne tedy schizofrenik… Vždycky jsem tušil, že nás moderní technologie zničej, ale takhle?

  8. IT oddělení je jáma pekelná každého podniku (oni taky vědí, proč je většinou nacpat pod zem). Dokonce o nich vznikl i samostatný sitcom, který je stejně pravdivý, jako strašný (strašně směšný). Nicméně nemají na telefonickou poradnu jistého servisu. Tam jsem se dotazoval na možnost koupit novou vypalovačku do svého notebooku. Namísto odpovědi se ozvalo: „Cože? Vy máte čtyři roky starý notebook a chcete ho opravovat? Proč si místo nové vypalovačky nekoupíte nový notebook?“ Ještě, že jsem tuhle slečnu nepotkal v autoservisu, takhle jsem ji jenom poslal do prdele…

  9. Schmitke: čtyři roky starý notebook chceš opravovat? je mi z tebe smutno:-))
    F.: to je dost zmatená statistika, platná možná tak pro ležení na pláži, ale ne pro každodenní pracovní shon…

  10. Civění na ženský vnady je to jediný, co mi pomáhá právě ten shon přežít!

  11. Hlavně za to asi můžou geny…řekla bych :o ) Divím se, že to tam není zmíněno. Nebo jsem to přehlédla?

  12. zero je jednička ! labužnický zážitek na úrovni kvasnicových krušovic!

  13. už Ti volali z PR oddělení Coca Coly? jestli ne, tak ať spálej‘ Kotlera :o )

  14. Kozel: nevolali, přitom už tolik let mám stejné číslo!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>