Praděd se musí poslouchat!

Příběhy, které by se mohly stát komukoliv

Těžko uvěřit, že je to už pět let (a dva týdny), co jsme s kamarádem-sklářem započali tradici alkovýletů kolem maloměstské obory. Tato cca dvanáctikilometrová trasa už tak zažila mnohé, a pomníčky méně zdatných kamarádů, roztroušené podél cesty, jsou toho důkazem.

Jenže v sobotu všichni vyměkli. Snad proto, že střídavě pršelo a střídavě se k dešti chystalo; snad proto, že povíval vítr čerstvý jak marinovaná vepřová krkovice z Delvity. Na startu pochodu jsme se tak sešli toliko čtyři – kamarád-sklář, já, F. a v hlubinách kočárku zakutaný Horst, který se měl toho dne stát nejmladším účastníkem, který oboru pokořil (ve věku čtyř měsíců a jednoho dne, pokud je zde nějaký vyznavač statistiky).

Já, věren pověsti otce od rodiny, s sebou táhl pouze petku piva, ale kamarád-sklář se záludně vyzbrojil bylinným likérem Praděd (vidím vaše udivené tváře a říkám ano, taky jsem myslel, že ta věc je už dávno na seznamu látek zakázaných OSN!). Přátelé, Praděd má hodně podobnou barvu i chuť jako becherovka, a to je zkrátka zlé. Není proto divu, že nové heslo Praděd se musí poslouchat se nejspíše neujme…

Kamarád-sklář se nicméně se záludnou tekutinou popasoval velmi rychle, snad aby se s ní nemusel nosit. Cesta posléze utíkala náramně, proložena byla i naučnou vložkou o moderních dřevotěžebních technologiích (neuvěříte, co za stroj jsme v lese viděli, a protože neuvěříte, ani to sem nebudu psát. Ale bylo to awesome!) a zpátky v civilizaci jsme byli jen krátce po setmění.

Neděle pak byla víceméně poklidnou. A dnes ráno, přátelé, jsem vstal do práce, došel si na záchod, rozhodl se, že do práce nepůjdu a šel si zase lehnout. To bylo tak – na toaletě na mě dolehl podivný střevní nepokoj. Vzápětí jsem si sám sebe představil, jak na mě tatáž situace dolehne v době, kdy budu v přeplněném autobuse postávat v tradiční pondělní koloně někde před Lahovicemi, a ta myšlenka mě vyděsila, Zavolal jsem Nejvyššímu a ten měl pochopení a nechal mě dnes pracovat z domova.

Sami jistě uznáte, že není nic horšího, než mít průjem v zácpě!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

18 komentářů u “Praděd se musí poslouchat!

  1. praděda schvaluji,i já jsem syna zapil tímto obávaným nápojem, navíc i v chatě na stejnojmenné hoře bájné země nezemě…

  2. dalimil: no, mne si ta chuť příliš nezískala…ale každý své kocoviny strůjce!
    Cheorchia: malinkej nepil nic, dělal si žízeň na večer!

  3. ten hrozný stroj byl jistě „Lakatoš“. Nic strašnějšího co by mohlo pracovat v lese(pominu li vlastní ruce), neznám

  4. Ponrepo: psche, s Lakatošem jezdil děda, když jsem byl ještě malý; tohle byla opravdová technická lahůdka…

  5. budu muset častěji do lesa, abych se posunul do moderní doby :-)

  6. Pradědchuťový zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je intenzivní !

  7. Lesní sklizeňJiž jsem o těchto bájných strojích slyšel, ale na vlastní oči jsem ho ještě neviděl!! Ale mam pocit,že by to mohlo být toto: http://cz.youtube.com…ure=related

  8. Nora: lakmus!
    dalimil: to už je na vkusu každého z nás:-)
    Kacula: je to podobné, ale to od F. je podobnější:-) každopádně opravdu brutálně výkonná mašina!

  9. Ponrepo: jo, to je přesně ten stroj, na ten by si měli sáhnout všichni politici:-)

  10. Daves: jsi ještě mlád! asi do třiadvaceti jsem jí taky mohl konzumovat kvanta…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>