A je to venku!

Feels good, man

To dáš, chlape! Zmákneš to! burcuje mě z lavičky neznámý muž (zřejmě) romského původu, zahalený obezitou. Je čtvrtek, krátce před druhou odpolední a já se zrychleně přesouvám z jednoho konce chodby v porodnici u Apolináře na konec druhý, kde moje jméno vyvolává sestra. A byť se s odulými (zřejmě) Romy většinou spíše nestýkám, tomuto věnuji sympatizující úsměv – protože to, že mě sestra volá, znamená jediné: F. je právě na sále.

Podle lékařských propočtů se měla Trudi narodit už před čtyřmi dny. Ale zřejmě se cestou někde zapovídala či co a nabrala zpoždění. Ještě v půl deváté ráno mě F. po běžné kontrole uklidňovala, že se nic dít nebude. Ale pak věci nabraly trochu spád, takže jsem přerušil home office, zaktivizoval babičku s dědou, svěřil jim do opatrovnictví Horsta a s porodní taškou vyjel vstříc Apolináři.

Sestřička mi předává návleky a zelený plášť, takže rázem vypadám jako doktor Sova, či přesněji jako doktor Výr velký (Bubo bubo). Samozřejmě, že u lůžka F. jsem víceméně zbytečný. Sice se snažím odvádět její pozornost od bolesti tím, že zaujatě popisuji, jak se na přilehlém monitoru zjevují nějaká stále vyšší čísla (jak jsem vyrozuměl, čím vyšší číslo, tím silnější kontrakce a tím větší bolest – a tenhle koncept hraje na mou strunu pokořování rekordů!), ale nakonec se ukáže, že dávka epidurálu do páteře je mnohem užitečnější než moje plky.

Oproti prvnímu porodu se mi zdá, že všechno jde nějak rychleji a snáz, i když F. následně tvrdí, že tentokrát to bylo mnohem bolestivější. Nejsme spolu na sále ani hodinu a půl, když F. začne trochu víc křičet. Jsou u nás doktorka a porodní asistentka, i já trochu přikládám ruku k dílu, ale trvá to jen pár minut a pár dalších výkřiků a najednou je hotovo.

Je přesně 15:30. Trudi je venku. Doktorka mi dává nějaký nebezpečně vypadající nástroj; přestřihávám pupeční šňůru. Trudi trochu pláče, já a F. se smějeme. Při prvním porodu jsem, přiznávám, byl sílou situace zaskočen natolik, že mi vyteklo pár slz. Tentokrát sice taky cítím strašnou vlnu štěstí a dojetí, ale ustojím to. Doktorka Trudi přeměřuje, převažuje, halí do dek a ujišťuje mě, že je to po všech stránkách krásná a zdravá holčička. Padesát centimetrů. Tři kila třicet.

Nesu tu malou panenku zpátky k F., která vůbec nevypadá, jako že právě absolvovala něco, co si nedokážu představit. Naopak, úplně září. Bere si Trudi a zkusmo si jí přiloží k prsu. Moje dcera nezaváhá a ihned předvede svůj nátisk.

Nenapadá mě, jaký moment v životě může být hezčím zážitkem. Jsem šťastný a pyšný. A zítra, přátelé, zítra se ožeru!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

26 thoughts on “A je to venku!

  1. Blahopřeju, otče, moc blahopřeju. A pozdravuj statečnou F.

  2. Na endlich! Hodi se pogratulovat, tak gratuluji! Napada me drobna prihoda – kdyz jsme prijeli ukazat Princeznu do Cech, pristoupila ke mne v jakemsi hypermarketu skytajici zenstina, nahledla do kocarku a pravila: "jo, jo, jen se mnozte, at je nas vic nez tech cernejch." Vox populi jak remen!

  3. Nádhera! Moc blahopřeju a děkuju – potřebovala jsem dneska alespoň jednu dobrou zprávu:)

  4. Juchů! Gratuluju!!! :o ) Jste šikulkové všichni tři (ale F. samozřejmě největší). :o )

  5. gratulovala jsem již pod tvým předchozím postem, jelikož to Enimen proflák na jisté nejmenované soc. síti, a tento zápis tu ještě nebyl… rozhodně se ale budu velice ráda opakovat: congrats!! ať vám Trudi dělá převelikou radost!

  6. nádhera, krása, konečně budete mít doma gender vyrovnané družstvo:) Tak ať roste ve zdraví a dělá vám radost!

  7. GratulaceVesela prihoda ve Smutnem pribehu :-) #like

  8. tak paráda, blahopřeji…

    jak to dopadlo s tlustým romem ?

  9. přeji jen to nejlepší a hooodně zdraví celé rodince

  10. za všechny zúčastněné nechávám děkovat… a za pár hodin to vypukne!

  11. Chudák, narodila se jako Rak, jako já!
    Ale zas do takový rodiny, že jo;o) Gratulace.

  12. Moc vám blahopřeju!!!!!
    Jsem teď na bloguje chodila v podstatě hlavně v očekávání této novinky :-)

  13. Gratuluju! A pěkně ji zalej (nebo se zlej?) ať holka pěkně roste.

  14. Akorát mi vrtá hlavou po kom je ta Trudi snědá.

  15. narozeniny na konec školního roku, jo? to se bude chudák táhnout vždycky s kytkou I bonbónkama? :D

    moc gratuluju, i když opožděně – v Irlandii mám konečně čas (a připojení) na to odčítat blogy…

  16. Jakto, že jsem to prošvihla?? :-( Takže až takhle pozdě, velká gratulace! :-) A víš co? Mě teda vyhrkly slzy do očí…

  17. takže i všem opožděným velké díky – a sweetest, zas tak k pláči to není:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>