Kdy bude nejbližší zkouška sirén?

Potřebuji si poslechnout něco tichého a libozvučného
V pracovním výtahu s kapacitou šest osob se už čtyři lidé tísní. My jsme tři, takže je zjevné, že někdo se bude muset obětovat. Mám dobrou náladu, však taky jdeme z výživného oběda, a tak gentlemansky dělám úkrok stranou. Dveře plně obsazeného výtahu se pomalu zavírají a já, stižen akutním záchvatem farizejství, znuděně říkám: „Takže kdo bude nahoře první, jo?“

Výtah se otřese dušeným smíchem jeho osazenstva. „Není možné,“ říkají si, „aby lobo, kterého nikdo nikdy neviděl běžet, dokázal zdolat těch 122 schodů do čtvrtého patra rychleji než tento zázrak techniky!“ Shovívavě je pozoruji, dveře klapnou, výtah se pomalu rozjede, já si ještě uvědomím, že mám žaludek a přilehlé orgány zaplněné poměrně obří pizzou a že v levici svírám rodinné balení kávy, ale už se nedá nic dělat.

Vyrážím. V prvním patře mám miniauturní náskok. Ve druhém je to vyrovnané, ve třetím přichází kyslíkový dluh a ve čtvrtém cítím blízkost smrti, nicméně přesto míjím dveře výtahu okamžik předtím, než se otevřou. Jdu chodbou jakoby nic, v zádech cítím udivené pohledy a raduji se, jak jsem to těm o pět let mladším cápkům nandal. A jakmile za sebou zavřu dveře, zhroutím se do svého koženého montyburnsovského křesla a dobrou čvrthodinu strávím přemítáním, zda mám jít tím dlouhým tunelem vstříc světlu nebo se ještě znovu zapojit do života…

Volím druhou možnost a dělám dobře. Jen o pár dní později totiž přichází skvělá zpráva: Po naší Trudi se narodila další světoobčanka, kterou je třeba zapít! Chalupář Evžen Huml a jeho Petzka přivedli na svět jistě krásnou Jelizavětu, a tak zase jednou sedíme U Blva a pivo se střídá s panáky a panáky s tatarákem a svět vypadá správně – tedy do té doby, než ho zakryje závoj kocoviny. Přesto jsem rád, že jsem nedopadl tak hrozně jako kamarád-sklář. Jeho historka je tak neveselá, že mám sto chutí vám ji vyprávět, ale bloggerský kodex cti mi to zapovídá. Však on se vám pochlubí sám!

Dějí se ovšem i horší věci. Z práce, například, mi odešel kolega a nový je v nedohlednu, takže najednou mám dvakrát tolik povinností a už se tím cítím trochu zmožen. Navíc Trudi se rychle přenesla přes úvodní stádium tiché a roztomilé holčičky a v posledních dnech nám dává opravdu zabrat. Noci jsou ještě jakž takž v pořádku, ale dny si přísně rozdělila mezi kojení (2% času), spánek (3% času), pozorné a klidné sledování okolí (0,05% času) a naprosto nehorázné a uširvoucí řvaní (94,95% času).

Zejména ve dnech, kdy pracuji z domova, je to poměrně nemilá komplikace. A myslím, že jakákoliv jiná rodičovská dvojice by už si šla obhlídnout nejbližší babybox. My se ještě držíme a přesvědčujeme, že takhle hrozné to přeci nemůže být dlouho. Snad to vydržíme. A navíc to máme i k tomu nejbližšímu babyboxu dost daleko…

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 thoughts on “Kdy bude nejbližší zkouška sirén?

  1. Svojí demonstrací přebytečné energie, v podobě zbytečného výběhu do schodů, jsi se odsoudil k tomu, že nový kolega nebude. Máš sil za dva! Jak můžeš ve svých letech skočit na takhle průhledný trik :) )))

  2. Raven: po dnešku by mě z nadbytku energie opravdu podezříval málokdo:-)

  3. nedaj se děti v porodnici do měsíce vyměnit?

  4. Že vzkazuju upřímnou soustrast. I pro F. Stereo to náhodou nemáte, nebo je Horst uvědomělý a neřve ze soucitu taky?

  5. asTMA: ech? dnes jsem poněkud intelektuálně nesmělý:-)
    partiovka: přijímají je pouze v původním obalu, a to nechceme:-)
    squire: Horst je naštěstí poměrně vzorný, s občasnou výjimkou…

  6. Loboušku, vrať se na začátek tohoto přesmutného příběhu, přečti si jeho nadpis a poté si znovu přečti můj komentář. ;o) Kdyby to nepomohlo, nasadíme nějakou účinnou léčbu. :o )

  7. asTMA: ach ano, nadpis, tak vysoko mne nenapadlo se podívat:-)

  8. můj příběh je tak krutý, že je ze všech nejkrutější… a tak ho budu nosit v sobě a zemřu s nim v vlastím hrobě… :-)

  9. jestli hodláš zemřít až ve vlastním hrobě, tak je to hodně krutá smrt.

  10. lobo: co na pár let zakápnout uši voskem?;)

    baryk: hlavně že ve vlastním, pořád lepší než v cizím nebo masovém!

  11. baryk: vzhledem k tomu, že "obsah" toho příběhu znám a žádný bloggerský kodex cti mě nazavazuje, intenzivně přemýšlím, že bych ho uveřejnil… Očekávám tvé neprodlené návrhy, jež by mne přesvědčily, že tak nemám učinit… :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>