Zahradníkův rok

Atrofované svaly v akci
Je to jak scéna z filmu: Hlavní hrdina znalecky potěžká nebezpečně vyhlížející nástroj. Neméně znalecky přejede prstem po jeho ostré hraně a spokojeně pokývne. Pak nástroj pevně uchopí a neméně pevně vykročí za svým cílem. Na tváři mu možná hraje lehoulinký úsměv, ale v očích nemá výraz zhola žádný. Jde pustinou a kolem něj zadumaně tančí sněhové vločky.

Za hlavního hrdinu si dosaďte mne, za nástroj špičatý rýč a za pustinu naši budoucí zahradu. Vše ostatní zůstává. Včetně těch vloček, duben neduben. A dostanete obraz toho, čím se bavím ve volných chvílích.

Zahrada u našeho nového domu není velká, naopak. Ale mluvit o ní jako o zahradě je zatím ukázkou bezbřehého optimismu, možná i drzosti. Pravda, už jsem popílil všechny nežádoucí keře a náletové dřeviny. Pravda, cirka polovinu plochy jsem už pečlivě zryl a vyčistil od asi devíti metráků kamení, ale druhá cirka polovina mě ještě roztouženě čeká.

Překvapilo mě, že práce na budoucí zahradě mě neobtěžuje. Naopak – potýkat se chvíli s rýčem místo s excelovou tabulkou je vysloveně osvěžující. Můžu si bezpečně dovolit na nic nemyslet, protože není co zkazit.

Možná by to přerytí ani nebylo ze zahradnického hlediska nutné, co já vím, trávník možná vyroste i na kamení a udusané hlíně. Ale jednak mám dobrý pocit, že něco dělám, a jednak chci mít jistotu, že na naší zahradě není v zemi zakopáno nic (nebo nikdo), co (nebo koho) bych tam nechtěl mít. Ovšem protože jsem zatím našel pouze balík starých střešních tašek s nápisem Slovenské akciové cihelny v Hodoníně, kterými někdo neznámý vyplnil prohlubeň na jižním okraji našeho pozemku, je snad vše v pořádku.

To mi mimochodem vysvětlete. Slovenské? V Hodoníně? Eh?

A tak tedy ryju. Před ostřím rýče ze země zděšeně prchají přesně ti obří pavouci, o kterých vám každý biolog bude tvrdit, že v Česku nežijí (doporučuji vyhledat si v googlu heslo camel spider), čas od času se mi podaří nechtěně přepůlit žížalu, jejíž velikost by vyděsila i Davida Attenborougha a jsem vlastně jakýmsi jednoduchým způsobem šťastný.

Ovšem ještě šťastnější budu, až to bude hotové. Zryté, odkameněné, uhrabané, oseté a vlastně i kompletně travou porostlé. A na té trávě bude stát gril, který ještě nemáme, u něj já, v jedné ruce pivo, v druhé něco na obracení masa, budu říkat Jo, okolo bude pár kamarádů a budou říkat to samé, aby byla iluze ztělesnění seriálu King of the Hill dokonalá.

Končím, rýč volá.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

15 thoughts on “Zahradníkův rok

  1. Ovšem Hank Hill griluje zásadně na propanu – do toho bys šel?

  2. Janice palice: pochopitelně – jak říká stará moudrost z daného seriálu, plyn jako plyn!

  3. Tady se ty komentáře nějak kupí…jako hromádky hlíny na našich latifundiích :-)

  4. A navíc si je píše lobo sám, aniž by o tom věděl…tssss

  5. důrazně žádám svou manželku, aby sem nepsala mým jménem – stačí, že má moje příjmení:-)

  6. pár metrů čtverečních a takovej z toho je hezkej smutnej příběh

  7. extláča: vzhledem k povaze rytí už jde spíše o metry krychlové…

  8. extláča: nemůžu se nezeptat – souvisí nějak ta noha s tou motorovou pilou? každopádně je to pozoruhodný…

  9. extláča: vždycky jsem tušil, že stromy mohou být zákeřné…

  10. jsi ve svém vidění světa trochu projektivně antropocentrický, kdyby stromy byly zákeřné, už dávno by byl Den trifidů za náma, noha má už update

  11. vysvětlení: nemám zálibu ve focení krvavých cucků masa, ale rána je na tak blbém místě, že si ji bez digi techniky neprohlídnu ;) a vzhledem k počátečním potížím si ji takhle kontroluju denně … a tomu říkám smutnej příběh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>