Dovolená s Hitlerem

Předvánoční anšlus

Mám jet vpravo? táže se F., když se blížíme ke křižovatce, navržené tak nepřehledně, že byste skoro ani nevěřili, že jsme v Rakousku (což jsme). Ptá se proto, že si myslí, že by vpravo jet měla. Já si to myslím taky, ale navigace v mém telefonu tvrdí, že je nanejvýš záhodno pokračovat rovně. Pokračujeme tedy rovně – a sotva křižovatkou projedeme, navigace nás začne diskrétně označovat za idioty a propočítávat, kudy se máme na správnou trasu vrátit. Je z toho v autě vteřina či dvě mrzení, zejména když se ukáže, že nově propočtená trasa počítá s tím, že pojedeme v protisměru jednosměrkou, pak zahneme na pěší zónu, projedeme rozestavěným tunelem a přebrodíme potok.

Takové věci se ale prostě občas stanou, a tak se vymotáme zpět do kýženého směru a už poněkolikáté se vzájemně chválíme za nápad udělat si v polovině prosince rodinnou dovolenou někde, kde je sníh, weissbier a hlavně klid.

Kolem nás rostou Alpy, blížíme se k cíli – a jak už jsme jízdou znaveni, je v autě ticho. Jediný, kdo čas od času cosi zahovoří, je paní v navigaci, která nás pošle z kruhového objezdu prvním výjezdem nebo nám doporučí se na rozdvojení držet vlevo. Naslouchám jí bez valného zájmu – a v tom mě to napadne.

Všichni víme, že se dělají navigace, které nemluví sterilně jako ta naše, ale hovoří hlasem třeba Jeremyho Clarksona nebo Pavla Lišky. Nebylo by ale výtečné mít navigaci, která by vás neustále udržovala ve stavu bdělosti a lehké agresivity, protože by mluvila (respektive křičela) jako Hitler? Jen si to představte, nebo si to radši nepředstavujte, ale zkuste si to říci nahlas:

(ženský unylý hlas): Pokračujte na východ.
(zuřící Hitler):  Nach Osten! Drang nach Osten! Es ist ein Krieg für ganz Europa und damit wirklich für die ganze Menschheit!

Myslím, že ten rozdíl je zřejmý, a pokud to tu čte někdo podnikavý a chopí se toho, může s tímto nápadem během pár let dobýt Evropu!

Jen je ale potřeba, aby ta navigace fungovala dobře a včas, ne jako ta moje. Ale to je samozřejmě i moje vina: K technickým hračkám se v poslední době stavím spíše odtažitě (vlastně doma nemáme ani rychlovarnou konvici), a když mě nedávno po mnoha letech více či méně věrné služby opustil mobil, ani na moment jsem neuvažoval o nákupu čehokoliv, na co se dávají reklamy do lesklých časopisů. Naopak, asi za tři tisíce  jsem si pořídil telefon Vodafone Smart – a jak asi tušíte, to „Smart“ v jeho názvu nemá se skutečností společného nic. Jenže Vodafone Retarded by asi nemělo žádoucí obchodní efekt.

V uživatelských recenzích psali, že přístroj to je občas trochu pomalejší. Měl jsem to za zlá, zlomyslná slůvka. Teď už vím, že uživatelské recenze jsou cenným zdrojem pravdy. Asi tak v polovině případů se totiž odezva telefonu na zmáčknutí čehokoliv počítá v řádu sekund. Někdy i v řádu desítek sekund. A někdy mě zlovolný aparát nechá vycukat i půl minuty, než mi oznámí, že ta či ona aplikace nereaguje a že by bylo lepší vše vypnout a na celou věc zapomenout. Já jsem člověk trpělivý a telefon využívám vskutku minimalisticky, ale přesto si myslím, že příště už si něco podobného nekoupím, protože tyto roztomilé dysfunkce vedou k různým nemilým situacím.

Jako třeba, když jsme se z Rakouska vraceli. Přes Bavorsko. Zastavili jsme u vypulírované pumpy, já vypnul navigaci, dal telefon do kapsy, auto jsem potěšil trochou neředěného Shellu bez řepky a šel zaplatit.

S mojí němčinou je to zvláštní: Na gymplu jsem z ní mnoho nepochytil; snad proto, že nás do jejích tajů zasvěcoval fyzikář. Několika návštěvami Oktoberfestu a sledováním válečných filmů jsem si ale jakous takous slovní zásobu a mlhavou představu o gramatice vytvořil, a tak se s různými personály pokouším německy mluvit, a když se to podaří, dmu se pýchou.

Přesně to se stalo zde. Slečně za pultem jsem dokázal vysvětlit, jaký stojan je náš, nic jiného že už nechci a účtenku že nepotřebuji. Zdvořile jsme se na sebe usmáli, ona si v tichu prázdné provozovny něco ťukala do kasy a já se dmul. „Určitě ani nepoznala, že jsem Čech,“ to přesně jsem si v duchu říkal. Načež se z mé kapsy hlasitě a unyle ozvalo:

„Odbočte vpravo.“

Bavoryně za kasou povytáhla obočí. A já byl v té chvíli rád, že navigaci s Hitlerovým hlasem nemám.

Hezké Vánoce, přátelé.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 komentářů u “Dovolená s Hitlerem

  1. jako že byste dojeli na přechod v Dvořišti a ozvalo by se “ Vaterland ! “ ? :-)

  2. baryk: to by se muselo ozvat už o pár kilometrů dřív, ne?

  3. Po 12 letech čtení konečně článek, na který mohu říct jenom BRAVO (žádná že jsi starej a vyšeptalej a tak) … a musím uznat, že představa, že mě navigace vodí po karkovišti rechts und links a hledá Lebensraum je skvostná. Mimochodem nedávno mě to napadlo taky, že ten ženský hlas, když přejedu křižovatku špatným směrem, reaguje velmi nelogicky klidný hlasem, místo aby začal ječet jako skutečná ženská „ty debile jeden, kam to jedeš, řekla jsem DRUHÝM VÝJEZDEM !“

    A teď si to navíc představuju podle tvého návrhu takto: „DAS ZWEITE AUSGANG, HABE ICH GESAGT ! WIR WERDEN NIE, NIEEE KAPITULIEREN !“

  4. Pšeničné pivo v zimě mi prostě nejede.
    Ale jiná piva jo:-)
    V této souvislosti musím zmínit, kterak jsem si zakoupil dvanáctku Regent a všech osm lahví jsem postupně vylil do záchodu. Pivo bylo mírně navinulé, skoro až zkažené. Ale to byl jen jeden malý škraloup na celém dlouhém odpočinku, kdy jsem mnoho chvil trávil v křesle s vybranými pivy.

  5. Sejra: zkažený Regent? to je smutný příběh, přetlumočím jej třeboňskému sládkovi!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>