Farmář nemá ženu

Ovce jsou plán béé

Píšu vám tyto řádky z nuzné světničky, jež je součástí komplexu polorozpadlých hospodářských budov, tvořících samotu kdesi na severu jižních Čech. Jezdíme sem rádi; je tu klid a nechceme-li (nechceme), tak ani nemusíme přijít v kontakt s jinými zvířaty než plechovkovým Kozlem jedenáctkou a grilovanou krkovicí. Nadto majitelé se již dávno stali našimi kamarády. Jsou to milí lidé a fakt, že On kdysi omylem řízl Ji motorovou pilou do břicha, by se neměl zbytečně zveličovat.

Náš aktuální pobyt se ale od těch minulých liší jedním zásadním aspektem. Jak možná víte a možná ne, moje milá F. se před časem rozhodla, že si zasloužím zase sdílet lože se studentkou, a tou studentkou se pro nedostatek jiných zájemkyň stala sama. A včera, 30. března, byl na její fakultě ten nejposlednější deadline pro odevzdání věcí na D.

Teď všichni zcela logicky očekáváte příspěvek, v němž se budu chlubit organizovaností své ženy a vyvolávat ve vás pocit méněcennosti tím, že věc na D měla napsanou již měsíc před uzávěrkou. Že jsme se včera zkrátka v klidu sbalili a odjeli na farmu s písní na rtech a slastným pocitem, že vše je hotovo.

Jako v podstatě v každém příspěvku, i tentokrát vás zklamu. Včera, 30. března, v našem domově nepanovala zcela optimistická nálada. Možná na tom měl svůj díl viny i fakt, že F. už čtyři dny v kuse nespala, ježto se plně věnovala chrlení odstavců. Nedělal jsem z toho drama: Zkrátka vyrazíme až kolem poledního, možná chvilku poté, říkal jsem si a podvanácté jsem si překontroloval, že moje torna je sbalena natolik vzorně, že by ani Rikitan neměl vážnějších připomínek.

Kolem poledního či chvilku poté jsem kamarádům telefonicky upřesnil, že okolo čtvrté bychom mohli být u nich. Frenetický klapot kláves, linoucí se z naší pracovny, mi dával v tomto odhadu za pravdu. Okolo třetí hodiny odpoledne jsem vydal upřesňující hlášení, jímž jsem čas příjezdu moudře posunul na šestou či sedmou, zkrátka nějak plus mínus za světla.

Ve čtyři se stalo něco nečekaného. F. opustila pracovnu a beze slova si začala balit. Chtěl jsem jí pogratulovat k hezkému úspěchu, ale byl to jeden z těch špatných nápadů, které my ženatí muži dostáváme zcela nevědomky a bez zlého úmyslu. „Pojedeme už teď, já si to dopíšu tam,“ vyjevila mi ona a já jsem pokrčil rameny. Vždyť kdo já jsem, abych hodnotil strategie jiných?

O hodinku později jsme se již sesedli na farmě kolem stolu a začali vytahovat ta plechovková piva těsně před vypršením lhůty a omšelé historky těsně po. Všichni – až na jednu. Když zašlo slunce a večer se šeřil, já semknutou brvou svou ženu jsem měřil… Se zaťatými rty, jež odtínala jen kvůli nutnosti napít se piva či vína, bušila do klávesnice s kadencí, kterou by jí jiný výrobek Zbrojovky Brno mohl závidět.

Napínat vás nebudu. Bylo 23:35, když své dílo odeslala. Ale jestli si myslíte, že od té doby je samý smích, pletete se stejně jako já. Neboť, jak mi bylo vysvětleno, teď je třeba se stresovat tím, co na její práci řeknou různé pedagogické kapacity, kdo bude oponentem a tak dále a tak dále.

Mají to těžké, ty ženy.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u “Farmář nemá ženu

  1. Sobecky držím palce a vroucně se modlím nad tlakem zbělenými kloubky zbylých prstů. Jestli to nedá, tak nás pámbů chraň, co bude vzduchem lítat za masky na konci května, o víkendu těsně po.

  2. Psice: ona to dá, jen si to nechce připustit! :-)

  3. Gratuluju!!
    I k tomu, že plán bee snad nenástává :- ) Kdyžtak jen ten plán kozel.

  4. Liška: kozla jsem nakonec udělal zahradníkem… vylil jsem ho do záhonu!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>