Když mluví ženy

Příběh A a příběh B

„No!“ zvolala významně směrem ke své kamarádce, když jsem překročil nemrtvě působícího psa a vešel, a možná u toho i trochu zálibně mlaskla, to si nejsem jistý a lhal bych, kdybych to uváděl coby fakt. „Tohle je aspoň pořádnej chlap!“ Kamarádka si mě změřila dlouhým pohledem a neříkala nic, ale nezdálo se, že nesouhlasí.

Jsem zvyklý v ženách probouzet nejrůznější emoce, ale toto ocenění mě, přiznám se, zastihlo nepřipraveného. Protože, a to by bylo dobré uvést, autorce oné pozitivní recenze mojí fyziognomie bylo tak šedesát, pětašedesát let a oblečená byla do modelu, který snad mohly za přijatelný mít čtenářky socialistické Vlasty, ale ani těm zřejmě coby přijatelný spíše nepřišel. A její kamarádka a patrně vlastnice té nešťastné psovité šelmy pod mýma nohama, zajímá-li vás to, na tom byla ve všech měřitelných statistikách ještě hůř.

„To je od vás hezký,“ zahučel jsem tedy, zatímco jsem v hlubinách peněženky hledal pětikorunu. Protože, a to by taky bylo dobré uvést, celá doposud popsaná scéna se odehrávala v předsálí veřejného WC v pražském metru.

Paní, teď už to snad mohu říct naplno, hajzlbába, mohutně potáhla z cigarety a skrze clonu kouře si mě prohlížela způsobem, který mě patrně v budoucnu ještě několikrát vytrhne ze sna. „Řekněte mi,“ pravila rozvážně, „vy byste dokázal vyměnit fabku, že jo?“

V plejádě mincí jsem konečně našel tu správnou a to mi dodalo pocit jistoty natolik silný, že jsem se zvládl mile usmát, asi jako Marek Eben, když ho někdo omylem kopne do holeně. „Myslím,“ řekl jsem a myslel jsem to vážně, „že jo.“

„No vidíš!“ vybouchla spokojeně paní hajzlbába směrem ke své kamarádce a ta pokývala hlavou, že vidí. V duchu jsem si připravil výmluvu, proč zrovna teď fabku vyměňovat nemůžu, ale nebylo jí třeba.  „Tak se běžte vyčůrat, mladej pane,“ pokynula mi paní hajzlbába nonšalantně a já tak šel učinit, protože přesně to bylo původně mým cílem.

Příštích pár chvil jsem pak krom obligátní snahy nepomočit si boty strávil přemýšlením, kdo asi byl předchozím návštěvníkem tohoto útulného zařízení a zda v přijímacím pohovoru obstál či snad byl pro nezdravou rachitičnost rovnou vykázán. A taky, proč vidím upřený pohled paní hajzlbáby ve velkoplošném zrcadle nad umyvadly a co všechno to dle zákonů optiky implikuje.

*****

„Lobo,“ oslovila mě znepokojeně cizí žena s kelímkem v ruce během velkolepé oslavy narozenin pánů Jamona a Enimena. Podíval jsem se jejím směrem a uvědomil si dvě věci: Že před pár minutami nás někdo představil. A že já si na rozdíl od ní její jméno už pár minut nepamatuji. Ale i tak jsem se zatvářil mile a vstřícně, asi jako Marek Eben, když, éééh, teď nevím, prostě kdykoliv.

„Prej je tady pípa s citrónovou limonádou. Nevíš, je tohle citrónová limonáda?“ ptala se ona a v jejím hlase jako by se krčil lehce hysterický podtón. Maně jsem se podíval k souboru samoobslužných (a neoznačených) výčepů, táhnoucímu se takřka až k obzoru a nabízejícímu alkoholické osvěžení v bezpočtu variant. Něco mi říkalo, že najít tady pípu s výše jmenovaným nápojem je matematicky takřka nemožné, ale protože jsem vždy ochoten pomoci, kelímek jsem si od ní vzal a přivoněl k němu.

„Tohle,“ řekl jsem o okamžik později s nosem plným citrusovo-chmelové vůně, „je svrchně kvašený pivo. Nějaká IPA. Ale voní krásně.“

Výraz v její tváři bych vám rád popsal, ale jsem jen prostý dělník slova, na něco tak tragického mi schopnosti nestačí. Takže vám přetlumočím jen její poslední větu, pronesenou divně záhrobním tónem.

„Já jsem si říkala, že děti po tom jsou nějaký hodný…“

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Když mluví ženy

  1. Poté, co se na konci července neobjevil přelomový text, jsem, jako jeden z posledních 6 Tvých čtenářů, začal propadat mírné skepsi až – já se nebojím toho slova – panice. Příběh z WC v metru mi dává naději, že svět je (nebo aspoň bude) opět částečně v pořádku.

  2. Desperádo: to mám z toho, že červencový přelomový text jsem vám naservíroval s dvoutýdenním předstihem, tady se člověk nezavděčí :-)

  3. Uááááááá….
    Udělal jste mi dobře na duši, takovéto šílené historky mne naplňují nadšením, neb prokazují, že svět je pořád ještě v pořádku.

  4. Milan: v pořádku je, ale projevuje se to převážně při návštěvách obskurních lokalit!
    psice: kdybych chtěl také dělat pivní vtipy, řeknu jen: ale ale!

  5. fakt už je nás jenom šest ? a už jsi starej ?

  6. extláča: šest není zas tak málo!
    a ne, stáří pořád ne a nepřichází…

  7. V A/B testování volím příběh B! Ještěže moje děti pijou jenom vodu, maximálně džus :D

  8. Quanti: nejvyšší čas seznámit je s kouzlem citrónové limonády!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>