Letištní kozel zahradníkem

Dnes to stihnu – těsně!

Jste tady vesměs poměrně chytří lidé a většině z vás tedy neutekla dlouhá psací pomlka. Její existenci lze vysvětlit například tím, že za celý červenec jsem byl doma asi čtyři dny. Ve dnech zbylých jsem brázdil vzdálené země a objevoval nové kontinenty (neplést se starými inkontinenty); ne nepodoben Eskymo Welzlovi na vrcholu sil. Námětů na smutné příběhy by se tedy pár našlo!

Začnu třeba v Anglii, ostatně podle abecedy to dává smysl. S partou tří výtečníků, jejichž jména nemají pro děj této vyprávěnky ani nejmenšího významu, jsme pojali plán oslavit 100 let Královského letectva návštěvou leteckého dne v Duxfordu. A leteckého dne ve Fairfordu. A muzea RAF v Hendonu. A veškerý volný čas vyplnit velkorysou konzumací nápojů na bázi chmele, což může znít jako zbytečná autorská manýra a prázdné holedbání, ale svůj dějotvorný význam to samozřejmě má:

Představte si tedy mne, jak se přibližně hodinu před začátkem show v Duxfordu ukrývám ve stínu za jedním z tamních hangárů. K tomuto konání mě nevedly nízké pudy, ale pouhá touha přežít: Slunce zcela neanglicky žhne a historické teplotní rekordy padají jak junkersy v létě 1940; mám za sebou naprosto zanedbatelné množství spánku a asi tak čtyři hodiny vydávání hlasitých citoslovcí, když v hangárech mimo pohledy kustodů osahávám B-52, Sunderlanda nebo Vulcana. A samozřejmě mám i žízeň, a tady už se pomalu dostáváme k pivnímu meritu věci.

V Duxfordu totiž, pokud chcete pivo, zcela správně dostanete nápoj značky Spitfire. Je úplně v pořádku. A vím to jistě, neb čistě z výzkumných důvodů jsem jich požil hned několik, abych ve svém hodnocení eliminoval vznik statistické chyby. Spitfire ovšem měl jednu nevýhodu: Podával se jen na několika málo místech poměrně rozlehlého letištního areálu. A já se právě pohyboval v odpudivě suché zóně, takže jsem vzal zavděk nabídkou českého řidiče českého autobusu a koupil si od něj plechovkového Kozla.

(Vím, vím, úplně vás slyším, ale pochopte – doba byla mimořádně zlá. A čeští autobusáci nemají mnoho dobrých vlastností, ale plechovková piva pašují a chladí s příkladnou láskou.)

Ukrývám se tedy ve stínu za hangárem a z čerstvě otevřené plechovky si dopřávám ten první nejslastnější lok. Periferním viděním zaznamenám, že do stínu vedle mě vpluje lehce omšelý muž neurčitého věku. To na leteckých dnech není nic divného, ba vlastně je to spíše pravidlem. Tento muž je však výjimečný tím, že také drží v ruce plechovku Kozla. Kolegiálně na sebe kývneme a, přesně jak se píše ve ztracené kapitole Gutha-Jarkovského, letmo pozvedneme své plechovky na pozdrav.

Omšelý bratr Slovan však zřejmě onu kapitolu studoval jen velmi zběžně, neb mé nezávazné gesto pochopil jako pozvánku k dialogu.

„Kozel, co?“ prohodí moudře.
„No jo,“ potvrzuji já, protože popřít to nejde.
„To je jinačí pivo než ty jejich patoky tady,“ povídá on.
„Tak… Mně ty anglický piva přijdou dobrý,“ oponuji.

Můj druh se na mě zadívá s nelíčeným úžasem. Vlastně by se nemohl tvářit udiveněji, ani kdybych mu řekl, že jsem býval středně slavným bloggerem.

„No to nevim,“ zahučí posléze. „Já jsem to nikdy nechutnal.“

Doufám, že jste nečekali, že tento příběh bude záznamem vzniku hezkého přátelství, protože to byste byli zklamáni.

Pro ty zklamané je tu aspoň jeden mladý muž a jeho oblíbené staré letadlo.
thunder

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové obrázky a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u “Letištní kozel zahradníkem

  1. Člověk má vyzkoušet všechno. Když někdo principiálně odmítá ochutnat britské či jiné cizí pivo, není to bratr Slovan, ale vůl.
    Stejně dnes i v Anglii vaří pivo plzeňským způsobem, tak co.

  2. Milan: napsal bych „i plzeňským způsobem,“ ale jinak jsme ve shodě – však jsem psal, že mezi mnou a neznámým píčem kozla přátelství nevzniklo :-)

  3. Doufám, že měl jako správný ambasador českého turismu v batohu taky řízek v chlebu a pořádně uleženej uherák!

  4. psice: nemohu to vyloučit, ale ke zkoušce pohmatem či příčichem jsme nedospěli!

  5. Smutné, že takových lidí je stále dost a dost:-( Těmi lidmi pochopitelně myslím vášnivé vyznavače tvz. českých europiv, jejichž zabedněnost je až děsivá…

  6. Sejra: ber to pozitivně, aspoň zbyde víc dobrého piva na nás :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>