Mezi kunami

Vstávání z mrtvých

Bezpečnostní situace není ideální, to všichni víme – a tak poněkud nervózně přešlápnu, když už skoro nastupujeme do letadla a z ampliónů se ozývá hlášení, aby se urychleně dostavil i pasažér Detonakis. Nicméně nositel explozivního příjmení nepřichází a asi je to dobře. Za hodinku a něco už křepce vyskakujeme na letištní plochu ve Splitu a ve mně se něco láme. Což myslím obrazně, krček jsem křepkým výskokem neohrozil. Dovolená začíná!

V Chorvatsku jsem byl zatím tuším dvakrát, a v obou případech jde o minulost tak dávnou, že je již zcela zahalena mlhami zapomnění. Pravda, totéž v mém případě platí i pro většinu okamžiků starších tří dnů, ale vy víte, jak to myslím.

Všechno je skvělé. Pan domácí ovládá okolo dvaceti anglických slov, vítá nás a hrdě nám předává dvě PETky jako dar na uvítanou. Ta první je plná místní minerálky a ve druhé je Karlovačko, jedna z nejslavnějších chorvatských parodií na pivo.

(Jediná lehce nespokojená vsuvka: Později zjistím, že tady si člověk stejně co do piv příliš vyskakovat nemůže. Ať si z místního sortimentu vybereme Laško, Ožujsko nebo Pan, vždycky to chutná plus mínus jako Braník, který někdo nechal delší dobu otevřený na balkóně. Ostatně kdo ví; možná se tímto způsobem chorvatská piva skutečně produkují. Ale nechci a nemohu si stěžovat: Byli jsme rádi i za to.)

Aklimatizuji se rychle. Zatímco první den jsem ještě čistokrevná kavka a nechám se napálit taxikářem, druhý den už ve mně není z kavky ani kapka. Což se projeví například tak, že s (jiným) taxikářem nesmlouvavě usmlouvám cenu 40 kuna na trase, kterou autobus jezdí za 36. Vzhledem k tomu, že jsme se domlouvali pouze sérií gest, opičích skřeků a několika panslovanských výrazů, jde podle mě o výrazný komunikační úspěch.

(A když už jsem u těch autobusů: Na zastávkách meziměstských linek nejsou jízdní řády. Něco málo se dá najit online, ale informační hodnota a spolehlivost těchto údajů se blíží hádání z rybích vnitřností. Vlastní výzkumnou aktivitou jsme nicméně zjistili, že když z první stanice má autobus vyjíždět řekněme v celou hodinu, znamená to, že přesně v celou hodinu autobusák odhodí cigaretu a z lavičky na zastávce vleze na sedadlo řidiče. Tam chvíli něco kutí, pak gestem vyzve zájemce o svezení, aby předstoupili, vyslechne si jejich žádosti a přibližně o deset minut později se skutečně vyjíždí. A funguje to.)

Děti jsou poprvé u moře a nadšeně polykají kilogramy soli, protože zejména Trudi nedokáže nemluvit déle než dvě vteřiny. Já a F. se radujeme z výletů, počasí a faktu, že bydlíme skoro na samotě, za hradbou opuštěných rekreačních objektů z dob socialismu, což má svoje postapokalyptické kouzlo. Pan domácí nás navíc patrně chce udržet v pozitivní náladě, a tak nám cca obden přináší dárky – v součtu jde konkrétně o litrovku vína, tři lahve rakije a domácí olivový olej. Spát chodíme v deset. Idyla.

Klíčové je, že za celých těch osm dní jsem nevěnoval práci ani vteřinu. A něco takového se mi nestalo nevím jako dlouho – snad od památného výletu s gotchou do Gruzie. Takže teď jsem spokojený a odpočatý. Směle proto doufám, že ta strašlivá tříměsíční prodleva od posledního příspěvku je jen takové politováníhodné nedorozumění, ke kterému dochází maximálně jednou za deset let.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

15 thoughts on “Mezi kunami

  1. Jako přední lobolog (abychom si rozuměli: ne jako jeden z předních lobologů, ale jako přední lobolog) jsem byl pochopitelně psací pauzou v délce neobvyklé znepokojen.
    V Chorvatsku je dobré vyseknout poklonu Apačům za mokasíny, péra a teepee do zvonu a hlavně uctít památku nejslavnějšího představitele filmových Indiánů Gojka Mitiče.

  2. Také už jsem měl strach, že je po (ne)pravidelné dávce emocí – jsem rád, že je lobo zpět :-)

  3. Směle proto doufáme, že si nahradíš i všechny chybějící posty! A vítejte zpátky. Nejvyšší čas odletět, protože zítra tam jede moje máma…

  4. i já jsem šťasten, že mí tři pravidelní čtenáři stále ještě žijí! na druhou stranu to dává vzniknout otázce, co by se muselo stát, abyste na mě zanevřeli…

  5. myslím, že malá fuška pro současného nájemníka na hradě by ti zanevření zajistila, vem to na rok za Ovčáčka a uvidíš těch hejtů

  6. extláča: taková práce by byla vskutku výzvou! dokonce shodou okolností znám jednoho člověka, kterému tento post ještě před Ovčáčkem nabízeli, a byť je to člověk, který se nebojí ničeho, tak to po pečlivém dvanáctivteřinovém rozmýšlení odmítl…

  7. Nemohu psát za ostatní čtenáře, nicméně skandální odhalení pokrevní příbuznosti s Františkem Ringo Čechem nebo Václavem Upírem Krejčím, v brutálním případě oběma by mohlo být impulsem k zanevření.

  8. …nebo románek s Uršulou Klukovou, brrr…ale o tom by si zase všichni rádi přečetli, takže beru zpět.

  9. 12 vteřin je dost … zajímavé je, že já bych o tom nepřemýšlel ani se-kundu, a Óva asi taky nepřemýšlel … ok, najdeme si jiný důvod na zanevření … třeba že dvouměsíční nepřítomnost lživě omlouváš osmidenní dovolenou …

  10. Takze jsi treba i plaval v mori?? To je pro me asi tak stejne bizarni, jako pro Terazkyho Kefalinuv beh;)

  11. Desperádo: v naší rodině se traduje, že jakási babičky sestřenice teta byla operní pěvkyní, ale to je z velkolepých umělců doufejme vše…
    psice: to bych si snad raději utrhl Uršulu Kulkovou!
    extláča: tříměsíční!
    baryk: pár jich tam bylo, co si budeme nalhávat…
    partiovka: neplaval! ploval! a to je významný rozdíl:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>