Muž bez nervu

A teď si vypláchněte

V dětství jsem si kvůli geneticky špatně nastaveným zubům užil poměrně dost. Dvakrát týdně jsem se na humusné koženkové lavici v čekárně místního dentisty třásl hrůzou a dvakrát týdně jsem na onu koženkovou lavici vděčně vzpomínal, když jsem seděl na koženkovém  křesle, chrčel dosud neobjevené souhlásky a nechal si obrušovat olbřímí betonové nástavce, kterými se zubař pokoušel napravit směr růstu mého ozubení.

Poctivě musím přiznat, že mi zuby nakonec srovnal, ale na mém soukromém žebříčku hrůz jsou zubaři díky těmto prazážitkům mimořádně vysoko. Není tedy divu, že se jejich návštěvě vyhýbám. Od té poslední uplynulo už asi dva a půl roku – protože první zubařka, k níž jsem pojal něco jako důvěru, je přesně tak dlouho na rodičovské dovolené.

Ovšem v poslední době se pětka vpravo nahoře začala chovat poměrně nevhodným způsobem, a tak jsem po pár týdnech chlapského sebepřemáhání s takřka francouzskou lehkostí kapituloval a učinil telefonát na kliniku. Dostal jsem náhradní zubařku, exkluzivní termín a varování, že to bude stát spoustu peněz.

Že se věci v dentálním sektoru od roku 1990 dramaticky pohnuly, jsem si znovu uvědomil už při vstupu do ordinace. Doktorka a sestřička. Blondýna a rusovláska. Každá z nich vypadala, jako kdyby si právě z oslavy svých devatenáctin odskočila na focení prostřední rozbalovací trojstrany populárního magazínu Naughty Dentist. Kdybych měl pro jejich popis použít berličku v podobě československé pop music, pravděpodobně bych sáhl po známém „krásná jak štěstí a štíhlá jak laň.“

Za chvíli to bylo ještě lepší – tedy alespoň z jednoho úhlu pohledu. Ležel jsem na zádech, blondýna se ke mně tiskla zprava, rusovláska zleva, soustředěně se soustředily a jejich obličeje byly tomu mému tak blízko, že to celé připomínalo některou z těch filmových scén, kde se polosvéprávný mamlas už už málem políbí s nejkrásnější spolužačkou, ale nakonec si to rozmyslí, odkašle si a začne mluvit o zítřejší písemce z matematiky.

Jedním dechem je ovšem třeba říci, že:
- když má člověk v ústech najednou čtyři dívčí ruce, z nichž každá svírá ostrý nebo podezřelý předmět a
- když má člověk přes ústa a půl obličeje latexovou roušku s vystřiženou dírou na zub a
- když dostane člověk erární sluneční brýle proti oslnění zubařským světlem, ovšem brýle jsou mu malé, takže vypadá jak hydrocefalická verze Kim Čong-ila,
tak prostě atraktivním pacientem není a nikdy nebude.

Je samozřejmě pravda, že sebekrásnější dentistický personál není zárukou zcela bezbolestného průběhu akce. Ale: Když jsem se dozvěděl smutný ortel (je třeba vytrhnout nerv), připravil jsem se na obdobu zostřeného gestapáckého výslechu. Díky dostatečnému množství včas podávaných injekcí jsem však za celou hodinu (!) jen pětkrát bolestně sykl, asi jako když si povšimnu gramatické chyby v textech mých podřízených.

Snad i proto jsem si na konci vysloužil pochvalu, že jsem byl statečný. A dostal jsem obrázek.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 thoughts on “Muž bez nervu

  1. a byl to obrázek té blondýny nebo rusovlásky?

  2. K zubařům mám podobné „sympatie“. Posledních půl roku jsou posílené faktem, že mi zubařka úspěšně luxuje můj bankovní účet s odůvodněním, že zdravotní pojišťovna jen přispívá. Nemám zlatý důl a tak se zamýšlím nad nějakou levnější alternativou, ale ke kováři se mi chodit nechce.

  3. kristepane, to je smutný !!! tak nějak mi to připomnělo schodek na mém účtu, když jsem jeden rok zahořel touhou si nechat opravit křup a nechal jsem jim tam bezmála to, za co si dneska koupíš ojetou káru. naposledy jsem si tam nechal vytrhnout osmičky před cestou do Hindukůše, mladý pán doktor byl profík, kam se hrabe náš kovář.

  4. Poté, co jsem si ve své dentální historii prošla zubařkou lakomou na anestezii (jedna injekce stačí!), beru i esteticky urážející zubaře s mokvajícím vředem a pokročilou parandontózou. K tomu má naštěstí můj dentista daleko a dokonce jsem od něj minule místo obrázku dostala skládací kostru dinosaura, heč!

  5. Svému zubaři jsme ještě nic neplatili, když nepočítám oběd, na který pak zajdeme:-) Jen by mne zajímalo, který nešťastník za nás platí injekce proti bolesti, odstraňování zubního kamene, bílé plomby a můj keramický můstek;-)

  6. anon: kdepak faktura, tu jsem dostal zvlášť!
    danda: z toho obrázku to nebylo úplně zjevné!
    Jirka: doporučuji naordinovat kurděje, bude po starostech:-)
    extláča: vida, mne zubařka ujistila, že osmičky mi už nevylezou, zjevně jsem přehnaně moudrý bez nich…
    psice: jseš si jistá, že je to dentista a ne archeolog?
    Sejra: něco mi říká, že ten nešťastník jsem já!!!

  7. je čas upgradovat značku:
    Moudrý příběh … či snad …. moudré historky hlupákovy ?
    Ups! I did ti again !!! Zase jsem řek to první, co mě napadlo.
    (ba co hůř, teď mně napadlo, že se blížíš do kategorie moudrého klauna)

  8. Kategorie Moudrý klaun je posledním stadiem před kategorií Laskavý humor (eufemismus pro demenci)

  9. Desperádo: no ale fuj, jakejpak dement ! kdo mě tu učil politicky korektní definice, lépe by znělo „z poloviny moudrý clown“

  10. Máš se! Můj krásný vršovický zubař se nade mnou sice také takhle naklání, ale vždy se obrní celoobličejovým plexisklovým krytem. Ptám se proč?

  11. extláča, Desperádo: moudrý klauni ani mrtvý klauni mi sem netahejte!
    MB: asi se bojí o oči… squirting dokáže překvapit!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>