O kroužkování

Bez ptáků, bez rtěnky

Poslední psicin post (jak já adoruji aliteraci!) mě inspiroval k malému coming-outu: Jsou totiž věci, které se o mně na wikipedii nedočtete. Vlastně, mám-li být upřímný, mám tolik vlastností, že Robert Musil by o mně nikdy knihu napsat nemohl. Ale pro dnešní vyprávění vypíchněme tyto mé tři klíčové rysy (tzv. kličorysy):

- nemám rád děti (samozřejmě kromě těch svých; ty miluju. A děti blízkých kamarádů jsem se naučil alespoň rámcově rozeznávat a tolerovat)
- nesnáším práci zadarmo
- nikdy nemám na nic čas

Ve světle těchto faktů vás tedy možná překvapí, že už skoro před rokem jsme s kamarádem Tomášem založili, a teď velký pozor, ať vám neuteče žádný důležitý detail… Modelářský kroužek.

Kdybych vám tu líčil, jaké důvody nás k tomu vedly, tak by vás to buď nebavilo nebo byste to chápali jen v omezené míře, to se laikům-nemodelářům stává a není třeba se za to stydět. Shodněme se zkrátka na tom, že nám to přišlo jako dobrý nápad. Takže jsme jednoho dne vyhlásili nábor, vyvěsili plakáty a čekali, že nikdo nepřijde, my si řekneme, že jsme udělali maximum a půjdeme na pivo.

Ale někde se stala chyba. Patrně v jednom z těch článků, jejichž autoři tvrdí, že dnešní děti jsou nejhorší a nejlínější v dějinách dětí. Protože časový úsek, během nějž se kapacita kroužku zcela zaplnila, byl nepochybně kratší než ten, který alespoň někteří z vás věnovali googlování Roberta Musila. A z nás se najednou stali vedoucí – čímž už se dostáváme k tomu, o čem psala Psice.

Pochopte: Jste v akusticky naprosto nevyhovujícím prostoru spolu s tuctem chlapců od deseti do sedmnácti let. A není to tucet jen tak ledajaký, protože buďme upřímní, modelařina určitý typ lidí spíše přitahuje, zatímco určitý typ zase spíše nepřitahuje, jestli mi rozumíte.

Takže tu máme chlapce, kteří mají problémy s pocením. Chlapce, kteří si z životního osudí vylosovali písmenka A, D, H a D, takže nevydrží sedět a proti všem zvyklostem tvoří svoje modely za chůze (Ha! Poznámka na příště: sebrat jim letadla a dát jim raději model parního stroje, vynalezeného ve století osmnáctém a zaznamenavšího pronikavý vývoj ve století devatenáctém!). Chlapce užvaněné i chlapce tiché, kteří promluví jen v případě, kdy se bodnou skalpelem. Nebo to alespoň předpokládáme, protože se ještě nebodli. Chlapce ze sídlištních gangů i chlapce z vládnoucích kruhů. A tak dále a tak podobně, je to zkrátka zajímavá sonda napříč společenskými vrstvami.

A tihle všichni na vás hodinu a půl v kuse mluví (tedy kromě těch tichých), protože nemůžou najít správné ředidlo, ztratili podvozkovou nohu, přetrhl se jim obtisk nebo se jen nutně potřebují zeptat, jaký je rozdíl mezi námořní šedou a neutrální šedou a jestli by je případně nemohli prohodit (Nemohli!).

Nemyslete si, na člověku to nechá stopy. A není potom divu, že v krajně kritických případech nebohému vedoucímu ujede i nějaké to slůvko, které by kupříkladu Jestřába zarmoutilo. Ale je to absolutní nutnost a jen díky ní se kroužky jako náš nedostávají do televizního zpravodajství s přátelsky proneseným varováním, že následující záběry jsou drastické.

Když na vás zoufale poulí oči malý nešťastník, který se během osmi minut navzdory všem vašim varováním zvládl třikrát polít barvou, přičemž při posledním polití zahrnul do zóny destrukce i rukáv vaší mikiny, a vy ho díky potichu zasyčené kletbě zvládnete fyzicky nenapadnout, tak vás to prostě svým způsobem posílí.

A zároveň ve vás něco odumře. Jak si můžete všimnout, když se po skončení kroužku s kamarádem Tomášem posadíme do hospody, vyvěsíme čelisti a celé první pivo mrtvě zíráme do prázdna, než jsme schopni se usebrat a říci si, že to dneska zase bylo dobrý.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

19 thoughts on “O kroužkování

  1. Tak s Robertem Musilem (ha, další odkaz na psici) jsem coby nedostudovaná germanistka celkem obeznámena, nicméně jsi mě donutil rozkliknout wikipedii, zda mi něco podstatného neuniklo.
    Neuniklo.

  2. F.: to jsem sám rád! protože kdyby uniklo, tak bych se musil zamračit…

  3. Viem, o čom hovoríš, občas mám na krku krúžok malých rugbistov :-D

  4. AIF: ajaj, ti jsou na rozdíl od modelářů ještě fyzicky zdatní :-)

  5. Roberta Musila jsem si jako nedostudovaná bohemistka googlit ani nemusela! Ovšem s tím kroužkem máš můj velký obdiv. Poznamenávám si, do ničeho takového se nepouštět, protože nevím, jak bych to řešila bez chození na pivo (které mi nechutná a jde na tloušťku) :)

  6. (a ještě takhle zabít vtip, kdy se dalo krásně napsat nemusila :D )

  7. Quanti: děkuji! ovšem počet nedostudovaných žen v komentářích mne zaráží :-)

  8. Aniž bych googlil Roberta Musila (poněvadž nevím, kdo to je; stejně tak nevím, k čemu by mi znalost jeho jména mohla pomoci; ano, jsem nekulturní barbar, který negooglí – považ! – Roberta Musila; ne, nehodlám s tím v následujících 50 letech nic dělat), neměl jsem nikdy dostatek drzosti (byť dle mého otce má drzost nezná mezí a přesahuje vše představitelné) k provozování něčeho, čemu se říká zájmový kroužek, neboť kroužek mladých flegmatiků, který by jako jediný padal do úvahy, skončil dřív než začal díky absolutnímu nezájmu potenciálních frekventantů.

  9. Desperádo: to je ale skoro tak smutné jako kroužek mladých leprotiků, který se prý záhy po založení rozpadl!

  10. No jo, tak já si ho teda vygooglila, ale až po přečtení komentářů :-)

  11. nominek: tento blog je nástrojem edukace! nejvyšší čas zahrnout ho do dotačních programů!

  12. Jako dostudovaná anglistka a hispanistka jsem si Roberta Musila googlit nemusela, ale proto, že ho znám z vědomostní online hry QuizUp, kterou hrávám v práci na záchodě.
    Jakožto single bezdětná třicátnice občas přemýšlím, jak bych mohla být společnosti vedle odvádění daní ještě prospěšná. Takže otevření kroužku pro děti v naší čtvrti tedy ne, dobrá, děkuji.

  13. Žena s moly: ty máš čas chodit v práci na záchod a ještě tam hrát hry? potom tvůj zaměstnavatel dělá něco špatně! :-)

  14. AIF: tak v tom případě by se mohli dát na modelařinu!

  15. Žena s moly: a já vždycky myslel, že v práci má člověk tvořit hodnoty… zjevně jsem ve své úvaze měl jedno písmenko špatně!

  16. První otázka: Z jakých (nepochybně konspiračních) důvodů přede mnou má RSS čtečka utajila tento článek? Není náhodou moje přeškrtnutá fotka pro výstrahu pověšena v kancelářích všech volnočasových spolků? Druhá otázka: Nabízí váš klub modelů vyzvedávání a zpětnou zavážku i pražských dětí dychtivých po vůni ředidla a lektorských slzách? Měla bych dva nenáročné kousky…

  17. Psice: první odpověď – patrně tvoje čtečka chce, abys nebyla rušena, když jsi teď chytla takovou záviděníhodnou psací slinu! druhá odpověď – ne! máme plný stav a každý chovanec je odhodlán své místo bránit ostře nabroušeným pilníkem!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>