Osamělost festivalového stánkaře

Sto roků v stánku žil, mlčel jsem

Pokud vás na moment přepadla obava (nebo zlomyslná radost), že již nedokážu rodinu alespoň střídmě uživit svou duševní prací a stal jsem se jedním z těch podivínských strýců, kteří mají poblíž proluky u maloměstského náměstí plastový stolek plný plastových věcí z Alibaby, celý den u něj nevrle postávají a večer zjistí, že zase prodali jen dva fidget spinnery, pak vás musím jako už tolikrát přivést na správnou cestu. Nestal.

Ale stejně jako loni, slíbil jsem kamarádu Evženu Humlovi, že během tradičních maloměstských slavností s ním budu obsluhovat pivní stánek, v němž budeme točit, proč to nepřiznat, Vilém Jince. Patrně proto, že loni jsme byli ze všech pivních stánků nejpopulárnější, bylo nám letos přiděleno místo až na konci provizorní pěší zóny, v těsné blízkosti Pohřebního ústavu. Nenechali jsme se touto symbolikou nijak znechutit a začali dělat to, co nám jde nejlépe: Zlepšovat lidem den.

Jak na to? Jednoduše. V první fázi, kolem poledne, je ještě klid. Lidé bezcílně bloumají od stánku ke stánku, zjišťují, co a jak, a mnozí dokonce mají v ruce kelímek s pivem nějaké konkurenční značky. Na takové lidi se vyplatí pokřikovat výzvy ve smyslu, ať své nepivo urychleně vylejí do kanálu a přijdou k nám na lepší. Nevěřili byste, kolik z nich se skutečně chytí.

Fáze dva je odpoledne. Počet našich věrných zákazníků narůstá. Naprosto cizí a neznámí lidé nám chválí pivo a chtějí se s námi o něm bavit. Mají štěstí, protože o něm víme skoro vše; Evžen Huml je nadto domovarníkem a já kdysi moudře vedl jedno pivní médium, takže na většinu otázek nabízíme odpovědi, které dávají smysl. A protože náš zákazník je náš pán, samozřejmě dokážeme zastávat naprosto odlišné názory zároveň a plynule mezi nimi přeskakovat. Tedy pokud někdo nechce nealko.

Zákazník1: „Dejte mi jen malý.“
Prodávající: „Malý? To je ztráta času. Dejte si velký.“
Zákazník1: Tak jo, máte pravdu.
Zákazník2: „Jedno pivo.“
Prodávající: „Velký, předpokládám?“
Zákazník2: „Nee, já piju malý, aby mi to nezteplalo.“
Prodávající: „Výborná volba, taky to tak děláme!“
Zákazník3: „Máte nealko?“
Prodávající: „Na to my nevěříme. Dám vám malou jedenáctku, to je nejslabší. Ale stejně je silnější než plzeň.“
Zákazník3: „Tak jo, co už.“

Fáze tři je podvečer. Zákazníci jsou stále ještě hovorní, ale rozjaření. Ženám svítí oči a muži mají na tváři blaženě otupělé úsměvy. Přichází období velkých dýšek. U mužů, kteří se již poněkolikáté vracejí, si stačí pamatovat, jaké ze čtveřice nabízených piv pijí a oceňovat jejich výdrž. Ženám starším 30 let stačí pokládat otázku, zda už jim bylo osmnáct. Finanční efekt je až nestoudný.

Fáze čtyři nastává okolo deváté večerní. Hosté, kteří jsou ještě naživu, už komunikují výhradně v číslovkách a nezřetelných fonémech a od nás očekávají totéž.

Zákazník4: „Jedenáct, dvanáct a čtrnáct.“
Prodávající: „Devadesát pět.“
Zákazník4: „Chrrrrm, sto.“
Zákazník5: „Dvakrát dvanáct.“
Prodávající: „Dvacet čtyři, to si ještě ze školy pamatuju.“
Zákazník5: „Chrrrm? Jo! Haha! Dvacet čtyři!“
Prodávající: „Ne, tak šedesát.“
Zákazník5: „Sedmdesát! Haha! Prej dvacet čtyři!“

A tak to jde až do fáze pět, kdy se ke stánku dostaví městská policie a vyzve nás k zavření. A je to. Jsem trochu unavený, trochu opilý a celkově spokojený. Za celý den ani jedna negativní reakce, ani jeden nespokojený nebo problémový zákazník, jen úsměvy a vtipy a výborné pivo. Takhle se šíří pravda a láska!

(A abych nezapomněl: S Evženem Humlem jsme se usnesli, že kdybychom měli hodně peněz, tak někde založíme vlastní pivovar. Ideálně v Lidicích, abychom tam mohli vařit Lidický ležák. Ale nevím, jak by se k tomu postavil trh…)

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u “Osamělost festivalového stánkaře

  1. krása, konečně pozitivní post …. zapomněls dodat, že sis na dýškách vydělal víc než normálně za šichtu v homeoffice a že vážně zvažuješ že bys šel šířit dobro světu touhle rozkošnou cestou !

  2. extláča: všechno spropitné jsem samozřejmě propil!
    Desperádo: poznávám oblíbené dvojverší kamaráda-skláře! že vy jste příbuzní?

  3. Hezké čtení. Potěšil jste mne. Díky.
    Já bych to dělat nemoh, neb bych byl ožrat dříve nežli zákazníci.
    Ale napadá mne myšlenka, kterou Vám bez nároku na honorář a autorská práva předám: když v hytlermarketech nabízejí kousky sýra na párátku, co takhle nabízet zadara ochutnávku piva v panáku (tedy 0,5 dcl)?

  4. Milan: jak říkám, zlepšovat lidem den, na to mám talent! a co se ochutnávek týče, ty jsme samozřejmě nabízeli taky, když byl někdo hodně nerozhodný. a samozřejmě se to vždy vyplatilo, dotyčný či dotyčná se pak vraceli znovu a znovu a nechávali u nás víc a víc peněz – myslím, že nějak podobně to funguje i s heroinem:-)

  5. Lobo: ačkoli kamaráda-skláře znám pouze z fotografií a historek, u kterých doufám, že popisují pouze 2/3 reality, poněvadž kdyby popsaly celou realitu, tak se okamžitě otevřou pekelné brány a hned se zase zavřou, je pravda, že my veršotepci jsme všichni jedné krve. :) )

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>