Pod totemem

A to jste nečekali!

Když F. ohlásím, ať se mnou o sobotním večeru nepočítá, poněvadž jdu s kamarádem-sklářem a patrně i dalšími výtečníky na potlach, tak očekávám, že se bude aspoň trochu divit. Nicméně léta po mém boku ji patrně divení odnaučila, a tak si jen vyslechnu doporučení, abych cizím trampkám nesahal na kozy nebo od nich nepřijímal nabídky na zahřátí ve spacáku, a je hotovo.

To máte tak: Už od poměrně útlého věku jsem k trampům a čundrákům nějak podvědomě inklinoval. Chápejte, chodí do lesa, holdují alkoholu a sladkobolným songům a mají vojenské mundůry nebo kovbojské širáky – co na této směsi může dobře zakuklený romantik mého typu nemilovat? Na nějaké aktivní zapojování ale nebyl čas, a to navzdory faktu, že kamarád-sklář či další známí z maloměsta a okolí mě občas k nějakému ohni zvali. Až teď!

Start volíme v zahradní osvěžovně, to dá rozum, protože zde lze načepovat dostatek Viléma 11 na cestu. Shodou okolností zde dobíhá jakýsi cyklozávod a je poměrně plno. Krom mě a kamaráda-skláře doráží i kamarád Robert, a naše trojice oděná v padesáti odstínech khaki tvoří zajímavý kontrapunkt k lepým závodnickým tělům v pestrobarevných elastických dresech.

Děláme rychlou inventuru: Máme s sebou dva litry Viléma, dva litry vína, láhev ukrajinského koňaku, dvě polská piva od spolupracovníků kamaráda-skláře a pár plechovkových plzní, kdyby bylo nejhůře. Počasí vypadá slibně, a tak vyrážíme, je to jen pár kilometrů.

„A o čem jste se třeba cestou bavili?“ zaskočí mě druhý den F. zvídavým dotazem. A když se neurčitě dozví, že jako vždycky, tedy že převážně jsme se trumfovali ve znalostech, získaných sledováním a čtením válečných dokumentů, musí nad takovým plýtváním darem řeči potřást hlavou. Ale zpět.

Netrvá dlouho a nacházíme dobře ukrytý kemp. Dnes to ostatně není těžké, neboť někteří z účastníků potlachu jsou již daleko za hranicí průměrné délky života v ČR a s lesní správou je pro ně mimořádně povolen vjezd do lesa auty.

Jestli čekáte, že došlo na mnohonásobné „Ahoj“, doprovázené zalamováním palců, je váš odhad naprosto přesný. A jestli jste snad byli znepokojeni výčtem alkoholických nápojů, jež s sebou naše trojice nesla, pak bych vám nepřál vidět potok, vinoucí se podél kempu a sloužící coby přírodní chladnička – lahví s tekutinami s různým obsahem lihu v něm spočívalo tolik, že jsem se chvíli obával, zda se někde opodál nepřevrátil kamion, mířící do Penny Marketu.

Když se všichni shromáždili, zapálili oheň a zapěli Vlajku, byl čas věnovat se vědě, a tak jsem pro vás sesbíral několik postřehů stran sociální stratifikace. Vězte tedy, že přítomno bylo odhadem 50 – 60 osob, z toho 5 žen. Myslím, že jsem rozhodně patřil do Top 5 nejmladších účastníků, a to i při započítání obou přítomných psů. A stejně tak jsem zjistil, že spoustu přítomných, kteří byli cca ve věku mých rodičů, znám alespoň od vidění od stolů nejrůznějších maloměstských hospod.

S postupem času jsem se na další vědecká bádání vykašlal, zřejmě i proto, že směs ukrajinského koňaku, různých piv a sedmdesát let starých odrhovaček začala působit nečekanou silou. Že jsme si romantiky užili dost, jsme se kamarádem Robertem i kamarádem-sklářem rozhodli chvilku před půlnocí. Zvednout se od ohně, ještě jednou zahulákat „Ahój“ a klopýtat lesem domů nebylo jednoduché, leč zvládli jsme to bez větších zádrhelů.

Druhý den mi bylo zvláštním způsobem divně – patrně jsem se nadýchal kouře ze smolných polen, tipuji.
fire in the hole!

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové obrázky a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 komentářů u “Pod totemem

  1. Nedělají z toho vědu, když jim někdo štípne spacák, klidně spějí na posedu, hlavně když maj plnej žracák; hlavně, když maj plnej žracák, vzkazy píšou si na cancák, pijou rum a je jim fajn….

    Také jsem kdysi chtěl být vandrák a chtěl jsem být tramp, jenže krátce poté, co jsem zjistil, že k té lesní romantice patří poslech nebo i aktivní intepretace hudby, jejíž větší než nemalá část spadá do žánru country, a že se svým požadavkem na nějakou pěknou lidovou baladu od Ozzyho Osbourna nepochodím, jsem byl nucen tyto zážitky ze seznamu tisíce věcí, které musím udělat, než zemřu, škrtnout.

  2. Desperádo: já jsem ta šťastná povaha, co zvládá takřka všechny hudební žánry; chápu to jako jeden ze znaků své renesančnosti:-)

  3. je ráno, zas ráno, rukama svíráš zmrzlý přirození…. ! jo wabi….

  4. Ta jedna Štabajzna na fotce vypadá jak z Pouštní bouře! Nebylo vám blbě spíš z yperitu?

  5. psice: vida, to mě nenapadlo – takže to nebyla kocovina, ale PTSD!

  6. Nedá se nevzpomenout:
    …můžou v míru poslouchat,
    jak na kolejích nohama někdo stírá rosu,
    k tomu si stoupnou do pozoru
    je jich dvacet tisíc,
    přestože jsou bez dozoru,
    nikde žádné smetí,
    navzájem se mají rádi
    všichni nosí kanady

    Kdo by neznal, sk. Manželé, album Jižák.
    https://www.youtube.com/watch?v=yG5eeKzth4g

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>