Přísavka

Důstojnost ztracena za deset, devět, osm…

Nosím v srdci už několikero příběhů, které jsem vám sem chtěl vypsat – ale je jim souzeno tam ještě nějakou dobu zůstat. Protože včera se stalo něco obludně obskurního. Groteskně geniálního. Morbidně mimořádného. Zkrátka – příběh s přísavkou.

Představte si mě, kterak vyčerpán duševní prací ležím na gauči. Jen tak si hovím na zádech, prázdně civím do stropu a nacházím v tom jistou útěchu. Přitančí ke mně Trudi a já si ji beru na prsa. Jako každý otec, i já si myslím, že dcera mě přišla svou přítomností rozveselit a povzbudit. A jako každý otec, i já se mýlím.

Odněkud ze svého dosud neexistujícího záňadří totiž Trudi náhle vytáhne přísavku. Takovou tu jednoduchou kulatou plastovou věc, pomocí které si můžete přilepit svého oblíbeného plyšáka na sklo auta nebo svou oblíbenou utěrku na kachlíčky u kuchyňské linky. A bez velkého rozmýšlení mi ji přimáčkne doprostřed mého slavně vysokého čela.

Zasmějeme se tomu, pochopitelně. Ona má radost z dobře vykonané práce a já mám radost, že se směje. A tak si přísavku na čele chvíli nechám; hrajeme si a předstírám, že jsem kříženec hrocha a jednorožce a ručička ukazatele domácí pohody se začíná hystericky chvět v červeném políčku.

Pak usoudíme, že je čas zkusit něco jiného a přísavku si strhnu. Tedy – chci. Jenže drží, svině. Trudi ji přimáčkla poctivě a tvar mého čela je geometricky dokonalý. Zaberu trochu víc a ještě trochu víc a ten zlomyslný kousek plastu se s mlaskavým „plop“ konečně odlepí. Den běží dál a nic se neděje.

Až do doby, než se na mne zkoumavě zadívá F. „Co to máš na čele?“ táže se mě znepokojeně, protože v jejím světě může jít o projev čehokoliv od celiakie po rakovinu slinivky. Podívám se do zrcadla a vida: Uprostřed čela se mi skví krásný, pravidelný, kulatý cucflek. Zasměju se tomu a vyjádřím přesvědčení, že tyhle věci přece za pár hodin zmizí, ne?

Nezmizí, přátelé. S potupným cucflekem jsem dnes absolvoval polopracovní cestu do Prahy. Pohřeb (nikoliv svůj). Dětskou oslavu. Návštěvu u přátel. A už jsem se naučil snášet opatrné pohledy, kterými mne ohmatávají stydlivější bližní – i přímé dotazy od těch odvážnějších. Dokonce jsem si vytvořil i sérii vysvětlujících odpovědí, protože skutečný příběh je zjevně tak bizarní, že mu každý odmítá uvěřit.

Ve čtvrtek mě čeká poměrně důležité setkání s jedním z největších průmyslníků v Česku. Snad cucflek do té doby vyprchá.

Protože jestli ne, budu muset prohledat svůj dětský pokoj a podívat se po té pletené čelence Adidas, kterou mi v dobách totalitního temna vyrobila prateta.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Přísavka

  1. tos nasi maturakovou variaci na hochy z Nagana dost trumfnul..tleskam!:-)

  2. A já čekala historku s Tomášem Savkou…! Nicméně nemůžu říct, že bych byla zklamaná, kolečko pobavilo a aspoň se budu důrazněji bránit, až to budou děti zkoušet na mě :)

  3. kámo, prý se to dá rozmasírovat kartáčkem na zuby ! :-)

  4. Petzka: obávám se, že hrůznost našeho maturáku trumfnout nelze – tady aspoň nikdo nemá třpytky na poklopci!
    Quanti: nebraň se, je to marné – ale zkus si to načasovat na den před nějakým delším obdobím, kdy nebudeš muset ven:-)
    baryk: a kam si ho jako mám strčit?
    Bosorka: ale skrývat následky svých činů je zbabělé:-)

  5. Krutá zkušenost. Kdysi dávno v době kdy prabáby našich prabáb byly ještě dětmi, mi rovněž někdo přitiskl k čelu přísavku z plyšové hračky. Naštěstí to bylo v období, kdy jsem několik dní nemusel do práce.

  6. Ofina! To je záchranná brzda, co tě ochrání před posměváčky i pobaveným úšklebkem pana Továrníka. Pokud nechceš čekat, až ti doroste, dá se koupit na netu. Nechci ti tady zaspamovat odkazem na asijský shopy, poznáš ji jednoduše -vypadá to jako ufiklý ocas čínského chocholatého psa (což je druhá, nelegální cesta, jak se dostat k ofině)

  7. Desperádo: vítej, bratře v bolesti!
    psice: jsem majitelem mužných koutů a vlasatý zbytek lebky je pokryt sestřihem možná až příliš strohým, vhodným spíše pro Zelené barety… obávám se, že s chocholatou ofinou jakéhokoliv původu jsem nekompatibilní! ale:
    Žena s moly: mé zázračně rychlé regenerační schopnosti zvítězily nad lží a nenávistí. cucflek již je okem prakticky nerozeznatelný. sláva!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>