Schodišťový duch

Pre pravých kávičkárov

Jak už to u nás, pilířů společnosti a tahounů ekonomiky bývá, v posledních týdnech se ručička mého pracoměru varovně chvěla daleko v červeném poli. Existuje několik přístupů, jak si s takovým stavem poradit, a já zcela dle svých zvyklostí zvolil ten nejlepší možný: Kávu.

Rozhodnutí mělo svá pozitiva: Tak například, že jsem všechny zakázky včas odevzdal, nebo že v domácnostech chudých mexických pěstitelů kávy Lobodis si díky prémiím za mimořádné navýšení prodejů mohli koupit další sombrera. Samozřejmě tu ale byly i stinné stránky, z nichž za zmínku stojí zejména fakt, že i během spánku se moje tepové hodnoty blížily hodnotám parašutisty, který po kilometru volného pádu právě zjistil, že si v rozespalosti místo padáku navlékl školní aktovku své dcery.

Opět jsem tedy zvolil nejlepší možný přístup: Kávu vysadit.

Tedy, samozřejmě, nejsem blázen, abych vysazoval v absolutních hodnotách. Když říkám vysadit, myslím tím omezit na jednu denně. A z té jedné denní kávy si udělat malý rituál a vždy se na něj těšit.

Bylo tomu tak i onehdá. Laskavě jsem poplácal kávovar, neb odvedl dobrou práci. Hrnek voňavé tekutiny jsem něžně vzal do ruky. Do druhé jsem podstatně méně něžně vzal svůj mobil Vodafone Retarded, který nemám rád.  A, něžně došlápnuv na první schod, vydal jsem se do patra, kde mám pracovnu.

Bystřejší z vás tuší, že když už jsem sáhl po přechodníku, muselo se stát něco zlého. A taky že ano: Jakousi podivnou hříčkou zlomyslného osudu jsem se již na prvním schodu fatálně zachytil svým jindy perfektně sloužícím pantoflem a uvedl se v kriticky nerovnovážný stav. Čas se roztáhl v matrixovský bullet-time a já viděl sebe sama, jak naplocho padám na schody, s oběma rukama plnýma a tedy zcela k nepotřebě.

Jiný člověk by si na mém místě začal zoufat, ale já měl priority srovnané jasně. Zachránit si zaslouží především káva! A tak jsem vší silou své osobnosti dopadl na telefon. Jen lehce jsem si naštípl vřetenní kost a něco kostí nártních. A navzdory všem zákonům fyziky i matematiky jsem dokázal aspoň menší půlku kávy v hrnku udržet.

Jak říkám, jiný člověk by si na mém místě začal zoufat. Ale já se jen otřeseně zvedl. Snažil se ignorovat bolest a fakt, že větší půlka kávy se kromě schodů přemístila i na zeď, takže letos se patrně už malování nevyhnu. A se smutným úsměvem jsem si vychutnal tu kávu, co v hrnku zbyla. Byla výborná, takže mě ani moc nemrzelo zjištění, že telefon se po pádu stal ještě méně funkčním než předtím – lépe řečeno, že přestal fungovat zcela.

Uklidil jsem. Objednal si nový telefon. A když s ním F. o pár hodin později z Prahy přijela, ke svému údivu jsem zjistil, že Vodafone Retarded znovu fungovat začal, tedy pokud slovo „fungovat“ dokážete chápat i ve volnějším významu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

14 komentářů u “Schodišťový duch

  1. Milý kolego, Tvá měsíční periodicita smutných příběhů nese svůj plod. Tento příběh je tak dramatický, že si dovedu představit, co by z něj dokázali vytěžit pánové Tarantino a Rodriguez. Neřku-li, jak by jej literárně rozvinul jistý Stephen King.

  2. Rozumím tomu dobře, že ti nějaký schodišťový duch (který je stydlivě zmíněn pouze v titulku) nastavil nohu? A nebyl to králík?

  3. Já když si chci koupit nový telefon, tak taky vymýšlím všelijaké příběhy, aby ministryně financí mi to odhlasovala…

  4. Co všechno lidi nenafejkují, aby si ospravedlnili pořízení nového telefonu!

  5. F.: Zkontroluj králíka, jestli oplývá stejným množstvím hnědých flíčků. Pokud některý z nich přebývá, je myslím mechanismus vzniku nehody jasný.

    lobo: Takhle opuštěně jsem se naposled cítila poté, co jsem si do do své kávy vhodila posmrkaný kapesník v domnění, že jde o prázdný kelímek – odpaďák, co mívám v práci na stole. (musela jsem si nastavit stejné restrikce na denní množství kofeinu).

  6. Hnědý flíček na zdi nemusí být nutně od kávy ! :-)

  7. baryk: U nás ano. Ale je možný, že ze svého domova jsi zvyklý na něco jiného.

  8. F: jak to můžeš vědět od čeho jsou u vás flíčky? Mám dojem, že některé tvé návraty domů nemáš úplně podchycený ! :-)

  9. Desperádo: a co teprve Josef Lada!
    F.: skutečnost byla mnohem komplikovanější, tím si jsem jistý – jen pro to nemám potřebné důkazy…
    Dalimil, Quanti: to je samozřejmě výtečná teorie, ale má dva malé nedostatky. 1) já nový telefon nechtěl. 2) u nás doma jsem ministryní financí já :-)
    Psice: aj, posmrkaný kapesník… ten jsem jednou vhodil tchánovi do nádoby na kysané zelí. protože stála hned vedle odpadkového koše a vypadala stejně. netřeba zdůrazňovat, že zelí bylo výtečné!
    baryk: samozřejmě, může být třeba od kofoly!

  10. baryk: Rozhodně je mám podchycený líp, než ty svoje návraty z lesa. :-D

  11. Ještě, že tohle nečtou moje děti. Nechtěl bych jim vysvětlovat menší půlku!

  12. F: to je pravda, ale já alespoň došel po svých ! :-)

  13. P~O: jsem si jistý, že by to z tvého výkladu nějak vydedukovaly!

  14. Špatně jste si to s tou nohou načasoval.
    Já si kotník polámal na začátku zimy a teď, jak koukám, je čas vylézt spolu s medvědy zase na sluníčko.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>