Smrdí mi pončo

Kde je Železná lady, když ji potřebuju?

Válka o Falklandy jistě nepatří k nejkrvavějším konfliktům moderní historie, ale přesto jsou některé její následky bolestivě cítit dodnes. Nyní i u nás na maloměstě.

Vy dobře víte, že deštníky, pláštěnkami a podobnými projevy slabosti pohrdám. Že patřím k těm, kteří při dešti zkrátka akceptují fakt, že promoknou, a mužně se s tím smíří. Ba i v některých případech přidají do kroku, pohodí vzpurně hlavou a začnou si broukat pochodovou píseň, navzdory zděšení v očích případných kolemjdoucích.

Před Vánoci se ale v mém pomyslném brnění našla skulina a Ježíšek, ten všemi mastmi mazaný gauner, toho dokázal využít. Takže jsem v údivu sledoval sám sebe, jak si v jakémsi romantickém poblouznění smyslů objednávám za supervýhodnou cenu pláštěnku-pončo z britských armádních přebytků.

Za pár dní mi přišel balíček. Když jsem jej rozbalil, byl jsem ohromen – zčásti syrovou krásou onoho kusu celtoviny, zejména ale odérem, který se začal po bytě šířit. Nepřikládal jsem tomu důležitost, věci z armyshopů prostě někdy takhle cítit jsou, však se to vyvětrá. Pončo jsem si vyzkoušel a ověřil si, že mi náramně sluší, jako ostatně cokoliv. A našel jsem na něm výrobní a inventární kód, z něhož bylo i mně (byť jsem v oblasti britských výrobních a inventárních kódů spíše začátečníkem) jasné, že pončo je z roku 1982 a že si tedy možná při troše štěstí na Falklandách zabojovalo.

Pončo jsem pohodil v pracovně a příběh by tím mohl, podobně jako válka o Falklandy, rychle skončit. Ale neskončil. V dalších dnech totiž hladina podivného zápachu v našem bytě narůstala a má nervozita rovněž. Chápu, že věci v armádních skladech se ošetřují nějakým sajrajtem, aby se do nich nepouštěli moli, krysy nebo píseční červi. Ale uvědomil jsem si, že pokud mé pončo leželo ve skladu pětatřicet let, tak že asi tímto chemickým koktejlem načichlo opravdu intenzivně. I provedl jsem taktický přesun ponča na zahradu, ať vyčichne tam.

Vánoce jsou dávnou vzpomínkou. Leden je u konce. Pončo je… Pončo je trochu lepší. Asi. Ještě pořád jsem ho na sobě v akci neměl. Mám nejasnou obavu, že kdybych si jej vzal třeba někam k trampskému ohni, chemikálie v ponču obsažené by způsobily, že se klidné lesní setkání pár kamarádů promění ve filiálku bláznivého festivalu Burning Man. Takže momentálně pončo na zahradě slouží coby plachta přes složený zahradní nábytek a já s neutuchajícím optimismem věřím, že třeba v létě už bude nositelné.

Mohlo by se zdát, že si tímto postem stěžuji, ale kdepak. Toto pončo je jedním z nejlepších nákupů, co jsem kdy udělal! Protože od doby, co ho větrám venku, se naší zahradě úzkostlivě vyhýbají všechny sousedovic kočky, takže z jejich mňoukání, mrouskání, výkalů a zmrzačených myší se pro jednou může radovat někdo jiný.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u “Smrdí mi pončo

  1. Lobo, prosim o adresu toho vyprodeje – nutne takove poncho potrebuji. #kocky

  2. Dost mi to připomíná páchnoucí plastový hrníček, co pořídil M., také příznivce vojenských výprodejů. Ten podle fleků zažil i prostřelení krkovice jeho majitele zrovna když pil čaj, nebo ho nějaká vojínka používala jako menstruační kalíšek. Ty to smradlavé šapitó aspoň nenutíš F., ale mě M. opravdu nutil z toho pít a ještě se cítil dotčen.

  3. Milanek: nevím, zda takové věci mohu beztrestně šířit, mezinárodní Úmluva o chemických zbraních je stále ještě platná:-)
    psice: my tedy krkovici většinou spíše grilujeme, ale dám na tebe, však jsi známá masožroutka – příště ji zkusím prostřelit!

  4. Zimní nábytek? To je ten nábytek používaný v zimě? Na něj bych pončo hodil spíš v létě teda.

  5. Lobo: Nee! Nevěřím, že jsem se takhle upsala já. Někdo musel hacknout můj účet!

  6. partiovka: pochopitelně! máme zvlášť nábytek na jaro, na léto, na podzim i na zimu. protože ale letošní zima stojí za prd, tak je ten zimní stále uschován pod pláštěnkou a my používáme podzimní. překvapuje mě, že něco tak triviálního tě může překvapovat :-)
    psice: patrně hackeři z Alabamy!

  7. Puchy jsou oříšek (ať to znamená cokoli :-)
    Připomíná mi to, že předvčírem jsem ve špajzu znovunalezla anglickou čutoru ze druhý světový (hledala jsem jedno klubko a nenašla), kterou jsem jako dítě nosila na branná cvičení… a nevšimla jsem si, jestli je otevřená nebo zavřená. Mno, ona trochu zaváněla vždycky, jak ten její filcovatej khaki obal byl potřísněn sladkým čajem, později čajem s rumem. Asi se na ní ještě kouknu.

  8. budeme ti říkat Pončo Villa .. ostatně jistě musel při pobytu v poli vonět podobně ! :-) … a zapijeme to 23 letou Zapatou ! :-)

  9. Liška: ovšem věta „smrdí mi čutora“ už má potenciál evokovat různé nepříjemné domněnky:-)
    baryk: vždycky jsme byli správní Zapatlí vlastenci!

  10. vím, že navždy ztratím důvěru v tvých očích, ale někdo ti tu pravdu prostě musí říct … vyper ho !

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>