Taje vrásnění

Rané vyvřeliny

Je pochopitelné, že jednou se prostě i na tomto blogu musí objevit příspěvek, zasvěcený krásám geologie. Stejně tak je pochopitelné, že se radostně tetelíte v očekávání, že podle názvu by to mohl být příspěvek tento. Jenže vás musím zklamat – moje znalosti geologie poměrně celistvě ilustruje fakt, že jsem si skoro jistý, že křemen nepatří mezi láčkovce.

A Devon! Teď jsem si na to vzpomněl! Devon bylo jméno (a já se přikláním k tomu, že jde o jméno umělecké) jedné slečny, která kdysi hrála v různých filmech, jež jsem čistě z edukativních důvodů sledoval. A po dopsání předchozí věty jsem si ji vygooglil a zjistil jsem, že z nějakého důvodu jí letos bylo čtyřicet! Ale to jsme se dostali někam úplně jinam, jak už to tak u proudů vědomí bývá.

Takže zpět: Před pár měsíci, třeba šesti nebo desíti, ale déle než dva roky nazpátek to snad nebylo, jsem si po probuzení našel na obličeji podivnou rudou rýhu. Táhla se mi přes čelo, levé oko a levou tvář. Mávl jsem nad tím rukou – a aby ne, v minulosti už jsem si po ránu našel na obličeji mnohem horší věci. Rýha během několika desítek minut zmizela a byl klid.

Do následujícího dne.

A pak se vše opakovalo znovu a znovu. Ráno co ráno rýha v obličeji. Jistě, že jsem brzy poznal, oč jde: Když spím na boku (na svém), kůže na obličeji se mi prostě nějak přeleží. Rýhu jsem překřtil na spací vrásku a stala se vděčným terčem našich rodinných humorů. Což byla asi chyba.

Vráska totiž, povzbuzena náhlou popularitou, začala expandovat. Zvětšovala se její délka, její hloubka a co hůř, sama vráska se takříkajíc multiplikovala. Takže v posledních týdnech není neobvyklé, že se vzbouzím s levou stranou obličeje zohyzděnou hned čtyřmi rudými šrámy, které zcela zmizí až tak hodinu a půl až dvě po probuzení.

Nebyl by to velký problém, ale jsem po ránu zvyklý seběhnout do blízkého obchodu pro něco čerstvého k snídani, a drásavá vizáž není pro takovou situaci nejlepším makeupem. Část kolemjdoucích, prodavaček a nakupujících patrně věří, že mám doma nelegální množírnu kočkovitých šelem; budiž. Podstatně větší část ale mým spánkovým jizvám zjevně přikládá sexuální význam a žije v domnění, že si s F. patrně po večerech hrajeme na Žižkovo dobývání hradu Rabí nebo něco podobného.

Bylo by mi to jedno, ať si každý věří, čemu chce, ale když na vás při nákupu zpoza pultu s vlašským salátem vědoucně mrká pětapadesátiletá paní v umělohmotné zástěře, na klidu vám to nepřidá.

Takže musím volit: Buď si nechám polovinu svého zjevně kolabujícího obličeje nějak esteticky či chirurgicky upravit, a pak budu vypadat jako Simo Häyhä. Nebo přestanu spát na boku, což nepřipadá v úvahu a vlastně by to dost možná mělo podobný výsledek.

Nevím. Jdu spát.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 komentářů u “Taje vrásnění

  1. Zajímalo by mě, kolik lidí bezprostředně po vygooglení hesla „Simo Häyhä“ napadne méně jazykolomný ilustrativní příklad. Já se hlásím!

  2. A ještě bych (ihned po druhém čtení) ráda připodotkla, že paní v zástěře je o pouhých patnáct let starší než Devon, což mi nepřipadá jako příliš markantní rozdíl. Tedy…jsem si skoro jistá, že leckterý jiný šarpej by to neřešil.

  3. Nerad se míchám do debaty o geologii, kterou si pletu s gynekologií a otorinolaryngologií, nicméně slovo Devon, když jsem je od naší širokorozchodné učitelky slyšel, mi evokovalo známého francouzského herce jménem Alain. Ale o tom až někdy jindy.

  4. F.: já tedy osobně doufám, že zde žádní ignoranti, kteří by si jméno Simo Häyhä museli googlovat, nejsou! ale pokud jsou, pak tento blog opět plní své edukativní poselství!
    Desperádo: záleží samozřejmě, v jaké situaci ona širokorozchodná pedagožka toto slovo vyřkla. a zda při tom držela či nedržela černý tulipán.

  5. To je velmi zvláštní.
    Nic takového jsem ještě nikdy neslyšel.
    Možná byste si měl začít vést podrobnou dokumentaci oněch znamení na Vašem těle – jednou by z toho mohl být dost dobrý strašidelný film o démonech drásajících Vám svými pařáty v noci obličej.

  6. Já ji mám taky! Nalevo. Ale až budu stará, bude se beztak zahalovat půlka ksichtu pod nikáb, takže si s tím nedělám další vrásky.

  7. Milan: znamenám si to; až na mne přijde tvůrčí krize, bude se takový příběh jistě hodit!
    psice: počkej, počkej, strýček ve Švýcarsku, spací vráska… neříkej mi, že máš i kakaovou skvrnu velikosti mexického dolaru!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>