Tyrolský elegionář

Já to věděl, prostě jsem to věděl

Od tyrolské party, pořádané kamarádem-právníkem a jeho Irčou, uplynulo již osm dní. Znamená to, že vzpomínky na daný večírek ve mně už nevyvolávají fyzickou bolest, ale jen takové to jemné mrazení – asi jako když si vybavujete, jak jste kdysi těsně unikli autonehodě nebo jak ve vaší oblíbené hospodě jeden čas přemýšleli o přechodu na gambrinus.

Takže: Před právníkovic rezidencí se setkávám s kamarádem-sklářem. Není to překvapení; oba máme genom z velké části opatřený visačkou Made in Germany, takže všude chodíme včas. Je to ctnost a skvělá věc, vždy a všude, s jednou jedinou výjimkou, a tou výjimkou bude tyrolská party. Což ovšem ještě netušíme. Zvoníme. A pak nám spodní čelisti údivem padají jak akcie Baťových závodů po masivním rozšíření nášlapných min.

Kamarád-právník je právník, to už jste se za ty roky možná naučili akceptovat. Jeho Irča má totéž zaměstnání. A oba jsou ve své profesi dost dobří a úspěšní a berou ji vážně, takže je často vídáme v kravatách a kostýmcích a tak. Ne dnes: Právník má podkolenky a zelené kraťasy s kšandami a bílou košili, Irča má žlutou sukni a bílé punčochy a dirndl, který nejde popsat jiným slovem než vykozující (ne, nechtěl jsem napsat vykazující. Vysoce vykozující). Ještě ve dveřích si s námi dávají panáka tyrolské hruškovice a tyrolský špek a tyrolský sýr a přesně dle očekávání nám zpívají „Anton aus Tirol.“

Zároveň nás seznamují se svým plánem, který je právnicky mazaný: Vždy, když přijde nový host, všichni stávající hosté (i hostitelé, samozřejmě) si s ním ještě ve dveřích dají panáka tyrolské hruškovice a tyrolský špek a tyrolský sýr a zazpívají mu „Anton aus Tirol.“ A ve volném čase, když zrovna nikdo nebude přicházet, můžeme sedět na gauči nebo skákat na židlích kolem stolu, pít tyrolskou hruškovici nebo tyrolské víno nebo tyrolské pivo, cpát se tyrolským špekem, tyrolským sýrem, tyrolskou šunkou čekat na pravou tyrolskou speckknödelsuppe, která se bude podávat v pozdější fázi večera.

Samozřejmě, že všichni hosté se trousí jak švábi na pivo, hezky jednotlivě, a přitom s malými rozestupy. Velmi brzy tak pochopíme, že být na místě první tentokrát opravdu nebyl dobrý nápad. A zároveň si časem přiznáme, že je nám to vlastně jedno. Podle domluvy máme skoro všichni na sobě nebo s sebou něco tyrolského, a kdyby nás během večírku pohřbil sopečný prach jako obyvatele Pompejí, jistě bychom budoucím generacím archeologů řádně zamotali hlavu. Ale zpět:

Nevím, jestli již někdo napsal knihu „Ďábel sestupuje do Tyrol,“ ale to, co se v pozdější fázi večera odehrávalo, by mohlo být obsahem dvou nebo tří nejvýživnějších kapitol. Detaily si nechám pro sebe; z nějakého důvodu mi většinu z nich halí hustá tyrolská mlha a vy dobře víte, že fabuluji jen velmi nerad. Poměrně jistě ovšem vím například to, že kvůli duševní indispozici většiny přítomných na speckknödelsuppe nedošlo.

A velmi jistě vím, že den poté nastalo přesně to, co jsem předvídal: Prázdnota, zloba a marná snaha vytěsnit si z hlavy melodii „Anton aus Tirol.“ A braní jména božího nadarmo, pochopitelně.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 komentářů u “Tyrolský elegionář

  1. Změna nabídky jakéhokoliv piva v hospodě na gambrinus (my domovarníci říkáme hambyhnus) by měla být předmětem šetření orgánů činných v trestném řízení!!!!

  2. Tyrolske vino, spek a syr… to uz chybela jen jablka. Byt, jak se ctenar dozvedel, ovoce bylo zastoupeno tez, dokonce v jeho esencialni forme :-)

  3. Sejra: ze by umyslne tezke ublizeni na zdravi ve stadiu pripravy?

  4. štěstí, že ste nechtěli horolézt … po tyrolsku … my sme jednou kamarádovi v děcáku postavili stan (základní tábor) a vrcholový (útočný) tábor se nám u sousedů o patro výš nepodařilo rozbít (asi že bylo brzo ráno) … kamarád pak ty stanový kolíky nemoh dostat ven … jo a taky si pamatuju, že jsme před rozchodem soutěžili, kdo na saxofon vystřihne čistší kvartu (hóóó-říííííí) … inu zlatý devadesátky

  5. Sejra: šlo pouze o hypotetický konstrukt, nic takového se naštěstí na maloměstě nestalo!
    Milanek: z ovoce byly přítomny zejména plody poctivé práce!
    extláča: stan je good! já znám jen noční přehazování zbezvládnělého kamaráda přes vrata na dvůr jeho rodičů. a následné zvonění na ty rodiče, aby si syna dotáhli domů…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>