Uspořená libra

Nýdnol a spol.

Když se vám v letadle, které navíc mělo hodinu zpoždění, zařezává do obou čéšek kovová konstrukce sedadla před vámi, může vám přinést jistou úlevu snad jen to, že se relativně pohodlně opřete. V té chvíli ale zjistíte, že designér sedadel byl zřejmě platonicky zamilován do Aťky Janouškové a myslel na ni i při práci, takže opěradlo vám končí kdesi pod lopatkami. Pak zbývá už jen jediné: Přivolat stewarda a poručit si pivo. Načež jste konfrontováni s další smutnou pravdou: Pod pojmem „pivo“ si v easyJetu směrem z Prahy představují prašivý Heineken. Napijete se a zkřivíte ústa: Ne, výlet do Anglie nezačíná dobře.

Ale stačí přistát, přivítat se se sestřenicí, pořádně se vyspat a všechno je najednou výrazně lepší.

Royal Tunbridge Wells: Za války tu německé bombardéry poškodily 3800 domů, ale to místní občany zdaleka nevyvedlo z míry tolik jako náš synátor. I naprosto zdrženliví Angličané při pohledu na Horsta ztráceli klid a jedna žena dokonce šla tak daleko, že polohlasem jinou ženu upozornila, že ten chlapec má kulicha. Inu, je pravdou, že Horst je spíše zimomřivější – a obyvatelé ostrovů jsou naopak zocelení natolik, že řada z nich se venku procházela v tričkách, takže ten kontrast mohl konzervativním obyvatelům připadat až příliš velký.

Londýn: Vteřinu poté, co opouštíme stanici London Bridge, rozezní se poplachové sirény. Chvíli si myslím, že se Londýňané dozvěděli o našem příjezdu a svérázným způsobem nám vzdávají čest. Pak se ale zaposlouchám do hlášení. Mužský hlas klidně, ale velmi důrazně žádá všechny cestující, aby klidně, ale velmi rychle opustili prostory nádraží. A klidně, ale velmi důrazně dodává, že nejde o cvičení. Pochopitelně mi bleskne hlavou, že zase nějaký přívrženec náboženství míru obohacuje společnost a na moment mě ohromí představa, jak by to asi vypadalo, kdyby došlo k ultrasilné explozi a na nás se zřítil The Shard, ale naštěstí se nic takového neděje. Dáváme si běžné turistické kolečko po nejvýznačnějších památkách, a protože kolem nás nečekaně zuří babí léto, jsme tentokrát v tričkách i my. Na zahrádce u Tower Bridge se ve zprávách dočítám, že za evakuaci nádraží asi mohlo podezřelé zavazadlo či co. Jsem klidnější, a když nad městem proletí Chinook a dva Apache, můj pocit bezpečí je již takřka úplný.

Crowborough: Tady bydlíme – a klobouk dolů, sestřenice si nemohla vybrat lepší místo. Všude jen zděné neomítnuté domky a živé ploty a lidé, kteří se usmívají a říkají „splendid“. V hospodě The Wheatsheaf to vypadá jako v roce 1950 a v supermarketu Waitrose tak, jak to snad jednou bude vypadat i v obchodech českých. A ačkoliv tu bydlí dvacet tisíc lidí, za celou dovolenou jsem tu viděl pouze dvě psí lejna – asi i proto, že všude visí cedule o tom, že pokuta pro nečistotné pejskaře je až 1000 liber. (Píšu to sem hlavně proto, abych něco podobného zavedl, budu-li jednou starostovat u nás na maloměstě).

Brighton: Babí léto znovu zuří a kdybych vám chtěl ukazovat fotky, nevěřili byste, že na nich není nějaké letovisko třeba ve Španělsku. Za takové situace je vyhlídková věž British Airways i360 naprostou povinností – a stejně tak i následné brouzdání se v moři, flákání se na pláži s fish&chips a hipstersky předraženým pivem a pouťové atrakce na Palace Pier, aby si Trudi s Horstem mohli ověřit, že anglické autodromy, skluzavky a trampolíny jsou stejné jako ty české.

Letiště Gatwick: Snad jen malý detail: V restauraci Red Lion je na čepu osm druhů piva. A v lednici dalších asi dvacet. Když se nemůžu mezi třemi z čepovaných rozhodnout, příjemný výčepní mi bez řečí nalije od každého z nich trošku na ochutnání. A i když jsme na letišti, pivo tu pořád stojí méně než v Brightonu na promenádě. (Píšu to sem hlavně proto, abych něco podobného zavedl, budu-li jednou pověřen řízením letiště pražského).

A najednou jsme zase v letadle. Čéšky trpí a záda taky. A když, připraven na nejhorší, požádám znaveným hlasem stewarda o pivo, dozvím se, že v easyJetu směrem z Londýna se pivem rozumí moje oblíbená Punk IPA od Brewdogu, a že když si koupím dvě, ušetřím libru.

Na tyhle věci já slyším.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

14 komentářů u “Uspořená libra

  1. my , skotští ultranacionalisté tvrdíme, že v anglii nemůže být hezky !

  2. baryk: kdepak, bylo tak hezky, že by to nadchlo i Williama Wallace!

  3. Wallace musel být blahem bez sebe, když ho za krásného srpnového dne v Londýně čtvrtili ! :-)

  4. z toho, pri akych teplotach sa u nas vytahuju zo skrin „wooly hats“ maju kulturny sok aj vsetci moji anglicki spoluhraci :-D btw. preco ti tu nefunguje RSS? Ja si sice vzdy raz za cas spomeniem, ze mi nieco chyba, ale vo feedly by to bolo pohodlnejsie

  5. AIF: na tvou otázku nedokážu odpovědět, je to jedna z těch věčných záhad… ale aspoň na mne lidé aktivně myslí, čehož jsi důkazem :-)

  6. Kdyby nešlo o tak důvěryhodný zdroj, tak nevěřím, že se dá podniknout výlet do Londýna bez kulicha!
    AIF: To bude asi nějaké osobní vyřizování účtů mezi tebou a feedly, mě totiž právě tahle čtečka smutnej příběh bez zbytečných keců a chybových hlášek doručuje!

  7. psice: předpokládám, že tvým oblíbeným filmem jsou Vdavky Nanynky Kulichovy!

  8. ok, porucha teda asi bude v mojom prijimaci, pozriem sa na to, preco to prestalo fungovat :-)
    vdak

  9. extláča: nejsem úplně odborníkem – rakeťákem, ale mám utkvělou představu, že tomahawky se z vrtulníků nestřílejí!

  10. Také se hlásím mezi (u)spokojené feedly odběratele!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>