Velké nesnáze v malé Číně

Kabát revival

To číslo v mailu na první pohled vypadalo jako velikost pozorovatelného vesmíru v kilometrech krychlových. Proč by mi ale někdo posílal něco takového? Odesílatelkou nadto byla moje paní účetní, jejíž znalosti astronomie – aspoň pokud je mi známo – nejsou nijak hvězdné. Rozespale jsem tedy do počítače zamžoural ještě jednou a došlo mi, co vám došlo už dávno: Ta zhůvěřilá cifra byla nedílnou součástí mého daňového přiznání, konkrétně řádku 91, nekompromisně nazvaného „zbývá doplatit.“

O tom jsem ale vlastně moc do hloubky mluvit nechtěl, bylo by to jen ono pověstné sypání soli do vran, nebo jak se to říká.  Chtěl jsem vám říci o tom novém novém kabátu.

Abyste rozuměli: jeden nový kabát už mám. Zvykl jsem si o něm tak uvažovat, protože jsem jím nahradil svůj starý kabát. Ale přece jen se tak stalo před drahně lety a omšelost nového kabátu nyní dosahuje hranic, po jejichž překročení již na mne mohou příslušníci Módní policie střílet bez varování. A tak jsem si našel nový nový kabát.

Je krásný, pochopitelně. Černý. Má kapsy a knoflíky a přezky přesně toho stylu, který mi vyhovuje. Na fotce vypadal jako definice famóznosti. A jeho cena v přepočtu na koruny odpovídala přibližně polovině lahve standardní dobré whisky. Ale byl tu jeden zádrhel, který mi neunikl – ta fotka byla na AliExpressu. Ano, na tom magickém portálu plném čínského zboží, které nestojí skoro nic, u něhož je poštovné do ČR zdarma a které dokáže vždy překvapit. Tak či onak.

Vedle fotky byla převodní tabulka rozměrů a velikostí, to je vždycky dobré znamení. Tak trochu jsem očekával, že čínské velikosti se od těch našich budou lišit, ale když jsem se vymotal z krejčovského metru, byl jsem i tak zaražen. Převodní tabulka totiž tvrdila, že aby mi kabát dobře padl, musím si objednat velikost 5XL. Kdo ale jsem já, abych nesouhlasil s asijským tygrem? Pokrčil jsem svými 5XL rameny a kabát si objednal – s tím, že když mi bude příliš velký, mohu ho používat jako plachtu na auto.

Pak mi pár dní přicházely povzbudivé bulletiny o tom, že balíček byl vyexpedován, že opustil Čínu, že doletěl do Prahy a do svých spárů ho převzala Česká pošta, pak dlouho dlouho nic, a pak jsem náhle ve schránce našel známý lístek s výčitkou, že jsem nebyl přes den doma a že se mám dostavit na maloměstskou poštu.

Neudělalo mi to radost. Návštěvy jakékoliv provozovny České pošty ve mně vyvolávají vzpomínky na návštěvy u jedné větve příbuzenstva, které jsem coby dítě musel absolvovat: Člověk je někde, kde je všechno hnusné, musí komunikovat s lidmi se zploštělými čely a všude okolo je příliš mnoho řvoucích mimin a invalidních důchodců. Touha po novém novém kabátu ale byla silnější, a tak jste mě mohli spatřit, kterak si v poštovním vestibulu s odvážným úsměvem beru lísteček s pořadovým číslem.

Odvážný úsměv mě opustil již po deseti minutách, kdy jsem se k patřičnému okénku (natožpak k novému novému kabátu) nepřiblížil ani o pikometr. Svůj lístek jsem demonstrativně roztrhal a odešel na oběd a dvě piva do BLva. Však ono to po poledni bude lepší, myslel jsem si. A myslel jsem si to špatně.

Po poledni sice na poště bylo čekajících klientů zhruba stejně, ale dramaticky se snížil počet otevřených přepážek. Lépe řečeno byla otevřena jedna jediná a u ní seděla slečna, která byla milá a příjemná, ale zároveň ozdobená visačkou „V zácviku.“ Povzdychl jsem si a možná i zhřešil nějakou tichou kletbou, kdož ví.

Mohl bych vám tu líčit, co vše jsem v následujících desítkách minut na poště prožil, ale nikdy jsem si na naturalistické popisy utrpení příliš nepotrpěl. Spokojme se s tvrzením, že nakonec mi slečna v zácviku balíček dala, já si jej přitiskl na prsa a klopýtavě utíkal pryč, ne nepodoben somálské dívce, která v davu pod náklaďákem s potravinovou pomocí chytla hozený bochník chleba a nyní s ním běží domů, než si jí ti méně šťastní všimnou a okradou ji.

Doma jsem balíček nábožně rozbalil a spokojeně jsem vydechl. Stálo to za to! Nový nový kabát je stejně krásný a černý jako na fotce. Má kapsy a knoflíky a přezky. A navzdory visačce se zlomyslným nápisem 5XL se ho šikovným Číňanům povedlo vměstnat do balíčku pozoruhodně nevelkého…

Už když byla první ruka v rukávě, věděl jsem, že je zle. Ale mužně jsem sevřel rty a v oblékání pokračoval. Před zrcadlem se pak pravda zjevila v celé své grotesknosti. Rukávy jsou tak o dvacet čísel kratší, než by bylo mezi gentlemany vhodné. Za elegantní nepovažuji ani to, že spodní okraj nového nového kabátu se nachází zhruba patnáct čísel nad opaskem. A co si budeme povídat, knoflíky jsem sice zapnul, ale jen na pár chvil, než jsem začal v obličeji získávat fialovou barvu.

Správný příběh ovšem má končit šťastně a já vás o happy end neošidím: Mé milé F. kabát padne jako ulitý. A dost jí sluší.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 komentářů u “Velké nesnáze v malé Číně

  1. Až si toto přečte Horst…taky bude chtít nový nový kabát.

  2. Přesně proto mám ráda nejmenovaný skandinávský oděvní řetězec. Ve srovnání se sošnými Švédkami odkojenými kondenzovaným mlékem a ovčím lojem se u nich mohu honosit velikostí XS. Tuším, že je to součást marketingové strategie, jen nevím, do čeho se ve Švédsku obléká asijská menšina. Zřejmě do sortimentu pro batolata.

  3. Jó březen… měsíc nenávisti ke státu. Když ta čísla vidím, nelze jinak. A když se k tomu přidá návštěva pošty, začínám chápat touhy revolucionářů všech věků.

  4. F.: Horst mi hlavně nevěřil, že existuje hudební skupina tohoto jména!
    psice: ve Skandinávii vyrábějí i oblečení? doufám, že je taky jen ve formě kusů látky, k nimž dostaneš jehlu (nebo kličku), sestrojíš si ho sama a pak marně přemýšlíš, proč ti zbyly dva dílky, které vypadají poměrně důležitě…
    Milan: ano, nenávist ke státu mě hrozila pohltit – ale tebou dodaná píseň vše zdárně napravila:-)

  5. Slza ukápla! Ovšem představa oblečení z Ikey je ještě vtipnější než představa loba v čínském kabátu…

  6. Quanti: jistě jsi chtěla napsat „smutnější“, nikoliv „vtipnější“, ale přes slzy jsi neviděla na klávesnici!

  7. Jen aby v něm F. nevypadala jako příslušnice Geheime Staatspolizei

  8. Danda: to bys jí pak ale mohl dohodit místo u vás ve škole :-)

  9. Mně vždycky byla bližší košile než kabát.

  10. Lojer: tys byl vždycky kam vítr, tam plášť :-) mimochodem, v pátek se prý otevírá ta vaše hospoda, slyšel jsem… zajdu se tam na chvíli podívat, čistě z výzkumných důvodů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>