Hů a hů a hů

Hučí mi v hlavě…

O včerejším večírku už napsal enimen. Ještě jsem to nečetl – nemám sílu – ale jistě je to dobré. Přidávám tedy svůj rozmlžený pohled a jsem zvědav, nakolik se budou naše vzpomínky shodovat…

„Hele, netušíš, v kolik jsme se vrátili?“ táži se ráno zmateně kamaráda-právníka, který mě tradičně probudil světlem, ježto si neumí uvázat kravatu potmě. „Ty? Nevim. Já odcházel v půl jedenáctý a měl jsem toho dost. Na Národní jsem jak debil čekal na tramvaj v opačným směru. A když jsem konečně chytil tu správnou, tak nejela na Vršovický náměstí, ale Vršovický nádraží, tam jsem si zase splet směr, úplně jsem zabloudil a už už jsem se chystal přebrodit ten Botič, nebo co to je…“

Tak to vidíte.

Já do zlopověstné knajpy U Sudu přišel v půl sedmé, to tam byli jen kamarád-sklář a jeho dívka. O něco později se dostavili enimen a kamarád-právník a ještě o něco později sweetest. V tom mám celkem jasno. Obsluhovala nás servírka krásná jako Gwen Stefani, o tom taky nemám žádné pochyby. A mezi hosty jsem zahlédl legendárního Petra Hrabalíka, který o Sudu napsal tři knížky.

Litr červeného za sto třicet není špatný kauf. Když mi Gwen pokládala na stůl třetí, měl jsem vážné pochyby. Když přinesla čtvrtý, marně jsem protestoval. Při pátém jsem už jen smutně sténal. Jestli bylo něco dalšího, nevím. Tedy, ne že bych vypil pět litrů vína, to zase ne, tuto sumu jsme vypili ve třech. Ale jelikož nemám ten správný vinný návik, zacloumalo to se mnou mocně.

O tom, kdy a jak jsem se dostal domů, stále neexistuje svědectví. Kamarád-sklář mi jen před chvílí smskou sdělil, že jsem před Sudem předvedl svou oblíbenou alkoholickou figuru „Motýl,“ spočívající v tom, že si lehnu na zem a poskládám ruce a nohy do specifického obrazce. Hanba mi.

Dnes ráno jsme si s kamarádem-právníkem slavnostně slíbili, že celý večer strávíme doma v pokojném rozjímání. Přišla mi ale smska od jedné z mých méně významných Těch, že slaví narozeniny a byla by ráda, kdybych se na ní přišel podívat. Tak nevím.

Kdepak. Budu doma.

Ledaže…

Ne.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

21 thoughts on “Hů a hů a hů

  1. Jedna……kamarádka dělala zase berušku – obzvlášť efektní v krátcé sukýnce. Lehla si na záda a kopala rukama a nohama do vzduchu. Teď už nekope, dostala ji rakovina. Z podobných symptomů plyne – běž se radši nechat vyšetřit.

  2. U Sudu, tam sem si uz pred nekolika lety, v zajmu zachovani sama sebe, zakazala chodit :o )

  3. MekB: klidně, ale musím být úplně ožralej:-)
    thegen: a sakra!
    akrobatka: děláš velkou chybu, jednou za čas masáž Sudem neuškodí:-)

  4. Hrabalíkem jsi mě inspiroval,hned jsem utíkal do knihovny a zapůjčil sobě "Sběrné sudoviny"
    Jestli to bude stejně kvalitní jako "Viděno sudem" tak hurá…

  5. já četl jen Viděno Sudem a dost mě to dostalo:-)

  6. letmo jsem to prolistoval,a na konci knihy jsou epesní fotografie,kterým vévodí jakýsi poblión přímo v akci na toaletách ve Vinárně…

  7. něco mimoprávě jsem spustil topení v kutlochu na zítřejší noc

  8. nazývat prezidentské apartmá kutlochem je typicky jamonovské…

  9. pro En. a Lo.nevíte to, co já!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  10. těch posledních pět vzkazů bylo zlověstných!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>