Tyhle vztahy, to je boj

Proč jsou ženy složité? Proč plavou velryby na pláž? Tak tímto dvouvětím ze seriálu Všichni starostovi muži by snad bylo možné odpíchnout další povídání.To máte tak. Dlouhá léta můj život včetně života citového běžel vcelku bez zádrhelů. Seznámení, dva měsíce chození, rozchod, to byla běžná šablona mých vztahů s příslušnicemi opačného pohlaví. A najednou ejhle, loni v září (nebo říjnu? Spíš v říjnu) jsem potkal Tu Pravou. Slečna oplývala valnou většinou aspektů, jimiž jsem svou vysněnou vyvolenou definoval – vysoká, štíhlá, dlouhé blond vlasy, vysokoškolačka, inteligentní (chytřejší než já!!!!), s podobně neuchopitelným smyslem pro humor jako já, bohatá a s více než vřelým vztahem k alkoholu.

Setkali jsme se na seznamovacím večírku na začátku semestru, hned jsme si takříkajíc padli do oka, pěkně se opili a užili si hezký večer (ne, na definitivní seznámení tehdy ještě nedošlo). A pak se nad naším vztahem nějak zavřela voda – ani jeden z nás si pod vlivem alkoholu nevzal na toho druhého číslo, ve škole jsme se nepotkali atd. Úplnou a neuvěřitelnou shodou náhod jsme se setkali na Právnické fakultě, kde ani jeden z nás nestuduje, ale oba jsme si tam šli pro nějaký zápočet. A to už se čísla měnila a první randevů probíhala. Konečně jsem tedy mohl několikrát přenocovat u ní v bytě a provádět všechny aktivity s tím spojené. A bylo to vynikající. Jak už to tak bývá, věc měla malý háček – Ta Pravá totiž už několik let žila s obtloustlým počítačovým expertem, topícím se v penězích. Tady chudý student nemůže konkurovat, byť by šlo o náklonnost sebevětší…Lámalo mi to srdce, ale smířil jsem se s rolí občasného milence a možností, že jednou od jejího skoromanžela dostanu ošklivě přes hubu, případně že si ze mě coby majitel legálně držené střelné zbraně udělá pohyblivý terč. Život bez vzrušení by byl nudný, že.

No jo, ale co s večery, kdy je Ta Pravá mimo můj dosah? Vyslechnuv řadu příběhů o úspěšném seznamování přes internet, angažoval jsem se na rande.cz – a snaha přinesla ovoce. Schůzka s první slečnou k ničemu nevedla, schůzka se slečnou další už byla slibnější a po pár dnech letmého oťukávání jsem znovu prožíval onu známou situaci s cizí ženou v cizím pokoji. Hm.

Jsme spolu několik málo týdnů a už je mi jasné, že to bylo šlápnutí vedle. Nová slečna je obdařena jen málem z mých vytoužených vlastností a společné chvilky mi nepřipadají nikterak obohacující. Navíc vznik této známosti neznamenal konec styků s Tou Pravou…a ani konec pokusů o zisk srdce a těla slečen jiných, jak jsem ostatně předvedl během pátečního večera. Nezbývá, než z rande.cz vzešlé známosti udělat pá pá. Jen kdyby u toho ty holky tolik nebrečely.

Jsem svině a do pekla nepřijdu jen proto, že nevěřím na jeho existenci.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>