Příliš kruté telefonáty

Aneb proč mě má okolí za necitu.
V posledních dnech jsem stále častěji konfrontován s jedním dosud nevídaným aspektem reality. Telefonáty od externích spolupracovníků listu. Samozřejmě, že respektovaná společenská tiskovina musí mít vybudovanou síť krajánků. A ti mi neustále volají a nabízejí témata na články.

Bohužel, často volají v době, kdy se vezu autobusem či tramvají nebo na autobus či tramvaj čekám na nabité zastávce. A pak dochází ke komickým scénářům, kdy do éteru hulákám: „Cože? Bouračka? Kolik mrtvejch? Tři? No to je super! A jedno pětiletý dítě? No vy jste neuvěřitelnej, to berem! Máte fotku? Stihnete mi to poslat do pátku?“

Není zřejmě divu, že někteří spolucestující se po takto srdečném telefonátu na mě dívají poněkud úkosem. To když jsem kdysi pracoval v respektovaném deníku, nevolali mi externisté, ale různí lidé, ze kterých jsem kvůli článkům tahal rozumy a oni si dodatečně uvědomili, co mi ještě chtěli důležitého říci. Většinou šlo o neznámé nýmandy, ale jednou se natřískaným autobusem na maloměsto rozezněla melodie Without Me, která tehdy byla mým vyzváněním, já spatřil na displayi neznámé číslo a čekalo mě překvapení. S nějakým dodatečným nepodstatným sdělením mi volal sám veliký Cyril Svoboda.

Abych překřičel zle túrovaný dieslový motor stařičkého busu, zahalekal jsem mocně a podlézavě „Dobrý večer, pane ministře!“, a pak jsem několikrát souhlasně přitakal, několikrát nesouhlasně odmítal a několikrát házel vtipné perly sviním. Když jsem hovor ukončil, cítil jsem, jak si spolucestující stařeny fixují mou podobu do paměti a chystají se o mně po příjezdu vyprávět svým vnučkám.

Ale to byla jen taková vzpomínečka, která se mi kromě jiného vybavila během včerejšího večera. Abyste věděli, měl jsem to potěšení jej strávit u mojita, piva a vína s jednou dosud neznámou dívkou, skoro by se dalo říci, že šlo o něco na způsob blind date. A mile mě překvapila svým vzhledem, věkem, rozhledem, vtipem a roztomilou jihočeštinou, takže jsem ono setkání hodnotil vysloveně pozitivně.

Ovšem nesmím chválit moc, protože patří ke čtenářkám této svěží nekonečné ságy a mohla by zpychnout, že:-)

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 thoughts on “Příliš kruté telefonáty

  1. Jak to, že ještě němáš přidělenou limuzínu s osobním řidičem?

  2. hned koukej vyblejt, která to byla :-)
    a rozvzhledem tě nepřekvapila?

  3. nedávno jsem v Albertu do té respektované, společenské tiskoviny nahlédl……bylo mi trochu smutno:-(

  4. Kdysi jsem znal hit od Ivana MládkaCyril jedl celer, který si sám vyryl. Takový je Cyril.

  5. Mulder: souhlasím. co si neumím vysvětlit je fakt, že v redakci té samé tiskoviny je poměrně veselo.

  6. Jura: řidič je nemocný…
    dalimil: jo, asi jo:-)
    TN: nevybleju, to má ještě čas:-)
    Mulder: to musela být nějaká jiná tiskovina:-))
    partiovka: veselo? to teď skončí!

  7. no, to je pekne, pane lobo, ze jste si na me vzpomnel, ale co ten sex na styl parasutistu co jsme si domluvili?

  8. ale no tak lobo, vzpamatuj se, je pravda, že v kočárkárně musela být tma ale říkat dalšímu setkání blind date..:o)

  9. endji: vy prostě nerozumíte hudbě, tak je to!
    lojer: bohužel, jsi vedle, vskutku nešlo o totožnou dívku!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>