Létat je tak snadné!

No, dojímal jsem se až běda!
Bývaly doby, kdy bych přísahal, že chodit do kina sólo je zhůvěřilost. Ovšem doba se mění, lidé se mění, názory se mění, a protože jsem včera neměl s kým jít na pivo, zamířil jsem do kina, sám sobě společníkem.

Na programu nemohlo vzhledem k mé orientaci být nic jiného než Letec alias The Aviator. Na svou už drahnou dobu popadlou Isic kartu jsem pořídil lístek za studentskou cenu, odmítl návrhy popcorního mladíka a odebral se do sálu číslo 12. A první překvapení!

Celou chodbou se linula klasická hudba dvou violoncellistek (nebo něčeho hodně podobného), obklopily mě hostesky, z nichž ta nejmenší měla metr osmdesát a všechny shodně vypadaly, že opovrhují textilem a naopak vyznávají podpatky vysoké jako bankovní konta jejich milenců. Jedna z nich mě oslepila úsměvem a odvedla k baru, kde mi ochotný mladý muž natočil Stellu coby pozornost podniku a další dlouhatánská krasavice mi mezi zuby laškovně vsunula šunkovou jednohubku.

Jako ve snách jsem přežvýkal jednohubku, zalil ji Stellou a odebral se k vchodu do sálu. Tady mi další modelka dala polštářek s logem Stelly a moje sítnice znovu utrpěla šok, když se světlo zářivky odrazilo od jejího chrupu.

A pak už jsem jen seděl, pevně objímal polštářek, a nechal se unášet všemi těmi krásnými letadly na plátně. Při některých scénách jsem nedýchal, a ty scény byly tak dlouhé, že jsem se začínal obávat, že zkolabuji a s pěnou u pusy se sesunu do uličky. Gwen Stefani byla krásná jako vždycky, a bylo mi jen líto, že dostala tak krátký štěk. A i ten Leonardo hrál dobře, přiznejme to.

Bohužel, asi po hodině jsem si začal tu Stellu vyčítat. Bylo mi ovšem líto odběhnutím na záchod přijít o nějakou klíčovou scénu, takže jsem zaťal zuby i močovou trubici a těch 164 minut vydržel. Stálo to za to. Tedy, možná mohl být film tak o dvacet minut kratší a nic by se nepoznalo, ale stejně to bylo dobré.

Po filmu jsem od hostestky dostal bonbón a další úžasnice mě lákala na ještě jednu Stellu, ale po zralé úvaze jsem odmítl, nechtěje vypadat jako hamoun.

To se nestává často, takže vidíte, že ten film na mě zapůsobil.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Létat je tak snadné!

  1. jsem zhnusena. taky jsem byla v sále 12 a nic. nezdálo se ti to?

  2. TN: kdepak! ale včera byla podle všeho nějaká akce související s Fantomem opery, tak proto ta sláva…

  3. a to všechno za zfalšované studentské vstupné……fuj:)

  4. Mulder: ale já jsem student! jen bez platného Isicu, ale to je formalita:-)

  5. o jaké Stelle to himl stále hovoříš ?
    Už jsi jako Goča…

  6. dalimil: gotcha má Stellu poněkud archivnější:-))

  7. Vězte, že o Lobově studentství by se dalo s úspěchem pochybovat.

  8. reálnost mého studentství je srovnatelná snad jen s reálností endjiho intelektu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>