Už jsem tu nemusel být…

Ale zázrakem jsem vyvázl!
V tom pekelném kolotoči událostí minulých dní jsem vám úplně zapomněl říci, kterak jsem unikl zákeřnému atentátu! Takže se dobře uvelebte, přikousněte něco dobrého, a představte si mě, kterak se dravou chůzí odebírám směrem ku pracovišti. Okolo zuří obleva.

Jakýsi šestý smysl mě náhle donutí zvolnit krok. Vzápětí se vzduch zaplní ošklivým zvukem, ne nepodobným svistotu obrovského utrženého rampouchu. A vskutku! Ze střechy kdesi ve výšinách se odtrhl celkem nepříjemně velký kus špičatého ledu, nabral zvuku se blížící rychlost, o centimetry minul mou hlavu a neškodně se roztříštil na chodníku přede mnou.

To bylo těsné. Jistě, možná by moje lebka náraz ledového oštěpu vydržela, ale možná taky ne. Sice bych se v tom případě stal zajímavým konkurentem pro Monty Pythoního Muže s kolčavou skrze hlavu, ale velkou radost bych z toho neměl.

Pojďme ale k něčemu veselejšímu. Včera po práci jsem postával před Akademií věd a snažil se tvářit, že tam postávám oprávněně. Asi se mi to podařilo, protože několik japonských turistů si mě vyfotilo. Měl jsem totiž v plánu osobní setkání s dalším z početné bloggerské obce, antirespirantem.

Tento sympatický mladý muž, v civilu zaměstnanec knihovny, přišel na čas, potřásli jsme si pravicemi a odtáhl mě do hospody, kde už vyčkávali jeho neméně sympatická kolegyně a neméně sympatický kolega. Vždycky jsem měl o knihovnících poněkud zkreslené mínění, takže, abyste nežili ve stejném omylu, mám tu několik postřehů:

Knihovníci jsou vzdělaní lidé s širokým rozhledem a tím pádem se s nimi dá hovořit o čemkoliv – například včera se ledy prolamujícím hitem stala konverzace o menstruaci, respektive množství takto vylučované krve. Knihovníci jsou rovněž velmi družní a pohostinní, takže než se nadějete, nalijí do vás pět piv a smotnou brčko, takže se rozhodnete, že domluvený bowling s kamarády nestihnete. Už se těším na nějaké další setkání.

Kamarády právníka a skláře jsem potkal s dvouhodinovým zpožděním, kdy už bylo po bowlingu a nastala čistě staropramenná fáze večírku. Do postele jsem se dostal okolo půlnoci lehce unaven. Dnes ráno jsem málem usnul ve sprše, což se mi věru nestává často.

Ovšem teď jsem poobědval bílou čokoládu Modré z nebe a mohu vám říci, to je veliký luxus.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

18 thoughts on “Už jsem tu nemusel být…

  1. Být první a nemít k tomu co dodat není žádný důvod ke gratulaci! :)

  2. Hurá, konečně budu slavnej!:)

    Tos včera ani neřikal vo tom rampouchu a turistech a přitom takový drámo, ty jo.

  3. Hans: to bylo zlé a zákeřné:-)
    P~O: psche, ještě bych dopadl jako ty!
    antirespirant: já na to úplně zapomněl, jako na smrt:-)

  4. Lono: Já vím. Ale já jsem v reálu takový dobrák… a někde si svou temnou stranu musím vybít.

  5. lono, to zní dobře:-)) jako lono vox:-)) asi si změním přezdívku:-))

  6. :) naprostej hadr.. nejakej rampouch.. precti si radeji muj dnesni zazitek z algebry a pochopis :-) smysl zivota a dalsi dulezity veci o kterych se Ti ani nezdalo :-P

  7. HuMorous: vyvázávat zázrakem je zkrátka takový můj koníček!
    endji: ve středu, pane kolego, ve středu si na vás něco hezkého nachystám…
    MiŠ: algebrou se zaobírají jen lidé bez fantazie:-)

  8. Že by Vás pro mne napadlo nějaké vhodné téma?

  9. endji: mnohem hůř:-) budete ronit krvavé slzy:-)

  10. algebralobo: bez fantazie.. nahodou ti dnesni mimozemstane byli moc fajn.. to byla fantazie.. kam se na to hrabou pisari z prapodivnych platku

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>