Žaludek naruby

Kde jinde mají lidé tak pěkný vztah k nápojům, obsahujícím ethanol, jako v naší malé republičce? Ptám se sám sebe velmi často, asi se stejnou frekvencí, s jakou si přísahám, že už nikdy v životě nepožiji jinou tekutinu než lihuprostou limonádu. A protože alkohol má kromě nepopiratelně příznivých účinků občas i tendence svému konzumentu poněkud znepříjemňovat žití, vznikl i tento textík.

Vzorová situace, jejímž jsem byl včera svědkem: Páteční večer, něco mezi desátou a jedenáctou hodinou, v plné hospodě se mísí konzumenti, jejichž věkový rozsah by milovník kvalitních pornosnímků popsal intervalem od barely legal až po geronto. Mlhovinou cigaretového kouře proplouvá dvojice dealerů chmelového džusu a zásobuje žíznící stále novými půllitry. Do obrázku takřka pastorální idyly chybí jen málo.

Když tu náhle – co to? Jeden z mládežníků, který před okamžikem zřejmě pod vlivem tíživé osobní situace složil hlavu na stůl a maličko si zdříml, pootvírá ústa a vypouští z nich na podlahu a částečně i na své nohavice asi tři čtvrtě litru svého horšího já. V kterékoliv jiné zemi by zřejmě jeho činnost vyvolala u ostatních příhodné reakce – snad by se ozvala slova hrůzy, zděšení a obav o kamarádův zdravotní stav, snad by někdo znechuceně zavrtěl hlavou či zamlaskal, snad by kdosi přivolal lékařskou pomoc a možná by se našli i lidé se slabším žaludkem, kteří by sami pocítili náhlé nutkání odebrat se do společnosti porcelánové sedací mísy. Jenže jsme v Čechách! Nebožákova činnost se pro okolosedící stane dobrým zdrojem zábavy, ozývají se salvy silně škodolibého smíchu, gratulace k pěknému výkonu a trochu nespokojeně se tváří jen ti, na jejichž boty se od země odrazila rezidua natrávené potravy. Všichni sedí dál na svých místech a popíjejí, jako by se nic nestalo. Dokonce ani když si do té doby nic netušící číšník při své obchůzce šlápne do kaluže nebožákových produktů, nedochází ke katarzi. Otrlý člen obsluhy pouze z kuchyně přinese hadr, který pohodí poblíž pobledlého mladíka, vyčerpaného svým žaludečním sólem, a doporučí, aby někdo časem aspoň to nejhorší uklidil. Jeho empatie jde tak daleko, že na nebožákovu adresu prohodí i pár chápavých slov. O pár minut později už nikdo o ničem neví a hospoda dál žije svým tempem.

Nevím, jak vám, ale mě se takový přístup zamlouvá více než velmi. Také už jsem své bližní několikrát potěšil pěkným antiperistaltickým cvičením a mnohokrát jsem se zájmem přihlížel, jak totéž předvádějí ostatní. Historky se zvracecí zápletkou patří při společenských setkáních mezi nejčastěji vyprávěné a nejvíce oceňované. Snad je to kvůli tomu, že pozitivní přístup k požívání alkoholu je zřejmě v důsledku jakési genové mutace obyvatelům Česka vlastní. Znám člověka, který během sledování představení v holandské Opeře pozvracel norkový kožich ženy, sedící před ním. Znám člověka, který si, vykloněn z okna, nazvracel do satelitní antény. Znám paní, která pozvracela Národní divadlo a znám slečnu, která pozvracela Břevnovský klášter. Znám člověka, který v autobuse pozvracel svého spolucestujícího, aniž by si toho tento nebohý muž všiml. Znám člověka, který pozvracel zeď den předtím čerstvě nabíleného venkovského kostela a znám člověka, který pozvracel kapotu policejního auta, v němž seděl službu konající četník. Znám muže, který vpadl na WC, kde jeho kamarád vykonával velkou potřebu, roztáhl mu nohy a mezi nimi zvracel do mísy. Znám mladíka, který zvracel na upravenou předzahrádku domku kdesi v Německu, aniž by mu vadilo, že majitelka domu i předzahrádky stojí šokovaná o pár metrů dál. Já znám lidí…

Abych uzavřel nějakým citátem: Velebnosti, jdu blejt. Kelišová; 79, 26

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>