Odvrácená strana víkendu

Dobro a Zlo byly mými společníky!„Vona většina těch mentálů byla strašně nudná, ale měli jsme tam jednoho, kterej byl fakt super,“ kamarád-sklář do sebe láme šesté pivko, je pátek večer, sedíme v nejmilejším podniku a vytahují se staré zkazky. Tentokrát o tom, jak kamarád-sklář byl na civilce v jakémsi zařízení pro postižené děti. „Normálně mu byly čtyři roky, ale pořád si honil péro. Pořád! A nějakej jeho psychiatr nám řekl, ať mu v tom nebráníme. Takže kdycky jsme pro všechny ty děti něco připravili, a moje kolegyně řekla, „Tak, děti, teď si budeme hrát na slepou bábu, a ty, Toníčku, si sedni támhle do kouta, pěkně zády k ostatním, a dělej si, co chceš,“ No myslim, že ty dva tejdny u nás si pěkně užil,“ utírá si kamarád-sklář pivní pěnu z horního rtu.

Aby to nebyl jen tak běžný hospodský večer, je tu jeden nový aspekt. Dan a Dana, kuchařský duet nedostižných kvalit, odchází z nejmilejšího podniku. Pátek byl jejich posledním dnem. Když kamarád-sklář dovyprávěl svou historku, přinesli mu na stůl talíř šneků. Grátis. Jsme kamarádi, ne?

„Ty vole, to je smrad,“ mává rukou kamarád-pařan a já dělám totéž. Jen kamarád-sklář zvědavě šťourá vidličkou do ulit a vytahuje zelenou hmotu v zeleném nálevu. „Hmmm, docela dobrý, asi jako morek z kostí,“ hodnotí posléze. Jeden známý od vedlejšího stolu ochutnává a nachází nové přirovnání: „…jo, fajn, asi jako když si dáš plněný vepřový žaludky.“ Proboha, s kým to kamarádím?

Šneci jsou pryč a Dan a Dana kují pikle. Prý jestli nechceme z toho, co jim v kuchyni zbývá, sestavit nějakou mísu. Ale jo, tak třeba za dvě kila? Kývou, ale to, co dostáváme, rozhodně za dvě kila není. Dvě obří mísy plné kuřecích řízků, šunky, sýra a zeleniny. To pak jdou všechna předsevzetí o nejezení po sedmnácté hodině do háje.

„Lobo, zítra nemám s kým jít do sauny, pojď se mnou,“ láká mě kamarádka-blondýna, o které jsem vám psal někdy v prosinci . Zní to zajímavě, ale přítel kamarádky-blondýny na mě z protější strany stolu upírá neveselý a zmučený pohled, takže raději vrtím hlavou. A už jen pár piv, pomodlit a spát.

Sobota je oproti pátku dnem nadmíru duši povznášejícícm. Vstávám v deset a v deset patnáct konečně nedočkavě otvírám knihu Šifra mistra Leonarda, o které jsem slyšel už mnoho dobrého. Ve dvacet dva třicet knihu dočtenou odkládám a jsem celkem nadšen. Pocit, který máte po přečtení dobře napsané knížky, jejíž autor zručně nevléká korálky spekulací na šňůrku reality, je nadmíru hřejivý. Těch 511 stránek mi příjemně zaplnilo celý den, s výjimkou půlhodinky na oběd a dvouapůlhodinové ostré vycházky bílo-zeleno-hnědým lesem.

To jen abyste věděli, že i barbaři jako já občas podlehnou volání kultury.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Odvrácená strana víkendu

  1. kultura je mrtva! nezbyva nic jineho nez si honit pero :) ))

  2. Karl: nemáš v příbuzentstvu někoho, kdo byl na léčení u kamaráda-skláře? :-) )

  3. Krize témat překonána, honění péra Tě zachránilo!

  4. Dan a Danaasi jsem nepochopil pointu nebo se nakonec vytratila?
    a to nejezeni po sedmnacte hodine je nesmysl.. nejvetsi hlad prichazi kolem pulnoci, tak nebudu hladovet ;-)

  5. venika: přesně tak!
    endji, Mulder: hlavně dneska mě v prác čeká dost honička…
    MiŠ: no, nepochopil, no:-)
    lojer: v tvém případě nepochybně:-)) že tys svůj blog zase nechal tiše umřít?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>