Dejte mi zapálenou svíčku a pohnu světem!

Bože dobrý, včera měla moje mentální nevyspělost pré…
Přitom jsem vše začal v dobré kondici. Pan majitel si k nám přišel pro nájem. Příliš jsem netoužil, aby se zašel podívat k nám do bytu, protože tam místo dvou lidí, uvedených ve smlouvě, bydlí v současnosti lidé čtyři až pět. Na což by možná mohl hnidopišsky poukazovat.

Majitel zaklepal, já jsem otevřel, vtiskl jsem mu do dlaně smotek velkorážných bankovek, a nezávazně jsem prohlásil: „Jsem koukal, že vám někdo klepnul do nárázníku, že jo?“ Panu majiteli na chvíli zmizel z tváře bodrý moravský úsměv a bylo vidět, že strach o sedmičkové BMW je silný. „O to nic nevím, to jste mě překva…“ „Á, tak nic, tak jsem možná špatně viděl, jo, asi jsem se spletl,“ pokračoval jsem, ale to už jsem z pana majitele viděl jen záda, vzdalující se po schodech dolů.

A pak nezbylo, než oslavit nastěhování kamaráda partiovky. Přijali jsme pozvání na jeden malý večírek kdesi v Ostrovní. Zmíněný podnik disponuje otřesně předraženým pivem, i rozhodli jsme se fermentovat svá těla vínem. První lahvinku nám číšník přinesl v jakémsi podivném soudku, který měl zřejmě sloužit coby tepelný izolátor. Esteticky pozoruhodné.

Pochopitelně, že žádný večírek nemůže mít hladký průběh. Myšlenku na odejití po první lahvince jsme snad zavrhli rovnou. Ovšem že těch lahvinek nakonec bude více než několik, to jsme netušili ani v nejmenším. A víno začalo mít na naši psychiku věru smutné účinky.

Probudily se v nás dávné manuální dovednosti, když jsme hovořili o tom, jak jsme se kdysi na základní škole učili skládat kalíšek z papíru. Kamarád partiovka uchopil list s denní nabídkou jídel a pití a násilně jej překonvertoval do čtvercového formátu. Pak jej podal mně a já z něj složil kalíšek, do kterého jsme vzápětí přelili něco vína a nechali jej kolovat. Poté, co prosákl, jsme jej rituálně spálili nad hořící svíčkou. Číšník zůstával v klidu jenom proto, že na nás neviděl a zápach spáleného papíru nebyl silný.

Do svíčky jsme později zkoušeli umisťovat i mnohé další předměty. Mohu vám důvěrně sdělit, že můj Alcatel nehoří. Škoda, chtěl jsem ho ozdobit nějakým půvabným brandingem.

Málokoho asi překvapí, že do postelí jsme se dostali okolo jedné ráno. A málokoho asi překvapí, že v mém batůžku se hřál onen izolační soudek na víno. Inu, lobo a partiovka jsou synchronizovaní!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 thoughts on “Dejte mi zapálenou svíčku a pohnu světem!

  1. myslím, že podobný článek budu psát i já zítra. Jedinou vyjímku bude asi tvořit ten soudek ve tvém batůžku:o)

  2. ano, slova uznání vždycky potěší, zejména Darken mě zahřál u srdíčka:-)

  3. lobo: hlavne dulezite jsou Tve manualni schopnosti. Co se v mladi naucis, ve stari jako kdyz najdes :-P

  4. jo, ve skládání blbostí z papíru či jiného materiálu jsem byl vždy dobrý:-)

  5. origamyja si pamatuju, ze jeste na zakladce jsme skladavali takovy sileny origamy.. bylo to vazne husty slozit nejakyho velblouda nebo dalsi.. meli jsme na to policku a na ni takove male zoo :) a mozna jeste neco jineho.. jooooo to byly casy.. kde jsou?

  6. jamon: měls to vidět, bylo to stylově čisté a dokonale načasované, ty bys to dokázal ocenit:-)

  7. dotazOvšem že těch lahvinek nakonec bude více než několik…

    eeeeehm… co je vic nez nekolik ? :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>