Mám dluh vůči společnosti?

Tak to tedy nemám.
No jistě, někteří lidé mohou chápat jako křivdu to, že jsem v pátek nestvořil ani malinkatý příspěveček. Někteří lidé to naopak mohou brát jako dar z nebes. Ale globálně vzato bych řekl, že běh dějin absence pátečního kázání nijak nezvrátila.

To máte tak. Když se ve středu opijete vínem, ve čtvrtek byste se měli vystříhat jakýchkoliv pokušení. V žádném případě byste neměli s enimenem, kamarádem-právníkem a jeho dívkou, partiovkou a endjim zasednout do prázdné, malé a útulné hospody, kde točí jednoho Bernarda za sedmnáct a druhého bez tří za dvacet. A přesně to se, jako na potvoru, přihodilo mně.

Sami sobě jsme přísahali, že jdeme na dvě pivka, a byli jsme smířeni s tím, že jich bude tak pět. Ale realita se vychlípila poněkud jiným směrem, takže jich nakonec bylo neurčitě mnoho. Navíc během našeho pobytu došla becherovka. A navíc neměli pomeranče, takže zlatá tequila chutnala trochu zvláštně. A navíc to číšnice asi v jedenáct zabalila a odešla domů, a kdyby ji nezastoupil náhodou přítomný majitel podniku, jistě by neváhala nás v hospodě nechat osamocené.

Moc by mě zajímalo, komu patřila ta škodovka, kterou jsme se okolo jedné hodiny ráno pokoušeli převrátit na střechu. Vzhledem k tomu, že na svém místě stojí už několik týdnů, lehce nabouraná, vykradená a ozdobená policejní botičkou, je to asi jedno.

Každopádně,vzhledem k množství p(r)ožitého, mě v pátek časně ráno mile překvapil absolutní nedostatek kocoviny. Nový semestr, ach běda, s sebou přinesl nutnost dojít do školy. Od půl desáté do půl jedné jsem tam byl a bylo toho dost. A posléze v práci, místo aby mě nechali odpočívat, rojili se všichni kolem mého stolu a zatěžovali mne dotazy, připomínkami, osobními problémy a v případě nadřízeného i úkoly, a tím pádem mi nezbyla ani vteřina volného času, během níž bych si snad mohl trošku ublognout.

Nicméně vše nakonec dopadlo jakž takž zdárně, v autobuse na maloměsto jsem potkal jednu dávnou kamarádku, v nejmilejším podniku bylo plno a my si zapomněli zamluvit stůl, takže nás vítr okolností zavál do bowlingové herny, kde jsem udělal ostudu a čtyři hoegardeny a dávno před půlnocí se s úlevou zavrtal do lůžkovin.

Ta zima mě vysiluje. Asi se znovu nechám ostříhat dohola, abych přivolal jaro.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 thoughts on “Mám dluh vůči společnosti?

  1. omlouvám se, že jsem tě otravovala kvůli té prostitutce

  2. Líbí se mi, jak netradičně používáš registered.

  3. sistr: ty jediná jsi omluvena:-)
    Petr: však jsem na tebe myslel!

  4. Karl: ty máš úžasný postřeh! jak to děláš? že je to tím Savem? :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>