Trávový kamarád

Poslyšte příběh o Václavu M.!

Václav M. je můj kamarád. Známe se už od základní školy. Je chytrý, vtipný, podle dívek pohledný, dost sportuje a dost hulí. Ale jako že vážně dost. Mám za to, že by si padl do oka s revolucionářem a defraudantem Chrisem od Mek Bílové.

Jel jsem busem z maloměsta do města hlavního a na jedné ze zastávek Václav M. přistoupil. Okamžitě jsem ze sedadla vedle sebe vyšoupl sedmdesátiletou astmatickou leprotičku a Václavovi M. gestem pokynul, ať vezme místo.

„Kam jedeš?“ táže se Václav M. se širokým úsměvem na tváři.
„Znáš to, do práce…vlastně asi neznáš, že jo,“ odpovídám a Václav M. se spokojeně kření, protože v jeho pojetí života nemá práce místo.
„Já jedu na studijní. Aby mi spočítali kredity. Já to sám nějak nedokážu,“ svěřuje se.

No budiž, kreditní systém má svá úskalí. To dokážu pochopit. Ale Václav M. pokračuje.

„Ty vole, co se mi stalo…takhle si jednou listuju indexem a koukám…ne, od začátku: Chodil jsem na předmět Ochrana přírody a krajiny. Zkouška, dostal jsem otázku, co jsem neuměl, a se strašným štěstím jsem dostal za tři. Koukej,“ nastavuje mi index před oči, a vskutku, „10.6.2003, dobře.“

„No ale pak další semestr, a spolužáci řikaj, jestli prej mám Ochranu přírody a krajiny, že je to povinný. Tak jsem si to zapsal, chodil jsem na to, přišel jsem ke zkoušce, a dostal jsem tu samou otázku, co minule. A já debil jsem si řikal „Tý jo, na tý naší škole jsou ty předměty tak hnusně provázaný, dyť z tohohle mě už někdo zkoušel“ A nic mi nebylo divný a zase jsem dostal za tři. Koukej,“ a vskutku, „18.2.2004, dobře.“

„A to ses nedivil na přednáškách, že řikaj to samý? Ten samej učitel?“ divím se já. Václav M. jen vrtí hlavou a triumfuje. „A ty vole, teď jsem si byl zapsat nějakou pedologii, nebo co, že je to prej povinný. A už byla asi třetí přednáška, když jsem tam dorazil. Přišel jsem ještě ke všemu pozdě, lezu do tý plný třídy a učitel řiká „pane M., co tady chcete?“ A já „no zapsat se,“ a on „ale vždyť vy už tenhle předmět máte, chodil jste ke mně minulý semestr, dokonce jste měl ten podařený referát o sešlapávání pěšinek na Sněžce!“ No to byla vostuda,“ uzavírá Václav M., ale na jeho tváři stále svítí úsměv.

Pravím vám: Drogy jsou svinstvo!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

16 thoughts on “Trávový kamarád

  1. Hahá, jestli bychom Chrise a Václava neměli seznámit. Chris je ovšem již v dalším stádiu a nemá tak bohatou slovní zásobu…Nu což, ono by jim ani tak nešlo o popovídání;)

  2. Tento příběh je tak smutný, že je ze všech nejsmutnější.

  3. kde je Karl? absolutně netuším, co je dneska za den

  4. To bych do Vendelína neřekl, že až takhle to s ním dopadlo. Předpokládám, že jsi to upravil do čtivější formy.

  5. sistr: to je pravda, a já bláhový vyhodil kalendář!
    jamon: ani ne, takhle se to všechno stalo!
    Mulder: smát se cizímu neštěstí…
    Darken: jo, doporučuju:-)

  6. podle mě Vaclav pohledný není… znamená to, že nejsem dívka?:-)

  7. hroschik: naopak, znamená to, že jsi überdívka:-)

  8. tak tos me uklidnil, uz se muzu Vaskovi a jeho pribehu i smat:-))

  9. Hans je debil, neb ten předchozí komentář napsal k jinému příspěvku. Nu což. Nechť žije DADA!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>