Jak jsem potkal Luďka Sobotu

To mi nikdo neuvěří…

Nebudu vás šetřit. Před chvíli jsem si zaskočil na pizzu do Corleone na Andělu a chtěl jsem, jak je mým zvykem v těchto končinách, sestoupit do suterénu. Cestu mi však zaprsila servírka a medovým hlasem mě upozornila, že v suterénu je uzavřená společnost. I zůstal jsem sedět nahoře. A za chvíli se ze suterénu vynořil Luděk Sobota, jehož podání Františka Koudelky patří do zlatého fondu světové kinematografie, a s provinilým výrazem ve tváři se ukryl na toaletě. V rukách sice netřímal kondiciogram, ale byl to on. A tím příběh o velkém Mr. Saturdayi končí. Pizza Quattro Stagione byla dobrá.

V uzavřeném světě podivných existencí, píšících a čtoucích na tomto serveru, se nic neutají, takže nic tajit nebudu. V pátek večer za mnou na návštěvu přijela Ta Tmavovlasá, snad abychom probrali, co jsme na plese a po plese nestihli. Celé to bylo velmi poučné, ale detaily si protentokrát nechám pro sebe. Snad jen mohu prozradit, že aby enimenova duše měla konečně pokoj, neváhal jsem se jí zeptat, zda mezi předky má či nemá někoho romské národnosti. A, přesně jak jsem předpokládal, nemá. Má jen tmavé vlasy a oči, tak je to.

Každý, kdo mi ještě někdy bude otloukat o hlavu slovo „kočárkárna,“ má u mě veliké, moc veliké mínus.

A ještě jeden krásný příběh s ženskou hrdinkou. Včera se do naší redakce poprvé přišla podívat naše nová a krásná elévka, kterou jsem svým podřízeným slíbil. Trochu se s ní znám, takže mě věru nepotěšilo, když jsem jí došel vyzvednout na vrátnici, a ona mi hned po pozdravu sdělila „Jé, ty máš ale strašně unavené oči!“

Ještě abych neměl, když jimi musím sledovat všechna ta hoře a příkoří, když jimi musím dozírat na své manufakturníky, když musím pátrat v jídelníčcích čínských vývařoven po nejlevnějším menu!

Každopádně jsem jí odpustil, i proto, že mi darem věnovala čokoládové lízátko. Ty z vás, kteří se stihli nakazit například tommaserovou rétorikou a nyní přemítají, zda náhodou nejde o zašifrované pojmenování nějaké zvrácené formy orálně-análního sexu, bych rád upozornil, že šlo skutečně jen o kousek čokolády na umělohmotné tyčce.

Zítra začne jeden dosavadní týdeník vycházet jako deník. Sedm jezdců je na obzoru, a není to Sedm statečných!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 thoughts on “Jak jsem potkal Luďka Sobotu

  1. Bodejť by nebyly unavené, když ti je půjčuje téměř pětasedmdesátiletý Clint.

  2. Jura: no. a to on má ještě Million Dollar Baby:-)

  3. tommaser je frajer mam jeho poznamenane slipy pricvakli nad posteli, jako vzpominku na ten krasny vecer *cmuk*

  4. Tak kde je ten prďola co tady čepuje to pivo?:)

  5. Mulder: citáty klasiků vždy potěší!
    P~O: nikoliv! v tuhém papíru!

  6. V hlavě se mi začíná rodit námět na nový film. Bude se jmenovat Pravidla kočárkárny.

  7. Hans: mě se v hlavě rodí věcí…
    F.: proboha, cože? :-)

  8. pravda je taková, že v koupelně už není ani jedna zdravá obkladačka!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>