Zázračný léčitel

Přijde partiovka do nebe?

Jak jsem vám už psal, můj včerejší zdravotní stav by bystrý pozorovatel označil za neutěšený. V osm večer jsem se zachumlal do přikrývky, polkl pár tablet, obložil se dostatečnou zásobou papírových kapesníků, uchopil hodnotnou četbu a pozvolna se propadal do stavu slastné otupělosti. Úplně jsem cítil, jak se mi dělá lépe. Pomalu, ale jistě.

A pak dorazil partiovka.

„Co tady tak ležíš? Jdem na pivo, ne?“ houkl mým směrem. Já jsem se nad jeho návrhem zamyslel, a ač mi původně zněl jako nepřijatelná urážka mého zdraví, po několika pikosekundách jsem zjistil, že mi to vlastně připadá jako dobrý nápad. Říkám to pořád – slabá vůle je moje silná stránka.

U Gullivera jsme dali tři pivka, sice jsem posmrkával, ale jinak se nic špatného nedělo. Jen slovenské servírce tentokrát nebyla zima nebo co. Škoda.

Tři pivka se ale v mém včerejším stavu ukázaly být dávkou tak akorát. Oči se mi začaly klížit a ani jsem se nenadál a už jsem byl v bytě a spal. Jistě, noc by nebyla úplná, kdyby mě o pár hodin nevzbudil příchod opilého kamaráda-právníka, ale to už ke koloritu našeho bytu patří.

A dnes ráno, považte, jsem se vzbudil a cítil se skoro úplně v pořádku! Jisté subjektivní negativní příznaky tu sice ještě jsou, ale ve srovnání s včerejškem je to opravdu nebe a dudy. Což je mimochodem přirovnání, které jsem nikdy plně nepochopil. Proč by se dudy měly nehodit do představy nebe?

Vidíte, už jsem opravdu skoro zdravý a hýřím špatnými vtipy.

Když jsme se dnes s partiovkou ubírali chodbou našeho domu kamsi vstříc lepším zítřkům, ve druhém patře nám cestu zatarasila mohutná odbarvená paní, navlečená toliko do bledě modré noční košile. „Není náhodou někdo z vás doktor? Nebo nestudujete medicínu?“ tázala se se zvláštním důrazem v hlase. Ještě než jsme stihli zavrtět hlavami, dostalo se nám odpovědi na otázku, kterou jsme nevyřkli. „Já potřebuju vědět, kde přesně je slinivka!“

Tentokrát jsme už zavrtět hlavami stihli a bledě modrá paní za námi ještě po schodech volala „…tak se to do příště doučte!“

„Škoda,“ řekl partiovka o pár schodů níže. „Kdybych uměl líp lhát, mohl jsem si říznout.“
„Nebo šáhnout,“ řekl jsem já.

Vidíte, už jsem opravdu skoro zdravý!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 thoughts on “Zázračný léčitel

  1. thegen: tak to bude ono! moment, přichází nějaký chmurný žnec…

  2. Už vidím……zítřejší titulky… Smrt se neholí! Exkluzivně – sluší ji krajky?

  3. sistr: jeji podkozni tuk by si vyzadal dlouuuuuuuuuuuuuuhoou cepel.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>