Ein reich, ein volk, ein Zwettler

Ba ne, těch zwettlerů bylo víc…
Tenhle příběh jsem vám chtěl napsat už včera, ale protože doba je zlá a já musel z práce uniknout už po páté odpolední, abych mohl panu majiteli zaplatit výpalné, nestihl jsem to. Takže chcete-li, vraťte se se mnou do úterního večera. Nechcete-li, tak vám stejně nic jiného nezbývá.

„Vím o super hospodě na Pražskýho povstání,“ kasá se kamarád-právník, takže večer se vydáváme naznačeným směrem. Hospoda možná je super, ale taky je do posledního čtverečního centimetru zaplněna. Co včil? Chvíli se bloncáme po okolí, ale nikoli zmateně a bezcílně. Náš talent nacházet nové hospody je přece unikátní, a tak už zakrátko lezeme do lokálu nedaleko nuselské radnice.

Nemám moc rád plzeň dvanáctku, ale tady je skutečně nadoblačně luxusní. Nahlížíme i do jídelního lístku, a protože ceny jsou podobně přízemní jako my dva, dáváme i večeřičku. Výborné jídlo, výborná porce, navíc se připojuje i z práce se přiřítivší partiovka a večer začíná nabírat obrátky. „Tady vedle je super bar, kde mají takovej ten kvízovej automat,“ nadhazuje partiovka po pár pivech a my se rádi necháme zlákat.

Pravda je ale trochu jiná. Bar je sice vážně super, ale automat obsahuje jen několik soutěží dost pochybného charakteru. Přesto do něj pár mincí naházíme a většinou se protlačíme na čelní příčky v hi-scores, občas i na příčku nejčelnější. Heč. Pivo? Poprvé v životě ochutnávám Zwettler, a není to vůbec špatné. Taková běžná desítka, která rozhodně neurazí ani střevní koliku nevyvolá. Obsluha? Ochotný vrchní, který piva pokládal na stůl se slovy „na zdraví“ a vnucuje se s panáky tak intenzivně, až jsem si dal vodku. Tu absolutní a za malý peníz. Největší lákadlo? Samozřejmě džubox, do kterého jsme naházeli půl výplaty a k malé radosti zbytku lokálu zahltili vzduch směsí nejobskurnějších představitelných songů, šťastně se do nich tlemili a pocukávali hlavami do rytmu.

Původní plán, že půjdeme spát do půlnoci, záhy zemřel na rakovinu mozku. Nahradil ho plán hovořící o jedné hodině ranní, ale ani on souboj s evolucí nepřežil. Snad to bylo tou filozofickou debatou o bratrech Mašínových, do které jsme nad ránem zabředli a kulturně se pohádali.

Každopádně když jsem další den ráno vstával, tento svět se mi zdál být nejhorším ze všech možných.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

22 thoughts on “Ein reich, ein volk, ein Zwettler

  1. enimen, partiovka: rakovina je opium lidstva!
    thegen: páni! a jak jste se snášeli?

  2. tak ven s tim co to bylo za hospodu, ať se tam před odstěhováním ještě stihnu stavit!

  3. týna: ono je to od tebe kupodivu dost daleko. je to u zastávky Nuselská radnice, šikmo proti nuselské radnici. v názvu má něco s Haškem či co:-)
    thegen: arabáši jsou zkrátka teplý buzny…

  4. nechapu ze v Red Hooku muze byt vubec nekdy plno…

  5. no pak je tam ještě květnice (s báječnou zahrádkou). ale ta že by bejvala narvaná…

  6. Vy a ta vaše piva! Na to jsem povznesen.
    Aha, to už vlastně řekl někdo někde jinde přede mnou.:-)

  7. zpětně velebím Karla! podle adresy je to U Bansethů, ale přísahal bych, že se to jmenuje jinak!
    Jura: moudrá slova…

  8. jakožto domácí potvrzuji, že to je bezpochyby u banesthů. hašek tam párkrát zakalil, tak se to snažej trochu prodat a je to tam vevnitř trochu přehaškovaný.

  9. Jaks přišel na ty ceny přízemní jako vy dva? Intelektuálové nejste, abych předešel Tvé chabé obhajobě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>