Tohle píšu s vědomím,

že se zase krátce po dopsání něco stane. Ale budiž.Před nějakým čáskem jsem vám chtěl napsat, jak je svět krásný a spravedlivý a všechno je úžasně uspořádáno. Ale sotva jsem naťukal prvních pár slov, všechno se kompletně po..alo a já opět musel oprášit své staré umění napsat relativně dlouhý a fundovaný článek během pár okamžiků.

Takže se nedivte, že teď se dotýkám kláves poněkud obezřetně.

Dnes se bohužel asi budu muset trochu opít, ježto máme se spolupracovníky jakési první sezení, což prosím nezaměňujte s prvním stáním. Za jiných okolností bych se těšil, protože jdeme do podniku, kde se točí dvanáctka luxusních parametrů a roznáší ji blonďatá dívka sličného zjevu. Ale dnes trochu tápu v obavách, protože zítřejší cesta do Vídně se nade mnou vznáší přímo zlověstně a tuším, že zpestřit si ji kocovinou a rozhoupaným žaludkem by nebylo to pravé ořechové. Budu zkrátka muset zmobilizovat všechnu svou vůli, abych dokázal po pátem pivku odejít. O tom, co si o síle své vůle myslím, jsem vás již několikrát informoval.

Každopádně jsem vám chtěl říci, že dnešek je prvním dnem tohoto jinak smutného roku, kdy jsem usoudil, že je vhodné zahalit se do košilky s obrázkem asijské kurvičky. Hned se cítím jako nový člověk. Snad je to ti tím, že v novém zaměstnání mi skončila zkušební lhůta, a tím pádem mě nemohou vyhodit, aniž bych nedostal přiměřenou finanční náhradu. Na což lze adekvátně zareagovat snad jen tolik populárním citoslovcem „muhehé“.

A ještě jeden poučný příběh o křivolakých a temných rozsedlinách ženské psýché. Včera jsem se se svou novou nejoblíbenější společnicí vypravil do restaurantu a pochlubil se jí kamarádu-právníkovi a jeho Evičce.

„Kamrád-právník ani Evička nevědí o mém blogu. Bylo by tedy zbytečné je něčím takovým zatěžovat,“ instruoval jsem ji krátce před shledáním. „Takže vy neznáte lobův blog?“ zeptala se bezelstně asi osm patnáctin vteřiny poté, co jsem jí oba jmenované představil. A ještě se po očku dívala, jak to ocením. Člověk by se mohl zlobit nebo alespoň vyčítat, ale pochopte, jde o zástupkyni nevypočitatelného plemene. Tak jsem vše přešel radostným úsměvem a konstatováním, že nevím, o čem je řeč.

A teď se s vámi loučím. Když budete hodní a doba nebude zlá, relace bude pokračovat v neděli.

„My máme se tu bídně, jedeme do Vídně,
přes dráty se prostříháme
snad nás přijmou vlídně.
Pracovat nebudeme,
leda jednou týdně.
tak si žije každý dělník na okraji Vídně…“

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Tohle píšu s vědomím,

  1. …a tím pádem mě nemohou vyhodit…abys to nezakrikl ;-)

  2. Benny: strach nemám…
    P~O: bezcílný flink, tak je to!
    Jade: to tedy hodlám:-)

  3. Taková bezstarostá jízda se mi tvůj život pozdává:(

  4. Mulder: a ten zamračený smajlík má jako znamenat co?

  5. kdyz jsem docetl az k "Takže vy neznáte …", udelal jsem "muhehé" a vydrzelo mi to jeste asi pet minut ;)
    a dovolil bych si malou opravu: v textu by melo (pokud mne ma vetcha pamet neklame) "… delat nebudeme …".

  6. anjin-san: dělat? možné to je, už nemám tolik naposloucháno, co dřív…

  7. tak nevim, zkusil jsem to vygooglit a potvrdilo to tvoji verzi, na ofiko webu 3sestry to pro jistotu neni vubec, byt imho vysla na kovarne (i podle tech vygooglenech odkazu). jeste se podivam doma, jestli ji nemam v archivu. to mam zase brouka v hlave nasazenyho :(

  8. anjin: podle mě skutečně je na Starý kovárně, to se shodnem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>