Zakažte chaty! Zakažte chaty!

Nemyslím čety, ty mi jsou celkem ukradené. Myslím chaty.
Dnes ráno autobus z maloměsta do Prahy voněl niveou. Ten podivný mladík tři sedadla přede mnou neustále otvíral modrou placatou piksličku a vtíral si velké množství krému do dlaní. Přišlo by mi to divné, ale měl jsem na kontě jen pár hodin nepříliš posilujícího deliria převlečeného za spánek.

Včera dopoledne jsem se stal po několika desetiletích prvním členem našeho rodu, který sebral odvahu a vypravil se prozkoumat půdu nad jednou z našich nemovitostí. Půdu…spíš půdičku. V nejvyšších bodech totiž vzdálenost mezi podlahou a střechou je asi metr deset. Po čtyřech jsem se brodil sazemi, pokrývajícími nutně zpuchřelou podlahu, vyráběl dlouhé stíny skomírající žárovkou na kabelu a hlásil dolů tatínkovi, co všechno na půdě vlastníme. Našel jsem toho spoustu. V jedné ze skříněk svázaný ročník časopisu Rozkvět z roku 1911. Po zbytek dopoledne jsem jím zapáleně listoval a měl o zábavu vystaráno.

Odpoledne se slavily tatínkovy narozeniny. V další z nemovitostí, takzvaném domečku. Součásí domečku je zeď, pokrytá letitými svatebními fotografiemi všech větví příbuzenstva. S bratrem Jendou jsme včera této zdi vdechli nový život, když jsme mezi zarámované pradědečky a prababičky umístili podobenku nás dvou. Se založenýma rukama, v černých kabátech a tmavých brýlých, s rty zlověstně semknutými. Vše vyvedeno v odstínech sépiové hnědi. Příbuzenstvo tím bylo poněkud udiveno, ale je potřeba dát všem vědět, kdo je pánem.

Z tatínkovy oslavy jsem se přenesl v čase i prostoru, a za cca půl hodinky jste mě mohli spatřit, kterak vcházím do chaty za maloměstem, kde se odehrávala oslava narozenin kamaráda lojera. Lidí ne úplně mnoho, ale zábava výborná. Nejprve, ještě v malém počtu, petanque. Spolu s hroschikem, kamarádem-právníkem a jeho Evičkou jsme vytvořili takřka neporazitelné družstvo, které ovšem v obou utkáních prohrálo. Pak přišel na řadu fotbal, kde, ač jsem byl opět v mužstvu, které nezvítězilo, jsem svým krásným výkonem na hrotu, gólem a asistencí přispěl k těsné porážce 2:3. A pak už se jen rozdělal oheň a začalo se poněkud bezuzdě likvidovat Jamonem tradičně výborně uvařené pivo.

Sám sobě jsem slíbil, že vzhledem k nutnosti vstávat do práce budu o půlnoci doma. Není těžké uhodnout, že ohněm ozářená společnost mě držela pevně a sám se divím, že jsem byl doma už v půl druhé.

Dnes ráno jsem se rozhodl, že oslavy na chatách by se měly nějakým výnosem zrušit.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Zakažte chaty! Zakažte chaty!

  1. koukam, ze lojer muze byt jeste rad, protoze jako snad o jedinem za dlouhou dobu jsi o nem neprohlasil, ze by snad narozeniny ani mit nemel. :-)

  2. škoda, že jsem se nemohl do vaší řídké zábavy připojit…

  3. hroschik: pravda. někteří lidé by snad narozeniny ani mít neměli. například lojer.
    drinker: každý kaká rád! ne, dík za upozornění. opraveno.
    enimen: prý jsi měl také nějaké zařizování…nebo zahušťování?

  4. No to je ale pěkná půdička, tohle jsem nečekala, takovouhle pěknou půdičku. Čistá, ta se vám povedla, ta půdička, pane Knotek, tady se mi to bude věšet!

  5. lobo: příště už si ty žíly podřežu pořádně, aby se ti splnilo přání:-)

  6. Á, dobrý den, paní Jechová.

    Nezlobte se, prosimvás, ještě mě napadlo – máte tady prádelnu?

    (Ty budeš chtít naši pračku…)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>