Už pár dní starý příběh

Ale dobrý, a takový, řekněme, vševysvětlující.

Někteří z vás už tento rozkošný příběh ode mne slyšeli naživo. Tedy někteří z těch, kdo byli na sobotní lojerově oslavě. Ale ti si to stejně nepamatují, takže proč vše pěkně nezrecyklovat.

Jednoho večera jsem se vracel jednou z posledních tramvají z jedné okrajové části prahy od jedné dívky. Nadužívání slova „jednou“ a jeho derivátů není nutně na závadu, myslím si. Byla to taková ta tramvaj, kde po jedné straně je jedna řada sedadel a po straně druhé řady dvě. Téměř prázdná, jak už tak poslední tramvaje z okrajových částí Prahy bývají.

Na další zastávce si přisedla mladá dvojice. Tak sedmnáct jim mohlo být. On si sedl, ona si napůl lehla, položila mu hlavu na klín, a začala něžným hlasem odříkávat jakési vyznání. On ji se zaujatým výrazem v pravidelných intervalech hladil po vlasech. Ona mluvila tiše, ale já mám sluch dobře vycvičený.

„Víš, Péťo, já tě mám tak strašně ráda. Když jsme spolu, tak se cejtím jako úplně jinej člověk, když mě držíš za ruku, úplně cejtím, jak mě máš rád, jak to mezi námi jiskří…“ a tak dále a tak dále. V tomhle duchu rozněžněle pokračovala asi osm minut, to už jsem přestal sledovat detaily. Poslední větu ale zakončila otázkou, něco ve smyslu „…a myslíš tedy, že bych to mohla udělat?“

Mladík ji ještě asi třikrát pohladil, a pak na něm úplně bylo vidět, jak si uvědomuje, že poslední věta měla jasně tázací intonaci, a že tedy něco není v pořádku. Pohodlně skelný výraz v očích mu nahradila jiskra zmatku. Několik vteřin mlčel, pak si olízl rty a zachrčel: „Ehmchm…co?“

Musel jsem se úporně zadívat z okénka, aby neviděli, že se mi lícní torby plní nevypuštěným smíchem. Protože neposlouchat ženy, to je přece krásné v každém věku. Smutné je, že dívka to neocenila a její hlásek se zvedl do celkem vysokých vyčítavých poloh. Ale je ještě mladá, tak snad si na to ještě během příštích let zvykne.

Každopádně to vyhlašuji nejvtipnějším „co?,“ které jsem v poslední době slyšel.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 thoughts on “Už pár dní starý příběh

  1. jednou jsem ho viděl na fotografii, a věru se mi nezdálo, že v té tramvaji to byl on! Mek Bí má asi zaděláno na pěkný průšvih:-)

  2. Proč ten blog vlastně čtu?Nic z toho nemám, ani číslo tramvaje neprozradí, sobec! :) Snad to vymáčknu z MekBí …

  3. Já nevim, tajik má někdo svátek a ani se nepřijde na nás podívat…ts! :o )

  4. připojuji se k ostatním, ale zároveň mlžím, tak jak je domluveno, užij si to!

  5. inu, dnes je v práci o kolegu míň a o jeho práci víc, stěží se stíhám aspoň pravidelně nadechovat!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>