Pavel se vrátil!

Štěně se našlo!
Tedy, já nevím, co je pro tebe zpráva měsíce, ale Pavel se vrátil do nejmilejšího podniku, psal mi nadšenou smsku kamarád-sklář před pár dny. Měl jsem radost. Pavel je, jestli si pamatujete některé mé v čase vzdálenější ublognutí, vpravdě elitní pingl s velmi neuchopitelným smyslem pro humor. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že v Americe by ho už dávno zavřeli. Dlouhá léta byl ozdobou nejmilejšího podniku, pak šel někam za lepším, a pak zjistil, že lepší to nikde není, což já vím už od svých sedmnácti.

Pavel je ve formě! Teď si mu nějaká bába stěžovala, že to červený víno, co jí nalil, je nějaký studený. A on jen vyšpulil rty a řekl: Studený? Ale my tu máme všechno teplý, včetně číšníka, informoval mě další palcem napsaný vzkaz od kamaráda-skláře o pár dní později. Měl jsem radost.

Včera jsem jel z Prahy spolu s enimenem, takže bylo zcela zjevné, že se rozhodneme užít si odpoledního sluníčka na zahrádce před nejmilejším podnikem. Bylo už dost plno, na maloměstském gymnáziu proběhlo poslední zvonění a kam až oko dohlédlo, pohybovali se budoucí maturanti v nejpodivnějších komických převlecích. Přesto jsme volnou lavičku našli. Sotva jsme se dali do učené debaty o přesnostech nejnovějších překladů z novoaramejštiny, ve dveřích se objevil – Pavel! Měl po službě, takže trávil volno na pracovišti s půllitrem dvanáctky.

S dovolením si k nám přisedl a rozpoutala se taková ta běžná debata, kterou mezi sebou vedou dva mladí takřka yuppies a čtyřicetiletý člověk, který se pinglováním živí od patnácti let. Pavla však jako by něco tísnilo či trápilo. Chvíli jsem se nad tím zamýšlel, a pak jsem našel jádro pomyslného pudla. Mistra nemravných hlášek Pavla zjevně rozptylovala přítomnost náctiletých lehce oblečených slečen.

Hele, nehledáš staršího milence? vybafl na jednu dívenku, která musela ještě půllitr držet obouruč, aby ho unesla. Chvíli jsme s enimenem ztuhli v úleku, že Pavel se nám pokouší hledat společnost na večer, ale když dívka omámeně zavrtěla hlavou, Pavel zahudroval: Sakra, to je škoda, a já se tak těšil, že si konečně zašukám s nějakou jinou, než tou, co mám doma! Kluci, to je taková nuda, pořád jednu a tu samou!

O pár minut později kolem proplulo další rozvíjející se poupátko, tentokrát s půllitrem tmavého piva. Pavel rozjařeně volal Hohó, černý pivo, na kozičky! a Sakra, zase nic, ta mě taky nechce, když dívka zrychlila krok. Ty vole, už jsem ošukal všechny možný druhy ženskejch, ale malířku ještě ne, dělal si plané naděje, když mu do oka padla budoucí maturantka, která měla ve vlasech vetknuty dva dlouhé štětce.

Posléze se poblíž zavlnila budoucí maturantka, jejíž komický převlek se skládal převážně z krátké sukně a hojně roztrhaných punčoch. Hele, vy jste byli šukat někde v lese, ne? zpovídal ji Pavel. Nee…v lese? Ne… tápala dívka a raději se stáhla do bezpečnějších vod.

Jestli si myslíte, že jsme z takového člověka u našeho stolu byli nervózní, tak se pletete.

*****
A teď jedna poznámka úplně pod čarou, či spíše pod pěti hvězdičkami. Včera večer jsem už nikam nešel, pokojně jsem polehával doma a díval se na Zelenou míli. Není to bůhvíjak oslnivý film, už jsem ho znal, ale celkem se dá. A hlavně: hraje v něm Barry Pepper. Jakkoliv jsem zcela a úplně zapřisáhlým heterosexuálem, tenhle chlapík se podle mě prostě pyšní ideálním vzhledem. Nemluvím samozřejmě o výšce, to je něco jiného. Až se budu jednou skrývat před zákonem, řeknu týmu plastických chirurgů, ať mi přišijí ksicht Barryho Peppera.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 thoughts on “Pavel se vrátil!

  1. Lobo, ty musíš být opravdu mé duševní dvojče! Rovněž jsme včera pohrdl nástrahami velkoměsta a strávil večer popíjením červeného vína přímo z lahve u Zelené míle. Jen podotknu, že já bych v případě plastické operace volil vizáž Michaela C. Duncana:-)

  2. Fiksu: to je vskutku zarážející:-) prosím, chceš být dvouapůlmetrový černoch, co by ne, já ti to rozmlouvat nebudu:-))

  3. Žádný tatarák? Musel jsem si tady v Bruselu jeden dát, jak pořád čtu o těch Tvých tatarácích … tady se ale jmenuje L’Americain … nevím proč …

  4. i ja se divala, po plastice, ktera by ze me udelala kterehokoli herce z toho filmu, vsak netouzim:-)

  5. Mamed: Tatar nebo Američan, těm belgickým nádivým je zřejmě všechno jedno…
    hroschik: já tě nechápu:-))

  6. Mamed: Možná Bruselákům Amíci nějak připomínají rozmašírované hovězí. :o ))

  7. chronická respirační nemoc: těžko říci, já si osobně myslím, že si to popletli s indiánama, kteří přece vozívali bůvolí maso pod sedly, aby se připravilo …¨
    Jsou ale větší tajemství, například proč máš ve svém www u posledního komentáře lobovu adresu?
    Laik se diví, odborník žasne …

  8. A já jsem si celou dobu sledování tohoto snímku říkala, koho že mi tento roztomilý drobeček připomíná!!!

  9. Akademička: bavíme se o Barry Pepperovi, že ano?

  10. jo, jo posezeníčko u pivka venku je super, včera jsem zahájil novou sezonu na terase.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>