Žaluji!

Probudil jsem se do šedého světa hrůz

Nemá moc smysl, abych vám tu psal, jakým způsobem jsem trávil čarodějný svátek. Jednak je to při mém naturelu poměrně předvídatelné a jednak to byla téměř identická kopie oslavy z loňského roku, kterou jsem popsal, myslím, relativně dobře. Tuším, že Mek Bílová mi tehdy dokonce poslala nějaký pochvalný mail. Stejné místo, skoro stejní lidé, stejný průběh. Změnila se jen adresátka noční smsky, a trochu mě překvapil příkop, který vedl přes louku, po které jsem se vracel domů.

Pochopte, za světla a za střízliva by mě příkop nepřekvapil. Ale takhle jsem poněkud diskomfortně pochopil, jak se před nějakými devadesáti lety cítili mládenci na Sommě, u Verdunu, na Piavě a podobných místech, která v té době rozhodně nebyla v hledáčku cestovních kanceláří.

Když jsem v neděli ráno jel do práce, celkem mě iritovalo, že na světelném panelu nad sedadlem autobusu bliká nápis „Linka 501, Příjemný den!“

Rád bych vám tu popsal něco z toho, co se v posledních dvou dnech děje v redakci Ultrazvěda. Ale obávám se, že by mi to nikdo z vás nevěřil. Všechny zkazky ale pečlivě archivuji a jednou je hodlám vydat knižně, nebo minimálně coby souborné ublognutí. Nebo jako dlouhou smsku. Nebo tak něco.

Jakousi nepřízní osudu či rodovou kletbou jsem přišel k nepříjemnému zranění. Na pravé noze se mi nějak naštípl nehet či co, a bolelo to jako čert. Dneska už je to o dost lepší, ale celou neděli i sobotu jsem světem kulhal se statečným úsměvem na pevně sevřených rtech. Ale všechny moje vize o tom, že ke mně přistoupí nějaká krásná dívka plná soucitu, zeptá se na původ kulhání a nechá se oblbnout povídačkou (dle jejího naturelu) o strašlivé autonehodě, nerovné bitce se skinheady, střepině granátu nebo tak něčím, byly liché jak prvočísla (na tenhle příměr jsem obzvláště pyšný, protože matematika rozhodně nepatří mezi vědní obory, v nichž bych vynikal).

Dnes večer má kamarád-právník narozeniny. Tím je, myslím, řečeno vše.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 thoughts on “Žaluji!

  1. Hans: tady to bude spíš o stonožkách. nebo aspoň pavoucích.

  2. Čéče, lobo, příměr dobrej, ale jsou i sudý prvočísla…

  3. Heh … nehet bolí, ale počkej na moji zprávu o tom, co ohrožuje moje zdraví :) Snad ji splácám ještě dneska …

  4. Fiksu: dobrá, uznávám dvojku. ale ještě něco jiného?
    Mamed: jsem žádostiv!

  5. No, pak ještě… třeba dvojka. A taky to číslo mezi jedničkou a trojkou. A taky nejmenší sudý číslo. Jak řikám, spousta jich je.

  6. zase se kouř kroutil mezi zohýbanými borovicemi? ;)

  7. Tak už jsem to fouknul na svůj blog … kdybych umřel, odkazuji svůj blog MekBílové :)

  8. hmm.. mám pocit, že kamarád-právník má narozeniny nějak podezřele často, asi tak jednou za měsíc..
    nedá mi to nepoložit si otázku:
    není-liž on pouze fiktivní postava sloužící jako výmluva středně pokročilého alkoholika?

  9. vzhledem k tomu, že przní mojí sestru, je až podezřele reálný..

  10. já myslím, že to je naprosto v klidu, můj nejlepší kamarád Paya má tež narozky snad každý měsíc :) ))
    lobo: ano, nečekané překážky potěší, a vem si, kdybyses musel vracet například přes les….

  11. Mek Bílová: přesně tak, nechtěl jsem být zase napadán z falešné romantiky:-)
    sistr: lojer má pravdu, ten člověk je krutě reálný:-)
    wempajr: les by mi možná byl milejší, takhle jsem dorazil domů poněkud zabahněn:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>