Mezi umíráním a smrtí

Kdybych chtěl zabřednout do smrduté kaše zprofanovaných klišé, řekl bych, že někteří lidé by snad narozeniny ani mít neměli. Například kamarád-právník.

„Sakra, ani se mi na tu oslavu nechce, cítím v kostech, že se stane něco strašného,“ říkal jsem večer zcela vážně nad pivem tém milé dívce, o které bych neměl psát moc podrobností, říkat jí můžeme třeba Ta Tajemná, abychom zachovali kontinuitu. „Cože, tobě se nechce do hospody?“ pohodila nevěřícně hlavou a ironicky se zasmála. Inu, mám asi špatnou pověst.

U Gullivera bylo sice dost plno, ale volný stůl se našel. Oslavenec kamarád-právník, já a enimen se sweetest, partiovka a kamarád Toza, což je můj někdejší spolužák z gymnázia a nyní na tomtéž gymnáziu vyučuje mladé chlapce základům skupinové onanie. „Hele, bude to decentní akcička, nic velkýho, pořádně to oslavíme až za dva tejdny na chatě, jasný,“ mlžil kamarád-právník, ale osud s námi měl úplně jiné plány.

„Takže dvě zlatý tequily, jednoho Captaina Morgana, jednu becherovku a jednoho jégra,“ přestal kamarád-právník mlžit asi po půl hodině, když už nás Toza opustil, anžto si jel někam koupit drogy, aby mu výuka lépe utíkala. A bylo zcela zjevné, že je konec.

Z Gullivera nás vyrazili s prvními slunečními paprsky (tady lehce nadsazuji, to jsem se naučil od Fiksu pojky), enimen a sweetest si odjeli někam užívat předmanželských mikroorgasmů a já s partiovkou a oslavencem se kradmo vkradli do našeho bytu.

Nutno říci, že náš byt nikdy neslul pořádkem, snad v dobách před naším nastěhováním. Ale včerejší pohospodský večírek vše posunul ještě do trochu jiné dimenze. Nejsnažší metodou úklidu se teď jeví být ničivý požár. Hladově jsme snědli zbytek sušenek a po zemi rozsypali zbytek kukuřičných lupínků – jak ty se v našem bytě vzaly, zůstává záhadou. Žíznivě jsme ochutnali z různých lahví a zcela jsme zlikvidovali například zásoby jahodové vodky, což také není zcela v pořádku. A proč jsme do boku skříně zarazili obě naše vývrtky, když se dá otvírat i normálně, to mi také dnes ráno přišlo jako dobrý podnět k zamyšlení.

K dokreslení mého duševního zmatku snad dobře poslouží situace zpřed pár okamžiků. Partiovkovi jsem nadšeně vyprávěl jakýsi polovtipný příběh z včerejšího večera, nechal jsem se zmást jeho klidným úsměvem, a těsně před pointou jsem se zarazil: „Ale počkej! Vždyť tys tam byl!“

Dnes večer se hodlám věnovat jen něčemu ale opravdu hodně nenáročnému.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Mezi umíráním a smrtí

  1. Kapitán Morgan je docela nenáročný, nebo se pletu? Tak jo, pletu se.

  2. Hans: s kapitánem už jsme téměř kamarádi, ale ta jahodová věc byla smrtící!

  3. Captain Morgan je velmi zdravý, jen přílišná konzumace obvykle vede k tomu, že pak chodíš s jednou nohou dřevěnou, holí a papouškem na rameni. Že máš pásku přes oko, to ani nemá cenu zmiňovat … na druhou stranu se pak lehce chytneš ve fotbalovém týmu Wattfordských imitátorů Dlouhého Johna Silvera :)

  4. Mamed: konečně najdu řádné spoluhráče:-)

  5. "tady lehce nadsazuji, to jsem se naučil od Fiksu pojky" – jak jsi ho tak rychle dokázal odhalit? mě to trvalo MNOHEM déle! :)

  6. lobo: "enimen a sweetest si odjeli někam užívat předmanželských mikroorgasmů" – sama prvně jmenovaná osoba na svém blogu píše cosi o návštěvě pohotovosti "potenciálních sebevrahů" (čti zubař) – nyní se tedy nabízí polemika která strana mlží víc ??!!!

  7. wempajr: to si musí každý čtenář rozhodnout sám:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>