Tři oslavy za tři dny

Tak tohle už nemá s tím starým dobrým lobem nic společného!

Jak ono to celé začalo…malý moment, dám si doušek lightky, abych osvěžil paměť…jo. Ve čtvrtek jsem měl jít slavit pětadvacetiny jedné bývalé spolužačky, můžeme jí říkat třeba Kristýna, protože se tak opravdu jmenuje. Takže jsem se s několika desítkami podobně bezprizorních loserů na televizi v Datartu podíval na úspěšný konec utkání našich s USA a vyrazil směr Dětský ostrov, restaurace U Rezavé kotvy. Měl jsem trochu obavu, že půjde o oslavu nudnou, ale tato obava se ukázala býti lichou jako prvočísla s výjimkou dvojky.

Sešlo se nás šest, což je celkem dobrý počet, tím spíše, že z toho byly čtyři dívky. Tak dlouho jsem všechny lámal do Captaina Morgana, až jsem je zlomil, a tím jsem zlomil i hůl nad sebou samým. Vltava za okny zoranžověla zapadajícím sluncem, pak zčernala tmou a pak se rozmozaikovatěla odrazem světel a reklam, já se křepce svíjel do rytmu jakýchsi odrhovaček z osmdesátých let minulého století a někdy po jedné hodině ranní jsem se nalezl v Resslově ulici, jak sám sobě vykládám tady umřeli ti parašutisti, to byli hrdinové!

Soudný člověk by po takovém extempore strávil následující den v tichu přikrývek, ale soudnost nikdy nebyla mou nejsilnější vlastností. V pátek jsem vstal velmi časně, protože jsem musel cosi zařídit tatínkovi. I když přiznávám, několik okamžiků jsem přemítal o utnutí synovské lásky a zavrtání se zpět do pelechu. A večer jsem se, plný sil, vypravil s houfem kamarádů na oficiální narozeninovou oslavu čtyřiadvacátin kamaráda-právníka.

Co vám budu vyprávět, zkrátka si představte chatu na kraji lesa, dva sudy Jamonova piva a spoustu mladých, krásných a opilých lidí., kteří se rozhodli své lepší já nechat kdesi v domácím vězení. Už jsem takových akcí zažil mnoho, ale tato byla výjimečná, neb jsem se během ní minimálně dvakrát s oslavencem popral. Samozřejmě, že to nebylo vážně, ale zkrátka jsme získali potřebu dozvědět se, jak by náš boj dopadl. Byla to nevídaná smršť zápasnických chvatů a surových úderů, vedených s něžnou srdečností a snahou neublížit, a byl to dobrý boj, i když zůstal bez vítěze, protože jsme se vždy po několika minutách začali strašně smát. Co říci, domů jsem se dostal ve tři ráno jako na koni, poslal jakousi nemravnou smsku Té Tajemné a vstávat musel kvůli nějakým rodinným povinnostem v devět.

Kamarád-právník mi telefonoval: Ty vole, teď jsem se prohlížel, a mám tělo samou modřinu! Ale všude! Ty jseš strašnej surovec! Surovec? Já na sobě našel modřinu sice jen jednu, ale navíc jsem zjistil, že mám zlomený pravý prsteníček! Tak co mi on bude povídat o surovcích…Já vím, říkáte si, jak často člověk potřebuje pravý prsteníček, ale mě ta fialová barva prostě vadí.

Každopádně si myslím, že sádra je přežitek, vhodný leda pro slabochy, takže budu mít své osudem pronásledované prstíky ještě křivější než dosud. A že už teď jsou křivější než můj charakter.

A ta třetí oslava? Inu, to jsem vám tak trochu lhal. Ona to byla spíše společenská akce. Dnes po obědě jsem si zajel na Slivici, podívat se, jak Rusové napráskají esesákům. První hodinu to byla strašná nuda, kořeněná opravdu tristním výkonem komentátora, ale pak se mi to vážně líbilo. A když skončila historická část a deset metrů nad námi začaly létat bitevní vrtulníky a letadla, byl jsem velmi nedaleko od orgasmu. Jen to pivo jsem si nedal, protože fronty na něj byly odstrašující.

A teď jdu někam tiše sténat.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

18 thoughts on “Tři oslavy za tři dny

  1. A umíš ty to vůbec, pěkně procítěně tiše sténat?

  2. Kulínský by tě pozval do sauny, to je jasné, ale Stanislavský… možná by ti dal do ruky rohlík!

  3. Petře, já mám za sebou dva opravdu hodně těžké dny. pomalu, prosím tě:-)

  4. do hospody bych šel, kdybych za sebou neměl dva těžké dny! a na ten link jsem se podíval a zase ho zavřel, protože příliš zavání werichem – takže záhadu rohlíku nechávám nevyřešenou:-)

  5. Werichem? Takové slovo neznám… Já bych do hospody také šel, kdybych neměl dva těžké dny před sebou. Oranžová mi sluší!

  6. poplach! toto není cvičení, vyhlašuji poplach oranžového stupně! kdo nebude během minuty a půl v komickém převleku na palubě D, bude vaporizován!

  7. Pro nás v Ženevě už hokej skončil. Kdo se ještě může na takovou věc dívat? A kdo vlastně hraje?

  8. Já bych to využití pravého prsteníčku příliš nepodceňovala ;o)
    Živíš se přeci psaním. Nebo snad nepíšeš všemi deseti? :o )

  9. Měl jsem v záloze poplach černého stupně, ale naštěstí jsem jej nemusel použít!

  10. F.: zásadně datluji, k tomu prsteníček nepotřebuji – ale jinak ho mám rád:-)
    P~O: to už by zavánělo průšvihem:-)
    Dalilimile?

  11. Není se čeho bát, například můj levý zlomený prsteníček již po dvou měsících změnil barvu z fialova do bordó. Tak i toto máme společné:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>