Viva Jenda!

Řítí se na mě strašlivé věci, ale já se těším!

Ti z vás, kteří moje texty čtou pečlivě, nepřeskakují slova či dokonce řádky, ti z vás, kteří se moje texty učí nazpaměť a pak jejich citováním ohromují pana faráře, ti všichni vědí, že mám milovaného mladšího bratra Jendu. A dneska vám hodlám formou několika krátkých příběhů vykreslit jeho obraz. Proč? Za a) okolo mě obchází a nenápadně si pohvizduje krize témat, za b) to se dozvíte na konci článku.

Tak předně, jestliže můj vztah k některým mezilidským neperspektivním vztahům by se dal popsat jako poněkud rozháraný, Jendův vztah k témuž nijak nezaostává. Zcela symptomatickou je už několik let stará historka. Jenda tehdy chodil (no, chodil, znáte to) s jakousi intelektem nepříliš obdařenou dívkou z nedaleké vísky. Onoho památného dne jsme si po obědě s Jendou půjčili videokazetu s jakýmsi blockbusterem a těšili se, jak si ji večer pustíme a pak půjdeme na pivo.

Tu náhle Jendovi volala jeho láska (no, láska, znáte to), že prý rodiče nečekaně vypadli, jestli se nechce stavit. „Sakra, sakra,“ vraštil čelo Jenda. „Moc se mi nechce, ale hele, brácha, nějak to sfouknu a do šesti budu doma.“ Dohodnuto. V 17:56 mi od něj přišla následující dialogická smska, kterou mám dodnes v telefonu uloženou a ve chvílích slabosti z ní čerpám optimismus.

„Počkej, počkej, ach, ach, och“ „Cák, cák! Och!“ Ok, mám to za sebou, za chvíli jsem doma.

A věru, stihl to jen s minimálním zpožděním.

Jenda je i mladý muž neobyčejně nízké pracovní morálky. Když naši hokejisti před pár dny vyhráli mistrovství světa (možná si na to pamatujete, něco o tom bylo i v televizi!), mohutně to oslavil a další den se probudil v době, kdy měl být už pět hodin v práci. „Tak jsem volal šéfovi a říkám, hele, má ještě smysl, abych chodil? A on říká, cože, ty tu nejsi? A já říkám, kurva!“ vyprávěl mi.

A naposledy je třeba dokázat, že je Jenda mistrem rychlých, intuitivních rozhodnutí. „Byl jsem si pro výpis z rejstříku trestů, a když jsem vyšel, slyším po pár minutách za sebou takový cupitání, a byla to ty vole super kočička v bundě T-Mobilu, ale fakt super. A povídá mi: Pane, pane, já za váma musím běžet, vy jste tak krásně opálenej a voníte, můžu vám nabídnout sim kartu s novým tarifem od T-Mobilu? A já říkám: Jasně, beru! A ona se úplně zarazila a říká, jestli by mi prej neměla o tom tarifu něco říct, a já říkám, ne! Takže mám novou simku,“ směje se.

No, přátelé, tenhle Jenda dostal práci v Praze a od června se mnou bude bydlet.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 thoughts on “Viva Jenda!

  1. lobo, bydlet s tebou musí být veliká čest a jistě ne každý si ji zaslouží, ale podle toho, jak jendu popisuješ, on je ten pravý;-)

  2. nerika se nahodou "vivat"? nebo to je nejaka postmoderni zkratka, kterou nechapu?:-)

  3. Fiksu pojka: nehledě na to, že spolu už bydlíme odmalička na maloměstě:-)
    hroschik: ano, asTMA má pravdu, ať už jsem to myslel jakkoliv:-)

  4. lobo: no vidíš, dokonce jste spolu už bydleli. to už prostě nemůže být náhoda!

  5. Fiksu: zkrátka, partiovka má pravdu: žijeme v simulaci!

  6. Mistr rychlých rozhodnutí je ještě málo výstižné spojení. Jednou zaspí a hned mění práci…to je spíš ultrarychlé rozhodnutí. :o )
    No, tak hodně štěstí ve vaší symbioze :o ))

  7. F.: tu práci rozhodně kvůli jednomu zaspání nezměnil, to by ji musel změnit už asi 865x :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>