Pátek s bradavkami, sobota ve tmě

Na páteční večer jsem se těšil jako malý Jarda. Nečekalo mě nic menšího než koncert uctívané hard-punk-crossoverové kapelky Gaia Mesiah.V minulosti jsem touto zkušeností už dvakrát prošel a tak jsem přesně věděl, nač se můžu těšit. Super muzika, úchvatná bubenice, alternativní kytaristka a zpěvačka, která svůj odpor k nošení podprsenky nahrazuje láskou k divokému poskakování. To, že při těchto prudkých pohybech se její nikoliv nepatrná ňadra pohybují také a pod těsným tričkem jsou vidět i jejich nejzajímavější části, k nimž jsem zahořel láskou už coby kojenec, je jen jakousi příjemnou nadstavbou celé záležitosti.

Víte, jedna spolupracovnice mi před časem mailem poslala článek z jakéhosi obskurního anglického vědeckého magazínu. Tento text tvrdil, že pohled na dámské poprsí má pro muže blahodárné účinky, a že deset minut civění na ženské tvary se plně vyrovná půlhodince rychlého běhu. Tedy, pominu-li fakt, že mě by půlhodinka rychlého běhu podle všeho zabila, tak musím přiznat, že pátečním koncertem jsem si prodloužil život aspoň o šest a půl roku.

Oproti pátku byla sobota dnem až asketickým. Mou mysl zaměstnávala otázka, jak se asi popasuji s prvním ročníkem sportovně-dobrodružně-alkoholické akce, již jsme s kamarádem uchystali na večer.

Stručně nastíním, oč šlo. Tedy, naše město je maličkým ostrůvkem civilizace v hlubokých lesích. Součástí těchto lesů je i starodávná obora, která je relativně oblíbeným místem zdravotně-estetických vycházek. Pojali jsme úmysl využít ji trochu netradičně – uspořádat okolo ní noční pochod, spojený s konzumací alkoholu.

Sešli jsme se v pět odpoledne v nám nejmilejší nálevně a letmo se posílili před cestou. Já a dva kamarádi. V šest byl sraz před kulturním domem, tady jsme nabrali dalších šest lidí a jednoho psa. Před nedalekou restaurací se připojila ještě jedna dvojice. Všichni teple oblečeni, dobře naladěni a s batohy plnými alkoholu vyrazili na asi patnáctikilometrový pochod tmou.

Z hranice města je to k oboře možná dva kilometry. Urazili jsme je hravě a bez potíží, byť nás trochu zaskočil fakt, že měsíc ani hvězdy nejsou vidět přes hustou clonu mlhy. V samotném lese pak dohlednost klesla asi na tři metry – a dohledností tu popisuji fakt, že matně tušíte obrysy kamaráda, stojícího metr od vás, a to ještě jenom proto, že má světlé oblečení.

Odpůrcům turismu by se naše zábava mohla zdát fádní. Kilometr chůze tmou, zastávka, pár loků z lahve, něco obscénních vtipů, a tak pořád dokola. Vhodnou společnicí nám byla málo doceněná herečka Paula Wild, respektive její nový song, jehož název mi vrozená slušnost znemožňuje reprodukovat. Snad jen zmíním, že jde o píseň, v níž Paula vyjmenovává své tělesné otvory a nastiňuje možnosti jejich využití (kdo nezná, nechť hledá např. tady). Nelžu vám, když řeknu, že slova této zpívánky nás provázela celou cestu a za tři a půl hodiny (ano, zastávky na konzumaci byly čím dál delší) se nám nestihla zprotivit.

V deset večer jsme opět vstoupili do obvodu města a vzhledem k málo pokročilé hodině se rozhodli ještě zamířit zpět do restaurantu. Číšník, který choval v naše turistické schopnosti pramalou víru a již se s námi v duchu rozloučil, nás vítal se slzami v očích. Nu, krušovickým Mušketýrem jsem vyhnal kyselinu mléčnou ze svalů a jsem zase jako rybička. Myšlenku na zopakování akce v dohledné době jsme všemi hlasy přijali.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>