Já bych se teď ráda podívala na toho volnýho

Pořiďte si do práce padesátiletou elévku!
Vzhledem k tomu, že doba mého odchodu z respektovaného deníku se už počítá jen na desítky hodin, vedení této tiskoviny začíná trochu propadat panice a v rámci hledání náhrady za mě možná trochu lehkovážně najalo dámu vyššího středního věku.

Nic proti dámám jakéhokoliv věku, vážně. Já na věk svých kolegů a kolegyň v žádném zaměstnání nehleděl. Když s léty roste jejich profesionalita, rád se něčemu přiučím. Ale čas od času jsem býval svědkem opačného extrému. Nebo spíš exkrému.

Vedení respektovaného deníku se rozhodlo nahradit mě dámou, která k nám dříve poslala pár článků jako externistka. Valnou většinu jsem po ní kompletně přepsal, abych se alespoň přiblížil požadovanému paradigmatu, ale budiž. Tehdy jsme jí já a partiovka obdařili nepříliš lichotivým, leč výstižným přízviskem Vysmívaná Paní, a to jí už zůstalo.

Včera Vysmívaná Paní nastoupila, aby se tak trochu rozkoukala. K dovršení všeho zlého se dostavila v novém sestřihu, který mi ze všeho nejvíce evokoval Ripleyovou, zešedivší hrůzou. Ale budiž. Usadil jsem ji k volnému počítači, zapnul jsem ho a zeptal se, zda na Mecích už někdy dělala. Prý ano, ale potřebovala by malý refresh paměti. I provedl jsem školení Všechno o Meku ve třech minutách a patnácti vteřinách. Budiž. Jelikož se mnou dříve komunikovala mailem, předpokládal jsem, že internet ovládat dokáže. I přesto jsem se zeptal a znovu poskytl refresh.

Pak jsem se vrátil ke své práci a nechal ji, ať se s počítačem ještě chvilku seznamuje. Asi po sedmi minutách se ke mně naklonila. Pane lobo, můžete? Na monitoru jí svítila úvodní stránka Seznamu.cz.

Já jsem se chtěla podívat na toho volnýho a nějak to nejde.
Volnýho? Volnýho co?
No, to www.volny.cz.
Jo ták. A co vám nejde?
No, tady jsem si tu adresu napsala, a ono to nic nedělá.
Ukažte…napsaný to máte dobře, no, zmáčkla jste Enter?
Enter?
Tady ta klávesa.
Jé, tohle! To je takhle jednoduchý, no jo!

Došel jsem si dát do kuchyňky sklenku vody, a skoro jsem se uklidnil. Já mám skoro strach jí nechat něco napsat, stejně to budu celý přepisovat, svěřoval jsem se partiovkovi. Ukázalo se, že jsem věštec. Potlačil jsem své lidem nevěřící já a požádal Vysmívanou Paní, ať mi napíše nějaký kraťoučký článeček o tom, že budou Mezi ploty.

A postavte to na Anetě. Tu tak jedinou budu naši čtenáři znát.
Jo. A co to je, to Mezi ploty?

Skřípu zuby, vysvětluji, diktuji webovou adresu, kde najde všechny, ach tolik, potřebné informace. Když si Vysmívaná Paní vše pečlivě pročetla, otázala se mě: A ta Aneta s tím má společného co?
Jestli si myslíte, že odevzdala použitelný článek, měli byste jako nenapravitelní optimisté projít nějakým krutým trestem.

Každopádně, od neděle do úterý budu muset Vysmívanou Paní dále zaškolovat, tentokrát už zřejmě u svého počítače. Takže, ač to bude pořádně smutný příběh, na jeho zaznamenání pravděpodobně nebudu mít kdy. Kdyby mi to nebylo úplně fuk, řekl bych, že mám o budoucnost respektovaného deníku strach.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

17 thoughts on “Já bych se teď ráda podívala na toho volnýho

  1. Ó nebohý Lobo! Tohle je jen jedna Vysmívaná Paní, ale teď si představ, že jako čerstvý šefredaktor budeš mít takových podřízených hafo. To pak jedna sklenice vody na uklidnění stačit nebude. Kdepak pestrý, to bude jednolitý smutný svět. ;-)

  2. Jura: ó ne ne, moje redakce bude z většiny mladá a bezperspektivní!

  3. Ja chci byt nahradou v respektovanym deniku, co mam udelat? Jsem mlada perspektivni a urcite budu i uspesna!!!!

  4. To abych se tam snad šel podívat! Každopádně teď už vím, jakou tendenci lze od dotyčné tiskoviny očekávat…

  5. akrobatka: ztloustnout, zestárnout cca o 25 let, zešedivět, ostříhat se a zapomenout, kde je situována klávesa Enter:-)
    Hans: nechoď, ve vlastním zájmu:-)

  6. chtěl bych Vysmívanou Paní vyprstit bagříkem

  7. Ani nevím, proč mi ta dáma připomíná jednoho "profesora" z naší školy… Nuž, ještě že tvůj život nabude pestřejších kontur;-)

  8. hmm, dobrá dedukce… ambice pracovat v respektovaném deníku by tomu napovídaly:-) ten člověk třeba neví, že email si může přečíst i na jiném nežli domácím počítači… je to smutnej až tragickej příběh…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>