Všichni jsou na mě tak hodní!

Co se to proboha děje? Za posledních několik dní jsem zaznamenal tolik projevů lidské laskavosti, namířených na mou osobu, že jsem z toho až nesvůj.Před malou chvílí jsem byl ve své nejmilejší čínské restauraci-bufetu, kam pravidelně chodím už drahně let. Za svých několik desetikorun tu vždycky dostanu vydatnou porci nádherně mastných smažených nudlí s kuřecím masem. Tedy nejen já, porce tu jsou gargantuovské vážně pro všechny. Ale jelikož Asiaté vynikají skvostnou pamětí a obchodním duchem, zřejmě mi již přidělili status čestného hosta, jehož je třeba hýčkat. V důsledku toho jsem od nich dnes dostal jídlo nikoliv na talíři běžného průměru. Viděli jste někdy pneumatiky těch vělkých, žlutých náklaďáků, které vozí dvacetitunové kusy kamení? Tak něco obdobného, jen z porcelánu, mi dnes sličné čínské děvče s námahou položilo na stůl. Abych neurazil, musel jsem do sebe naládovat kopec nudlí, který by vystačil polovině Bangladéše na tři týdny.

Něco obdobného mě postihlo v úterý. Rozhodl jsem se, že opět jednou dám vydělat nadnárodní korporaci a zašel povečeřet do Mekáče. Zvolil jsem si obzvlášť chutné menu, odkráčel s ním ke stolku a chystal se ho zkonzumovat. Žvýkal jsem sotva pátou hranolku, když ke mně přiběhla členka personálu a s úsměvem mi darovala jedny megahranolky na účet podniku. Když jsem ve zmatku a panice požadoval vysvětlení, odvětila jen „Však vy víte, za co,“ lascivně zamrkala a zmizela za pultem. Měla na prsou visačku „Jiřinka“ a předpokládám, že si mě s někým spletla. Nebo to dělá ten můj kabát.

Konečně minulý týden jsem na nečekaného dobroděje narazil i v podniku typicky českém. V jedné vzhledově i vybavením zcela průměrně dobré hospodě jsem rozmáchlým gestem přivolal obsluhu a nechal si vystavit účet. Matematický génius v bílé košili určil, že mu dlužím 180 Kč. I rozhodl jsem se jeho věrné služby odměnit nevelkým tuzérem, a sdělil mu, že tedy jako sto osmdesát pět. Jeho odpověď mě však dostala: „To není třeba, já jsem bohatej,“ zašveholil a nevzal si navíc nic. Div že mi ještě nedal něco zpátky.

A já se ptám: Čím to? Snad blízkostí Vánoc? Snad mým sympatickým zevnějškem? Tápu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Všichni jsou na mě tak hodní!

  1. jo…..souhlas i ja miluju cinu a ten styl jak pises bezne funguje vsichni si pamatuji co pijes a kde sedis atd…ten zaver ceskeho pingla je prinejmensim "obchodne neomaleny"…

    P.S tady vydelava pingl kolem $250-300 na zpropitnem za smenu.Avsak nehrozi ,ze by rekl,ze je bohaty,hi,hi…

  2. Uvidíme, jak bude na tebe hodný pan Jamon! Budeš ztrestán!

  3. pointusa: Kdybych měl já 300 USD za směnu, tak nechodím na čínu:-)
    enimen: Jamon mě nemůže vyděsit:-) Nevadí, když se mnou přijde Ta Pravá?

  4. Ta pravá? To jako Jamon? No, je to tvůj život.

  5. zdá se, že každý blogger miluje čínská jídla:-)

  6. V tom případě mě musíš vzít do své oblíbené čínské restaurace!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>